Naše milá planeta: Krveprotilí (2. kapitola - Vedlejší účinky)

Anotace: Jonathan Bricker měl pořádně nahnáno, nicméně když se rozednilo, vrátila se mu ztracená odvaha a řík...

Jonathan Bricker měl pořádně nahnáno, nicméně když se rozednilo, vrátila se mu ztracená odvaha a říkal si, že už mu z toho všeho hrabe a žádná děsivá bytost ho nesleduje. Musí se soustředit pouze na hledání zázračné jeskyně, protože pouze na tom záleží a bez ní jeho ego neporoste. Stejně tak bankovní účet.
Znovu tedy bloudil sněhovými závějemi, třepal se zimou, objevoval stále nové a nové skuliny a zima byla krutější než včera, předevčírem a vlastně za celý týden. Když vtom ji zničehonic objevil. Malou, nenápadnou a ukrytou na vyvýšené plošině, takže ho ani nenapadlo kouknout se nahoru, zda špičky hor neskrývají vytoužený poklad. Plácal se do čela, jak hloupým byl, ale zbytečně se nekáral a z batohu vytáhl malou svítilnu. Počal se prozkoumávat jádro úzké jeskyně, ve které chlad jakoby o stupeň zesílil a stěny ho přimáčknou jako šunku mezi dva pražené sendviče. Pociťoval menší záchvat klaustrofobie, ale brzy jej úspěšně potlačil a směle pokračoval dál. Čas hrál v jeho neprospěch a nemohl se již déle zdržovat. Do tváře mu zavanul jemný vánek, který sebou přinesl sotva slyšitelný šepot, nicméně Jonathan nedokázal rozeznat jednotlivá slova. Brzy se před ním otevřela mohutná jeskynní síň, plná zeleně fosforeskujících krystalů. Některé vypadali jako nabroušené kameny, jiné tekly po stěnách jako dešťová voda a studentovi úžasem klesla čelist až k bradě. Civěl na tu hromadu bohatství, o kterém toho tolik přečetl a o kterém snil ty nejbláznivější sny. Teď ho konečně našel. Žílu plnou dosud spíše zapomenutého materiálu Rutty, který hodlal propašovat k sobě domů a prozkoumat jeho skutečné schopnosti. Věděl, že se nejedné pouze o legendu, jenže realita byla ještě kouzelnější a překvapivější. Kochal se tím exkluzivním pohledem snad celou věčnost, než se odvážil k Ruttě přiblížit a osahat si ji. Byla vlažná, což ho udivilo, vzhledem k podmínkám, které venku panovaly. Strčil ji na dno batohu a do prázdné PET láhve nechal stéct její tekutou verzi.


***
Z jeskyně doslova vyběhl, aby horský masiv co nejrychleji opustil a vrátil se zpátky do Spojených států. Nemohl se dočkat, až se uvrtá do své provizorní laboratoře a ponoří se do výzkumu specifického materiálu, který se na světě vyskytoval pouze na jednom místě a ve dvou zcela odlišných podobách.
Dočista zapomněl na škrábání, mrazivé hlasy a tajemné zjevení, které se ho pokoušelo varovat a řítil se do hotelu pro své věci jako motorová drezína. Sbaleno měl ve vteřině a jal se vyrovnat účet. Vedení hotelu si myslelo, že se už nikdy nevrátí a prostě se vypařil bez placení nebo snad byl unesen, ale Jonathan Bricker s úsměvem položil na pult několik zelených bankovek, načež si to štrádoval na letiště.
Za pár hodin přistál v Coloradu, kde si oddechl, když prošel i na podruhé kontrolním rámem a nikdo se ho nepokoušel zastavit. Divil se tomu, ale nijak to nerozpytvával a taxíkem se nechal odvézt k domu, kde bydlel se svými rodiči. Ti se velice divili, co se s jejich synem děje a proč tak náhle odjel pryč. Neptali si však, byl to dospělý muž a mohl si dělat, co se mu zachce. Skoro je ani nepozdravil a zavřel se ve sklepě, kde disponoval veškerým vybavením, kterého bylo zapotřebí. Nebyla s ním žádná domluva. Do školy přece nechodil a na světlo vycházel ve třech případech. Na snídani, na oběd a na večeři. Jakýkoliv pokus své mámy o komunikaci odmítl prostým: „Teď nemám čas. Vydělávám nám miliony!“

