Substance (pracovní název) - Kapitola 1 část 1

ÚTĚK

Černé mraky zakrývají oblohu jako temný plášť, který dusí poslední paprsky slunečního světla. Hustý déšť nepolevuje už několik dní. Krajina je natolik rozbředlá, že tvoří nebezpečné minové pole neviditelných bahnitých pastí, kde se každý špatný krok může stát osudným.
Přes promočenou krajinu běží dvě postavy. Není to útěk před deštěm do suchého úkrytu, je to běh o přežití. Kroky jsou těžké, jak se vojenská obuv boří do mokré hlíny, a nasáklé vojenské uniformy táhnou těla k zemi. Postavy kličkují mezi torzy starých stromů a přikutálených kamenů z okolních svahů. Jedna z postav se ohlíží a její noha se v tom momentě propadá a podlomí v koleni. Jen tak tak nepadne. Druhá postava běží jen na krok za svým doprovodem a prudkým manévrem se těsně vyhýbá.
“Běž sakra, neohlížej se a běž!” Vykřikne ženský hlas naléhavě.
“Jak se sem dostal? Mělo to být čistý!” Ozve se hlas druhé ženy, přerývaný snahou popadnout dech.
“Ilien…to budeme řešit až v základně… Teď KURVA BĚŽ!”
Ilien se zastaví jen pár centimetrů od kraje srázu. S urgentností v hlase se otočí. “KATE, BRZDI!”
Kate vrazí do Ilien. Obě zavravorají a Kate ve vteřině popadne Ilien za ramena a stáhne ji zpátky. “To bylo těsný!”
“Co teď?” Ilien se podívá zoufale na Kate.
Zvuk deště náhle protne těžké a rytmické dunění. Následně ho nahradí hluboké přerývané a nakřáplé funění. Obě ženy se ohlédnou. Stojí tam mohutné monstrum pokryté tekutinou podobnou černému oleji. Tvor se silně podobá divokému praseti, které někdo protáhl skrz peklo. Je daleko větší a děsivější pod vším tím nánosem podivné hmoty. Tekutina stéká po jeho těle a zase se vrací zpátky jako živý rozpouštějící se stín, pohlcující sebemenší záblesk světla. Oči mu září rudým leskem predátora, chystající se k poslednímu skoku.
“To je prase?” Ilien špitne a drží se za Kate.
“Bylo. Možná. Není čas to zkoumat.” Odsekne Kate. Následně se nakloní přes okraj skály a dodá. “Skočíme dolů, je tam voda.”
“Co když to není voda, ale Substance?” Namítne Ilien pochybovačně.
“Chceš umřít v zubech té bestie nebo mít naději?”
Ženy se na sebe podívají a ve chvíli kdy se zvíře pokusí zaútočit, skočí. Hladina se nad nimi ve vteřině zavře.
Kate pod vodou slyší naléhavý hlas Ilien, ozývající se nad hladinou. “Kate! KATE?”
Vykřikne ve chvíli kdy se jí plíce naplní vzduchem. “Tady!”
“Je to voda.” Zvolá nadšeně Ilien.
“Plaveme ke břehu.” Kate se zamíří k pevnině.
Po pár minutách se dostávají na břeh. Jedna přes druhou popadají dech a sebrat poslední síly k cestě do základny. Hlavou se jim honí jedna jediná myšlenka. Přežít. Když se jim dech ustálí, bezeslova se znovu vydají na cestu. Nyní o něco klidněji, než tomu bylo doposud. Kate podá Ilien terénní láhev, ze které se už sama napila. Úleva se rozpouští do těla každým douškem vody. Ilien lahev zašpuntuje a nechá si ji u sebe pro případné další osvěžení.
Déšť neustává a bičuje do obličeje. Vzduch se začíná ochlazovat a oznamuje, že se blíží noc. Promočená uniforma se stává studeným a nepříjemným obkladem, ubírající poslední zbytky síly. Každý sval v těle je sevřený v křeči a bolí při každém dlouhém a rychlejším pohybu. Kroky jsou pomalé a dlouhé, jako voják nesoucí další mrtvou váhu na zádech. Mlčí, aby ušetřili tu trochu energie co jim ještě zbývá.
