Roura (I.)

Anotace: /V. - Vesmírná loď/

Uplynulo několik týdnů. Namísto nového mrakodrapu stála na místě hotelu jakási startovací rampa, která měla vypustit obstarožní kosmickou loď Apollo do nitra Roury, vstříc neznámu na jejím konci. Bylo to absurdní. Celá stavba se tyčila pouze do výše několika pater nad úrovní terénu. Připomínala na rychlo postavený hangár, avšak to podstatné bylo uvnitř.

„Můžeme začít s odpočítáváním!“ ozvalo se v rozhlase pod úrovní okolního terénu. Na jakési rampě byla zavěšena loď, která byla opatřena podobnými nožičkami, jaké měl onen robot, který podnikl první cestu ke druhému konci Roury.

„Posádka je v pořádku a loď zabezpečena!“ ozvalo se po chvíli. „Můžeme začít se startem!“

Oba muži v černém netrpělivě vyčkávali, kdy loď zmizí v Rouře! Čekala ji tři a půl kilometrů dlouhá cesta do jiného Vesmíru. Co bude tam? Koho tam může posádka lodi potkat? Jaká tajemství lidé objeví? Konečně nebude lidstvo samo?

„Start!“ zahřmělo a loď zmizela v Rouře. Jen odvíjející se lana signalizovala, že je v pohybu. Klouzala na kolečkách do nitra Roury. Až klesne gravitace, měly ji dál pohánět její vlastní motory.

„Všechno běží podle plánu!“ ozval se kapitán lodi. „Jsme v polovině cesty!“

Muži v hangáru čekali, až se loď dostane na konec Roury. Snad není poklop zavřený, jinak by se stařičké Apollo rozbilo na malinké kousky a směs žhavých plynů z výbuchu by zničila hangár na povrchu včetně všech lidí uvnitř. Nic takového se však nestalo. Loď opustila Rouru a proletěla otevřeným poklopem na druhé straně.

„Jsme na druhé straně!“ uslyšeli všichni kapitánův vzkaz. „Otáčíme a snižujeme rychlost, abychom se tu rozhlédli! Je tu tma! Nevidím žádné světelné body! Není tu nic než temnota! Zapínáme vlastní zdroje světla!“

„Co vidíte?“ zeptal se jich vedoucí letu.

„Proboha!“ ozvalo se. „Vidíme poklop a Rouru, kterou jsme sem přiletěli...“

„A co ještě?“ vyzvídali oba muži v černém.

„Tušíme jen stěnu, která se táhne na všechny strany od poklopu! Vidíme jen poklop a nic jiného! Zdá se, že je stěna vyrobená ze stejného materiálu! Jak jsme hluboko?“

„Dva a půl kilometru pod zemí!“ řekl posádce vedoucí letu. „Proč se ptáte?“

„Ta stěna... Není vidět, ale na radaru jsou patrny nejasné obrysy! Zdá se, že přece jenom odráží nějaké záření! Ta stěna se táhne na míle daleko, kam až oko dohlédne! Vznášíme se na okraji něčeho hodně velikého a temného!“

„Stěna?“ zeptal se jich vedoucí letu. „Jaká stěna, opakujte!“

„Asi jsme někde jinde, protože tomu neodpovídají vzdálenosti, které jsme naměřili! Počkejte... Zdá se, že... Poklop se uzavírá, slyšíte?“

„Opakujte!“ zakřičel do mikrofónu vedoucí letu. „Co se děje!“

„Poklop...“ uslyšeli všichni zúčastnění začátek věty v reproduktorech nad hlavou, než ztratili jakýkoliv signál. Loď zmizela! Zůstala jen Roura. Tichá, temná a neúprosná ve své podstatě bytí. Zůstaly také všechny otázky. Kdo ji vyrobil a proč?

„Hangár volá Loď, odpovězte!“ zakřičel vedoucí letu do mikrofonu, ale neuslyšel žádnou odpověď, natož šum v reproduktoru. „To je konec!“

„Zdá se že ano!“ souhlasili oba muži v černém. „Tady jsme skončili, nemůžeme si dovolit ztratit další loď! Kdo zavřel ten poklop?“

„Nikdo z lidí!“ řekl mu vedoucí vědeckého týmu. „Patrně někdo z druhé strany, možná, že to byla ta Roura!“

„Není přece živá!“ řekl mu nižší muž trpce. „Je to jen obyčejná Roura!“

„Roura odněkud nikam!“ řekl mu vědec. „Měla by se zakopat, ještě nejsme připravení!“

„Připraveni na co?“ zeptal se jej vyšší muž v černém.

„Na cizí světy!“ pokrčil vědec rameny.

„A co bude s těmi tam venku?“ zděsil se vedoucí letu.

„Do několika hodin jim stejně dojde palivo a pak jistě i vzduch... Bohužel, se nedá nic dělat! Jsou ztracení!“ pokrčil vědec rameny. „Tu Rouru bych zasypal!“

Roura mlčela. Snad tušila, že ji znovu lidé odkryjí, až přijde čas a opět se budou ptát, proč tu je a k čemu slouží! A lidé? Věděli to také, přestože je děsilo jen na tento fakt pomyslet. Rouru nešlo zničit, protože byla nezničitelná už ve své podstatě! Možná, že na místě hangáru bude přece jenom stát nějaký nový hotel, víceúčelová budova či nákupní středisko, dokud se znovu nebude bourat. Pak se Roura vrátí a s ní všechny skryté otázky její existence...