***

Trvalo dva měsíce, než sklep opustil a setrval v jiném pokoji déle než pět minut a zároveň pronesl více než jednu větu. Rodiče se báli, že se zbláznil, neboť jen seděl na gauči, civěl do prázdna a nejprve vůbec nereagoval.
„Mám to!“ zamumlal po chvíli. „Našel jsem něco, co navždy změní odnož jaderné fyziky a molekulární chemie. Tenhle patent se bude dražit za miliony. Ba ne, miliardy! Zítra s tím půjdu za profesorem Alvinem Wrightem a ukážu mu, co všechno Rutta dokáže.“
Po zbytek dne pak netrpělivě chodil po celém domě a nemohl najít žádnou činnost, která by ho zabavila. Jindy tolik milované knížky byly najednou bezduché a hodiny se vlekly jako hlemýžď na polní cestě. V noci se převaloval ze strany na stranu, ráno ne a ne přijít. Nakonec se na laptotu díval na staré americké filmy s Audiem Murphym a v šest hodin šel do kuchyně pro šálek kávy. Rodiče stále nechápali, co se děje, ale rozhodli se to řešit, až se pořádně vyspí.
V osm hodin bývalý nadějný student, který nakonec univerzitu opustil, zamířil na Boulder, kde školní areál stál už od roku 1876 a jeho programy prošlo přes statisíce chlapců, dívek i mnohem starších příslušníků Spojených států Amerických. Měl štěstí, protože profesor zrovna psal e-mailovou zprávu a byl ochotný si mladíkovu novinku vyslechnout. A tak se Jonathan zhluboka nadechl a spustil:
„Hluboko v horách Dawsonu jsem bloudil několik týdnů, abych našel zdroj, který navždy ovlivní lidské chápání fyziky a chemie. Slyšel jste někdy o Ruttě, pane Wrighte? Ne? Dovolte mi říct, co je tento minerál zač. Jedná se o zelený krystal, který z neznámých důvodů roste pouze v oné jeskyni u našeho severního souseda. Větví se z jeho stěn nebo po nich stéká. Ano, opravdu existuje ve dvou skupenstvích a každá je zcela odlišná. To je pozoruhodné samo o sobě, neboť vlastnosti se neliší pouhými odchylkami, nýbrž diametrálně rozdílnými parametry.“
Ex-student sáhl do batohu a vytáhl špinavý hadr, ve kterém měl Ruttu uschovanou, aby se nijak nepoškodila, i když pochyboval, že je něco takového vůbec možné. Wright si nasadil ošmatlané dioptrické brýle a překvapením pokrčil obočí.
„Můj Bože!“ vydechl. „To je přece neuvěřitelné!“
„Tohle není přelud,“ podotkl Bricker a dmul se pýchou, jelikož málokomu se povedlo váženého učitele dostat na kolena. „Tohle je jeho pevné skupenství. Důkladně jsem prošetřil jeho možné využití a přišel na zajímavou, jenže velice nebezpečnou skutečnost. Pokud se krystal rozdrtí na jemný prášek a smíchá se správným oxidačním činidlem, vznikne výbušnina destruktivnější než ty nejsilnější jaderné rakety, kterými americká armáda disponuje. Dokázala by kontinenty rozdrolit na drobky a malé ostrovy a poslat je na okružní jízdu kolem světa.“
„To je nesmírně zajímavé,“ odvětil profesor. „Mohu se podívat?“
Jonathan mu krystal s úsměvem podal a Wright jej hladil a objímal jako malé dítě. Oči mu doslova hořely touhou taky jeden vlastnit, ale ovládl se a zapůjčený minerál zase hezky vrátil.
„Nikdy jsem neviděl prvek tak syté a blyštivé barvy,“ pokračoval učitel. „Zdá se, jakoby pohlcoval světlo, což je nezvyklé na to, že se mu daří mimo dosah slunečních paprsků.“
„To není všechno,“ ušklíbl se mladík a zamával průsvitkou PETkou. Zelený sliz se houpal ze strany na stranu, stejně zbarvený jako jeho pevnější protějšek. „Tahle věcička svede ještě lepší věci. Pokud se začne odpařovat, dokáže proniknout do lidského organismu a zmutovat jeho DNA do různých podob. Tohoto efektu lze docílit už při poměrně nízkých teplotách a stačí pár nádechů a dotyčný doslova exploduje zevnitř. V tom horším případě. Výsledný efekt může být jakýkoliv. Od deformace orgánů, propady kůže či hrůzné mutace. Prakticky vždy ale následuje smrt.“
Profesor Wright se nestačil divit a jeho pohled mluvil za vše. Nefalšovaný údiv Jonathana Brickera po všech směrech uspokojoval, neboť věděl, že se nemýlil a skutečně narazil na zlatou žílu, ze které poteče nehynoucí sláva, miliardy dolarů a blížíc se Nobelova cena.
„To je opravdu pozoruhodné,“ nechápal učitel. „Po celou dobu v historii lidstva máme na dosah takovýto klenot, ale nikdo z nás netušil o jeho existenci.
„Bude nutno jej prozkoumat také v kompletně vybavené laboratoři,“ namítl ex-student. „Musíme zjistit veškeré jeho účinky metodou pokus-omyl. Myši nebo krysy poslouží pro tyto záležitosti velice dobře.“
„Jistě, jistě,“ přikyvoval. „Máte mé svolení. Osobně chci být na těchto šetřeních přítomen. Dostanete k dispozici cokoliv si budete přát Tohle je významný den pro naši společnost a hlavně americké občany.“
A tak se oba zapálení učenci vydali do univerzitních zařízení, kde Ruttu důkladně prozkoumávali, aby jim neunikl ani ten nejmenší detail o životně nebezpečném krystalu. S každým uplynulým dnem jejich nadšení z převratného objevu sílilo a začali k výzkumu přistupovat laxně a lhostejně, neboť si byli příliš jisti svým vítězstvím. Přehlédli totiž, nebo si spíše neuvědomili, maličkost, díky které krystal funguje jinak než obvykle. Vedlejší účinky tohoto minerálu pak pro lidstvo budou mít katastrofální důsledky.
Monstrum s červenýma očima se pokusilo Jonathana Brickera zachránit, ale on jejím slovům pořádně nenaslouchal. Ani teď si na ni nevzpomněl, a pokud ano, přičítal její výskyt svým bujným představám. Jenže víte, jak to chodí. Lidé nechtějí slyšet pravdu, ale tu nejvýhodnější možnou odpověď.