Po chvíli klidu je vyruší záblesk doprovozený střelnou ránou. Zastaví se a zmateně si vymění pohledy. Kate vykročí rázně jako první a Ilien je o krok za ní. Za okamžik hledí na ležící tělo. Tělo muže, bezvládné a s dírou v hlavě. Čerstvá krev se pomalu rozpouští do zmáčené země. Mrtví svírá neznámou zbraň v rukou po loket zbarvených do černa. Připomínají popáleniny od ohně, zahalené tenkou vrstvou rozpouštějícího se stínu. Barva silně připomíná Substanci z těla monstra.
“Kontaminace?” Ilien přeruší ticho až nezvykle rozrušeně. Soucitně s očima plné smutku si prohlíží mrtvého muže.
“Možná? Viděla jsi někdy tohle?” Kate ukáže na malou jednoruční zbraň krátkého doletu potaženou šedivou organo-slitinou, na dotek ledovou jako smrt sama. Na hlavni je tenká čára zakončena holografickým zaměřovačem do tvaru V. Na boku rukojeti je nápis VANE-45 a malý panel naznačující úroveň nabytí. Kate dál muži prohledává kapsy, pro více informací. Najde průkazku. Brayen Zuter. Inženýr experimentálních zbraní (oddělení: ESA - Experimentální Substanční Arzenál). Vytáhne rozmočenou složku s velkým červeným nápisem “Přísně tajné” a o něco níže černý text “Testování Substančních zbraní (TSZ).”
Do složky se Kate už nestihne podívat. Ze zkoumání ji vyruší povědomé rytmické dunění. Není kam utéct. Všude kolem je rozlehlý prostor. Žádný strom, žádný převis, žádná skála. Kate i Ilien se ihned rozbíhají se širokým rozestupem mezi sebou, pro taktické manévrování. Ilien tasí zbraň. Uštědří zmutovanému stvoření pár ran, ty zvíře jen podráždily než zranili. Zbraň se jí zasekla důsledkem nadměrného kontaktu s vodou. I přes to se snaží zbraň dát znovu do chodu. Noha se jí boří do bahna a s křikem padá k zemi. Monstrum se stáčí směrem k ní.
“Il!” Kate se na místě zastaví a chce vystřelit ze zbraně, kterou sebrala mrtvému muži v domnění, že bude účinnější. Odjistit pojistku z druhé strany rukojeti a povoluje páčku na hlavni. Mezitím hrozivě vzhlížející divoké zvíře rozevírá obrovskou tlamu. Ta se zalije černou Substancí. Bez odrazu, bez lesku, pohlcující sama sebe jako černá díra. Ilien leží na zádech a pokouší se v bahně odsunout. Tvář jí zbělá hrůzou a zorničky se roztahují pod tíhou strachu, který jí přikoval k zemi. V posledních vteřinách vykřikne nepřirozeným trýznivým tónem. Hlas utichá v okamžiku, kdy ji monstrum pozře. Kate přejede po zádech studený a nepříjemný pocit jako bodnutí čepele ostrého nože.
“NEEE!” Bolestný výkřik Kate se rozlehne do okolí.
Monstrum se začalo pomalu otáčet v nepřirozených záškubech, připomínající umírající zvíře v posledním tažení. Skrz trup zvířete se vyvalila neidentifikovatelná hrouda hmoty, ta se po dopadu na zem roztéká a vsakuje do země. Zůstává po ní jen tělo Ilien špinavé od drobných částic Substance. Tělo je bezvládné. Bez známek života. Výraz v obličeji a bílá barva pleti ukazuje na naprosté vysátí životní energie do poslední buňky. Katin výhled na Ilien zakryje přibližující se hora temnoty. Zbraň s označením VANE-45 se aktivovala a je slyšet tichý hučivý zvuk signalizující nabíjení malé baterie. Na rukojeti se rozzářil panel téměř naplno. Zvedá zbraň s výrazem naprostého zoufalství, beznaděje a vzteku.
PRÁSK!
Ohlušující zvuk a záblesk rudého světla uštědří monstru ránu přímo mezi oči a nechá po sobě malé tmavě červené zbarvené místo. Zazní nepřirozené kvílení zraněného zvířete, trhající ušní bubínky natolik, že donutí Kate zacpat si uši. Po útoku neznámou zbraní se Substance na zvířeti rozbouřila jako moře uprostřed hurikánu. Kate zaujala pevný postoj pro střelbu a znovu zamířila.
