SUBSTANCE (pracovní název) Kapitola 3 Část 2

TICHO PŘED BOUŘÍ (část druhá )

V tmavě modrém osobním pokoji Niel sedí za svým monitorem u elegantního bílého stolu na stejně laděné polstrované židli. Znepokojeně se znovu prodírá zprávou z poslední mise. Několika denní akce nebyla náročná fyzicky, ale psychicky by snadno zlomila i silnější povahu. Raději by sám vystřílel stádo Boiterů než vidět znovu něco takového. Potřeboval do zprávy zanést skutečnost, že Imperos nic nezastaví, ani civilisté. Nikdo nedokáže popsat to co tam všichni viděli. Rozbředlá ohořela těla lidí i děti, kteří se snažili utéct před nevyhnutelnou zkázou nové zničující zbraně. Tolik utrpení, bolesti a znetvořených tváří, kdy člověk pochybuje o tom zda to byla lidská bytost. Imperos chce ničit Substanci takovým způsobem, že klidně pálí i do živého. Kvůli frustrujícím událostem posledních dní se nedokáže soustředit. S pocitem mravenčení v zádech zprávu pro teď odkládá stranou a přechází do osobních záznamů Taktických spojek. Díky vysokému postavení má přístup prakticky do všech databazí.
V TechSíti prochází zprávy fyzických zdatností Katrin Devont. Prsty má propletené a opřené pod bradou. Pozorně pročítá každý řádek na obrazovce. Je překvapen, že si nikdo ještě nevšiml jejího nadání v rychlém pohybu a orientaci v terénu, jak na cvičišti tak mimo něj. S plnou taktickou výbavou uběhne neskutečné časy, řadící se mezi špičku sprinterů. Když dojde k poslednímu záznamu opře se a sjede pohledem na fotografii, kde ho upoutají vlídné zelené oči. V její milé tváři Niel hledá odpovědi na jednu otázku. Proč je pouhou Taktickou spojkou a co ho na ní tolik imponuje.
Z analýzy ho vyruší cinknutí zprávy v TechReportu.

Odesílatel: Komisař James Oli

Předmět: Rozhodnutí – uzavření případu
Na základě provedených výslechů a vyhodnocení dostupných důkazů se vydává následující rozhodnutí:
Ilien Stanch a Brayen Zuter – uznáni vinnými z velezrady a sabotáže. Stanoven nejvyšší trest. Vzhledem k jejich úmrtí se nepřistupuje k dalším procesním krokům.


Katrin Devont – vzhledem k nedostatečnému doložení obvinění zproštěna hlavních obžalob. Na popud Vyšší komandérky Arlyn Voss jí byla stanovena půlroční podmínka s přísným dohledem nad pohybem a aktivitami.

