Roura (I.)

Anotace: /IV. - Prázdnota/

Uplynulo několik hodin. Sonda byla vytažena. Nesla velké známky poškození, které ji způsobilo tření o stěny Roury. Co je to za materiál? Bylo již po půlnoci, ale nikdo nespal. Lidé zírali na jícen Roury a Roura zírala na ně. Neodhalené tajemství! Právě tento fakt hnal lidské tvory stále vpřed, bez ohledu na ztracený čas a peníze. Rouře to bylo jedno...

„Máme tu našeho robota!“ rozhodil ruce vedoucí z vědecké skupiny.

„Opravdu?“ zamyslel se nižší z mužů v černém. „Půjde to? Spustíme ho až dolů?“

„Dáme na něj stejné měřící zařízení, jaké jsme měli na sondě a uvidíme!“ řekl mu vědec. „Mělo by to fungovat!“

Robot byl zavěšen na pojistné lano a po vlastních kolech sjel na svých dlouhých pavoučích nohách do útrob Roury. Kamera byla zase jako obvykle temná a bez obrazu. Nepomohlo ani infračervené, nebo ultrafialové zobrazení! Nedostali žádný obraz. Roura to nedovolila! Opět nezaslechli žádný zvuk. Tlak vzduchu klesal s rostoucí hloubkou, až se zastavil na hranici vakua. Malý skleněný válec, naplněný vzduchem s průměrným tlakem na úrovni moře praskl a rozletěl se na tisíce střepů.

Lidé přišli ještě na jednu věc. Roura byla dlouhá tři a půl kilometru. Její průměr byl na všech místech přesně tři a půl metru. Roura byla zahnutá ze svislé polohy do vodorovného směru, takže nabyla rozměru čtvrtiny kružnice o obvodu čtrnácti kilometrů. V půli své délky měl sklon Roury pětačtyřicet stupňů a atmosferický tlak poloviny běžného pozemského sloupce. Na konci roury byl podobný poklop, jaký našli dělníci při demolici starého hotelu. Jen byl bytelnější a jeho zařízení sloužící k otevření bylo ještě složitější. Jaké tajemství se skrývají na konci Roury? Lidé se nikam nedostali, přibyly jen další otázky.

„Co bude teď?“ zeptal se vyšší muž vědců stojících okolo obrazovek počítače. „Dokážete mi to nějak vysvětlit? Proč tam není žádný vzduch? A co gravitace? Jako by na konci Roury neplatily žádné přírodní zákony!“

„Co je za poklopem?“ zeptal se nižší muž. „Když je tam vakuum? Jak je to možné?“

„To, bohužel, nevíme!“ řekl mu vedoucí vědecké skupiny. „Víme jen to, že jde o zahnutou rouru s nízkým, ne-li žádným tlakem vzduchu na jejím vodorovném konci! A co se týče materiálu, ze kterého byla postavena... Zdá se, že musí být neobyčejně pevný, protože spodek Roury je asi dva kilometry pod zemí!“

„Dva kilometry a dvě stě metrů!“ řekl mu vyšší muž. „Co z toho vyplývá?“

„Zdá se, že nic!“ zamračil se vědec. „Za prvé, ten materiál, ze kterého je Roura postavena je nezničitelný! A je tu ještě jedna věc...“

„Ano?“ zeptali se jej oba muži v černém.

„Zdá se, že je Roura udělaná beze švů a je z jednoho kusu!“ odpověděl jim vědec.

„Takže nepochází ze Země?“ zhrozil se vyšší muž v černém. „Je mimozemského původu? Odkud?“

„To bohužel nevíme!“ pokrčil vědec rameny. „Zkusíme pomoci robota otevřít ten druhý poklop! Co vy na to?“

Oba muži přikývli. Za několik dalších hodin se podařilo robotovi otevřít poklop na druhé straně roury. Viděli jej na obrazovce kamery robota. Zdálo se, že právě onen poklop byl sestrojen tak, aby byl viditelný ve světle kamery, což se o Rouře samotné říci nedalo. Poklop se otevřel do stran, jako dveře dodávky, ale znovu nic neviděli.

„Co je to?“ zeptal se vyšší muž vědců. „Zase další Roura?“

„Ne, pane!“ zamračil se vedoucí vědecké skupiny. „Asi jsme narazili na další Vesmír!“

„Cože?“ nechápal jej menší muž v černém. „Jaký další Vesmír?“

„Uvnitř naší Země, uvnitř našeho Vesmíru!“ pokrčil vědec rameny. „Přístroje robota zachytávají rádiové vlny a záření, jakoby byl robot ve Vesmíru vypuštěn z raketoplánu či jiné lodi... Roura bude asi něco jako přepravní uzel, nebo dráha mezi naším a jiným světem!“

„To je nesmysl!“ vykřikli oba muži v černém naráz. „To není možné! Pod zemí není nic takového možné! A co teplota? Musí tam být přece horko!“

„Je na bodě mrazu! Absolutní nuly! Jak již bylo řečeno, Roura není ze Země a kdoví, kam vůbec vede!“ řekl jim vědec zamyšleně.

Na nebi nebyl ani mráček. Bylo ráno a slunce se zvolna vydávalo na svou každodenní pouť po nebeské báni, zatímco tam dole vládla temnota a nulový tlak. Kam vůbec Roura vedla? Kdo ji postavil a z jakého důvodu? Proč byla pohřbena pod hotelem a proč ji lidé tehdy zamlčeli? Muži se na sebe zděšeně podívali. To není možné, Roura jako tunel pod světem do jiného světa? To je nesmysl! Opak byl pravdou!

„Co uděláme?“ zeptal se vyšší muž svého kolegy. „Pošleme tam kosmonauty?“

„Jak tam chceš narvat loď?“ zamračil se nižší muž. „Jak je ta Roura široká?“

„Co tam chceš poslat?“ zděsil se vyšší muž.

„Raketoplán se tam nevejde, ale nějaká stará loď, které jsme kdysi posílali do Vesmíru nosnými raketami, by se tam vejít měla, nebo snad ne?“ zeptal se jej jeho kolega. „Namontujeme ji kolečka a ona prostě sjede dolů! Pak už bude všechno jedno, když se ocitne v beztížném stavu!“

„To je šílené!“ řekl mu vyšší muž vážně. „Co řekneme našim šéfům.

„Pravdu! Že jsme objevili cestu, jinou cestu, jak objevovat cizí světy!“ zamyslel se nižší muž. „Rourou! Kriste pane!“