“Tak pojď ty zasranej hajzle!” Se zaťatými zuby střílí jednu ránu za druhou na pohybující se kolos rozbředlou krajinou. Těsně před ní, monstrum vyskočilo k finálnímu útoku a rozevírá chřtán stejně tak jako u Ilien. Kate se v poslední chvíli stáčí do klubíčka zády k monstru. Kolem těla cítí sevření a prudké trhnutí. Zaznívá ohlušující palba a kvílení monstra. Někdo ji strhl k zemi.
“Zatlačte tu svini co nejdál!” Pronese mužský hlas za jejími zády.
Ještě chvíli je slyšet střelba a zmatek různých hlasů skrz vysílačku, kterou má neznámý u sebe. Kate zaznamená povolující sevření, tlak na paži a prudké zvednutí s naléhavostí na rychlý pohyb k ústupu. “Bež! Bež! BEŽ!
S vypětím posledních sil vybíhá, co nejdál od doznívající střelby. Ve chvíli, kdy zazní poslední rána, padá na kolena a dlaněmi se zaboří hluboko do rozmočené půdy. Rychlými nádechy se snaží vzpamatovat a nabrat energii k dalšímu pohybu. V ruce stále svírá zbraň mrtvého inženýra, do doby než ji nečekaně někdo vykopne z ruky. Nad hlavou slyší cvaknutí zbraně a odjištění pojistky.
“Ruce za hlavu a pomalu se zvedni.” Hlas, který před pár okamžiky slyšela jako štít na svých zádech a naději na bezpečí, zněl nyní jako další krok nejistoty.
Zvolna se zvedá. Dlaně pokládá na zátylek, na promočené krátké hnědé vlasy. Z tíhou na těle i uvnitř duše se unaveně a rozrušeně stáčí k muži. Své zelené oči nervózně zvedá vzhůru.
Nehybně stojící tmavá armádní obuv z těžké černé kůže plynule navazovuje na vojenský komplet z nanovlákna protkané stříbrnými částicemi a chrániči z tvrdého Tesseritu tmavě modré barvy. Na hrudi byla vojenská taktická vesta s modulárním systémem bohatě zásobena granáty a náhradní municí. Vestu částečně zakrývají zvednuté paže zakončené strukturovanými rukavicemi doplněné kloubními výstupky z tvrdého materiálu. Ruce svírají resonančně-gravitační samopal s označením AETHER-X “RESONATOR”.
Tvář ostrých rysů potažená krátkým strništěm podtrhuje přísný a chladný výraz modrých kočičích očí, přeměřující si Kate jako aktuálně největší hrozbu.
“Zbraň!” Vyštěkne muž náhle. Kate nechápavě zvedne obočí a ohlédne se po VANE-45
“Ne tu. Tu druhou! A v klidu!” Doplní muž rázně a přizvedne svou zbraň.
Kate pomalu vyndavá klasickou malorážku z pouzdra za zády a hodí ji k nohám vojáka. Ten jí bleskurychle sebere i se substanční zbraní a dá si je do brašny u boku.
“Jméno a hodnost?!” Přeměří si ji skrz hledí.
“ Katrin Devont. Taktická spojka.”
“Jste mimo trasu!”
“Nucený ústup před Boitrem!”
“Jste sama?”
“Ne.” Hlas se jí zlomí dřív než si to uvědomí. Ilien. Její nehybné tělo s bílou tváří jak sníh leží ponořená v bahně. “Vlastně…Ano.”
“Kdo je tu s tebou? Jméno, hodnost?!” Procedí muž další nálož otázek.
“Ilien Stanch, taktická spojka! Padla při ústupu!” Při těch slovech ji bodne u srdce a oči se jí zalesknou.
“Kde je?”
Kate s hořkostí polkne a pozvolna se otáčí. Lehce pohodí hlavou k místu odkud utekli. Myšlenky na ztrátu blízké osoby jí zevnitř ničí, jako by se sama hroutila. Avšak před neznámým můžem se snaží zachovat si důstojnost.
“Někdo další?”
“Mrtvý inženýr. Oddělení ESA. Pravděpodobně sebevražda.” Doplní Kate dotaz v pevném postoji a stále s rukama za hlavou.
Aniž by uhnul pohledem muž stojící před Kate zvedne zápěstí k ústům a tvrdě znějícím hlasem vydá rozkaz.
“Prohledejte místo střetu. Mohou zde být další ozbrojené osoby!” Sebejistě vrátí ruku na zbraň a dodá. “Jdeme!” Na závěr pokyne k pohybu. Zbraní lehce cukne, aby určil směr cesty. Nepřestává ji sledovat se zbraní připravenou kdykoli vystřelit.

konec první části.