Tímto je případ uzavřen
Komisař James Oli

Hořkosladký pocit se mu prožene hlavou při čtení řádku s Katiným jménem. Zproštěna vinny, ale za cenu drobnohledu ze strany Arlyn, které očividně leží z nějakého důvodu v žaludku. Myšlenkami sklouzne zpět k hledání odpovědi kdo je vlastně Katrin.
Otevře další záznamy, které by dávaly smysl. Rodiče zemřeli v akci při záchraně civilistů i přes zákaz nadřízeného. Nikdy nedostali žádné ocenění ani postmortem. Niel si nevrle zavrtí a opře si bradu. Pokračuje dál v hledání. V jedné složce byli tři požadavky na povýšení s přestupem do jiné základny. Dva byly zamítnuty ze strany vedení odůvodněny nízkým věkem. Poslední záznam starý třičtvrtě roku odmítnut z její strany. Důvod neuveden.
Odmítla povýšení? Jiný voják by po tom hned skočil. Proč ona utíká před možností lepší vojenské služby. Kvůli Ilien nebo politickému zájmu společnosti? Během jeho rozjímání kdy se procházel po místnosti z jedné strany na druhou nakonec dostal nápad. Vyrazil ze svého pokoje a rozešel se dlouhou tmavě modrou chodbou důstojnických ubikací až došel ke dveřím s jmenovkou Vyšší komandérka Arlyn Voss.
Zaklepe na dveře. Arlyn sedí u černého piana a hraje příjemně naladěnou skladbu. Bez přestání odpoví na zaklepání neutrálním hlasem. “Dále.”
Niel vchází do místnosti s červeným kobercem a elegantním černým pracovním stolem u stěny naproti. Vedle stolu je černé piano kde Arlyn dokončila skladbu. Zaklapla víko klaviatury zdobené rytinou v pravém horním rohu. Arlyn & Vein Voss.
“Co potřebuješ?” Promluví až nepřítomně a otočí se na stoličce čelem k němu.
“Arlyn, našel jsem kandidáta na sprintera.” Stojí sebejistě na kraji červeného koberce.
“Poslouchám.” S vážností se postaví a založí si ruce.
“Do TechReportu jsem ti poslal složku. Podívej se na to prosím.”
Arlyn přejde ke svému pracovnímu stolu rukama se opře o lesklou desku a očima přelétne záznamy ve zprávě. Všimne si fotografie a jména Katrin Devont. Ve vteřině se její pohled zájmu změní a důrazně odsekne.
“Ne.”
“Vykazuje nadprůměrné fyzické schopnosti.” Niel se nechápavě zamračí.
“Ne!” S důrazem v hlase se napřímí.
“To co ona uběhne nedokáže ani většina elitářů!”
“Řekla jsem, že JÍ NE!” S prudkým otočením udělá dva kroky k Nielovi.
“Kvůli tvým antipatiím zařízneš schopného vojáka?”
“Kvůli tvým sympatiím neohrozím celý svůj oddíl.”
“Tady nejde o sympatie!”
S opovržením si ho Arlyn prohlédne od hlavy až k patě. “Ne? Tak že mi chceš říct, že to neděláš proto, aby si měl pod sebou mladou holčinu?”
Niel se nejistě zarazí a cukne mu žilka na spánku. To stačí, aby Arlyn přešla k dalšímu sarkastickému útoku. “ Nebo by si byl radši kdyby byla nad tebou?”
Nielovi se s hlubokým nádechem zvedne hruď a sevře ruku v pěst.
“Arlyn. Známe se už pět let, tak mi snad věříš.”
“Tak používej hlavu a ne svoje slabiny.” Vítězně si založí ruce na hrudi.
“Zařízneš kariéru mladé holce jen kvůli osobní zášti?” Se sebekontrolou napne svaly na krku.
“Niele, řekla jsem NE a to je moje poslední slovo. Teď odchod.” Arlyn se s mrazivým krokem vrátí k pianu a začne hrát tu samou skladbu, kterou hrála při Nielově příchodu.
Než Niel odejde z Arlynina pokoje, chvilku ji urputně sleduje. Vrací se na pokoj a sám sobě namlouvá, že nejde o žádné sympatie. Zasedne za stůl a i přes nesouhlas Arlyn píše zprávu na vyšší oddělení s žádostí o přezkoumání Katiných předpokladů a zařazením do týmu Alfa Ghost. Jako odpovídající ho mentora uvedl sebe. Ruku zastaví těsně nad tlačítkem odeslat a ohlédne se na fotografii vedle monitoru. Je tam starší muž v armádní zbroji, bez vlasů se stejnýma kočičíma modrýma očima jako Niel.
“Nejsem jako ty!” A s těmito slovy zprávu odešle.

***

V brzkých ranních hodinách ho kroky vedly dlouhou chodbou ke střelnici. Důsledkem psychicky náročné mise, díky které ho pronásledují děsivé obrazy bezcitného chování nepřítele a po vypjatém rozhovoru s Arlyn nemohl spát. Potřeboval si srovnat myšlenky v hlavě i emoce v sobě. Stále si nechce přiznat možnost, že má Arlyn pravdu. Kate je vynikající sprinterka a NOOS ocení každého kdo vykazuje excelentní výsledky v určitém odvětví. Společnost sama využívá nejlepších lidi v konkrétních specializací, pro dosažení svých cílů a řádně to odměňuje. Navíc jsou tam přísná pravidla kolem blízkých vztahů na pracovišti. Tak proč by ji chtěl do týmu a vědomě tak ohrozil svou i její karieru.
Vejde do střelnice a v domnění, že tam bude sám, zamíří přímo k Biometrickému výdejnímu trezoru na zbraně a munici. Trezor je umístěn vedle dveří do technické místnosti. Prudce se otočí když zaslechne výstřel. V kóji naproti trezoru stojí ona. Věděl že to je Kate, i když je zády k němu. Na uších má ochranná sluchátka, takže jeho příchod zřejmě nezaregistrovala. S až moc velkým zájmem si prohlíží její postoj. Přes hnědé tílko si všimá, jak lopatky křečovitě svírají svaly na zádech. Ty se dál napjatě natahovaly podél páteře. Nohy mírně rozkročené a každý centimetr postoje byl strnulý. Její tělo vypovídá o neklidu, který se v ní odehrává a vydává němý signál zoufalství.
Po chvilce analyzování se nejistě oklepe přiloží čip k terminálu od trezoru a vezme si malorážku, munici a přejde k vedlejší kóji. Kate bezpovšimnutí hledí koncentrovaně před sebe s náznakem únavy. Nepřítomně a pravidelným intervalem střílí jednu ránu za druhou na terč daleko před ní.
Niel si připraví zbraň a narozdíl od Kate je jeho postoj uvolněný a sebejistý. Zhluboka se nadechl a těsně před výstřelem se oprostí od všech myšlenek. Není nic, jen on, zbraň a výstřel. Vydechne do výstřelu a vpravo od něj se ozve vyděšený křik. Rychle se ohlédne a zvedá reflexivně ruce nad hlavu.
Hlaveň od malorážky míří přímo na jeho hruď. Z pohledu Kate je znát strach a překvapení zároveň. Šok z reakce toho druhého je dočasně ochromil.
“Sakra, vždyť jsem tě mohla zabít.” Složí s úlevou zbraň a strhne ochranná sluchátka na stolek.
“Ještě řekni, že by ti to bylo líto.” Pokusí se o vtip.
Kate překvapeně zamrká. “Možná.” Dodá s úsměvem.
Oba chvilku nervózně postávají až nakonec jednohlasně promluví.
“Co tu děláš?”
“Dáma první.” Hbitě doplní Niel a snaží se tvářit sebejistě a odtažitě.
“Nemůžu spát.” Kate se otočí ke stolu a začne si připravovat zbraň k dalšímu výstřelu. “ A díky tobě a Arlyn nemám co dělat.” Doplní otráveně.
“Jen dodržujeme protokol.” Niel suše odvětí a obrátí se také směrem k terči.
Ozve se pár výstřelů do napjaté atmosféry ve snaze odlehčit vnitřní pnutí z vlastních krizí.
“A ty tu jsi teda proč?” Letmo o něj zavadí pohledem.
“To co ty.” Povzdechne si a zkontroluje si zbraň. “Nemůžu spát.”
“Náročná mise?” Fascinovaně sleduje jeho zaujatost při manipulaci se zbraní.
“Mimo jiné.”
Opět se ozývají prázdné výstřely, které stupňují vibrující energii kolem nich. Doufají, že s každou ránou ubude kousek jejich problému.
“Proč si odmítla povýšení?” Prolomí další chvíli ticha při výměně zásobníku.
“Někdo si dělal domácí úkol?” Ve snaze působit sebejistě Kate hledí daleko před sebe. “Pokud si byl pozorný tak to víš.”
“Chci to slyšet od tebe.”
Kate vystřelí. Beze slova sklopí zbraň a semkne rty do úzkého proužku.
“Je to škoda.” Niel se pokusí o nezájem a sleduje cíl před sebou. “Mohla bys to dotáhnout i na elitáře.”
“To říká kdo?”
“To říkám já!”
Vzájemně se na sebe ohlédnou a vymění si vážné pohledy.
“S mojí muškou by mě teď nevzali ani do pěší jednotky.” Kate zaujme křečovitý postoj a zamíří. Po výstřelu zůstává na terči rána několik centimetrů od středu.
“To se dá napravit. Ukaž.”
Niel bezmyšlenkovitě odloží svou zbraň a přejde do kóje ke Kate. Ta se nervózně ohlédne, ale než stačí zareagovat Niel už jí rukama navádí. Stojí u ní z boku, jedním prstem jemně zatlačil na její holé rameno, druhým odsunul prst ze spouště.
„Trochu se uvolni. Váhu dej dopředu, kolena povol.” Poklepe jí mírně na stehnech, narovná se a pokračuje v instruktáži jako by to byl běžný výklad. “Zpomal dech, tady neběžíš maratón. Takhle.” Položí jí jednu ruku na hruď a druhou na záda. Snaží se jí nevinným gestem zpomalit dech. Kate ztuhne a aniž by chtěla zrudne ve tváři s mírným zachvěním.
Ruce Niela se pohybují jemně a zaujatě svou prací, že si sám neuvědomuje, kde se jí dotýká. Ve chvíli kdy ucítí mírný záchvěv její hrudi, zamrzne. S nejistým krokem poodstoupí a prolomí trapné mlčení.
“Zvedni zbraň. Vidíš ten cíl? Teď ho vidí i tvoje hlaveň. Vystřel.“ Snaží se zachovat si disciplínu i přes narůstající nervozitu přiživovanou vztekem na Arlyn, únavou a pocitem marnosti z mise.
Kate srovná zrak do jedné roviny s hledím. Dlaně se jí neznatelně roztřesou. V hlavě si opakuje: Je to elitní voják Niel Winterly. Ten Winterly. Dělá jen svou práci. Vystřelí. Rána tentokrát dopadá mnohem dál od středu než ta první. Povzdechne si a mírně sklopí zbraň.
“Nevadí, zkusíme to ještě jednou. Pomůžu ti.”
Mechanicky ji obejde a postaví se za ní. Ruce položí na její a společně uchopí zbraň. Pozvedne její paže, aby měli hledí v rovině se zrakem. Chová se jako při rutinní činnosti bez emocí.
V okamžiku, kdy se hrudí opře do jejich zad, skrz ní projede vzrušující teplo. Paže, které se proplétají kolem, jsou jako pevná opora, kam se chce pohodlně ponořit. Od smrti Ilien netouží po ničem jiném, než po vřelém objetí.
“Uvolni se! Jsi hrozně v křeči. Zhluboka se nadechni a při výstřelu vydechni.” Jeho sebevědomí hlas ji naprosto rozkládá poslední zbytky soudnosti. Tělem v ní rezonuje spalující touha po vyplnění prázdnoty.
Zhluboka se nadechnou jako jedno tělo a v momentě výstřelu pomalu vydechnou.
Sdílený výdech těsně před výstřelem uvolnil sevření, rozvázal jejich napjaté svaly a nechal skrze ně proudit syrovou, nebezpečnou energii.
Dozní rána a Nielovi dochází, kde stojí a jak blízko stojí. Její horké tělo omamně dráždí všechny jeho fungující smysly. Po dlouhotrvající frustraci a sebekontrole je to příjemná změna, znovu cítit život. Mýdlová vůně z jejích vlasů se vpije do jeho nádechu a rozpustí poslední kousky rozumu.
Vědí, že každá vteřina ticha prohlubuje tu přitažlivost mezi nimi a i přesto nedokážou nic říct, natož se pohnout.
Kate k němu pomalu stočí tvář, aby mu pohlédla do očí. Hledá odpověď na to, co pulzuje v okolním vzduchu. Pohled jí opětuje nepatrným odtažením. Tváře mají nebezpečně blízko. Cítí teplý a dráždivý dech jeden druhého. Jakmile se pohledy střetli, vzdálenost mezi nimi zmizí, následované spojením rtů.
Klapnutím dopadá zbraň na zem, ale nikdo ji nezvedá. Kroky se rychle vzdalují od místa dopadu. Pohání je nesnesitelné sevření zbavit se všeho co je dusí uvnitř. Niel tlačí Kate zády směrem ke dveřím technické místnosti. Moc dobře oba vědí, že je v tuhle hodinu prázdná. Když narazí na překážku zamčených dveří, dokážou se od sebe na chvíli odtrhnout. Niel si zpod černého trička vytáhne vojenské známky a přiloží je k panelu od dveří. Dveře se ve vteřině otevřou a Niel zůstává nehnutě stát, jako by přemítal zda udělat další krok. V okamžiku kdy Kate ucítí jeho zaváhání vezme jeho obličej do dlaní a přitáhne si ho zpět na své rty, nechce ztratit jedinou vteřinu. Niel se nebrání, pevně sevře její paže a společně prostoupí do potemnělé místnosti. Dveře se za nimi zavřou a střelnice je prázdná.

(Konec druhé části)