SUBSTANCE (pracovní název) Kapitola 4

HLUBINA

Tmavou místnost osvětluje jen bezpečnostní světlo nad dveřmi technické místnosti. Kate sedí na kraji stolu. Obkročmo nohama objímá Niela kolem boků. Bradou se opírá o jeho pravé rameno a rukama ho výská v černých mírně opocených vlasech na zátylku. Niel se pravou rukou opírá o stůl a levou drží Kate na rozpálených bedrech. Rychle přerývaně oddechují, jako by právě běželi sprint na sto metrů. Mlčky zůstávají nějakou dobu v objetí a nechávají doznít poslední záchvěvy živočišné touhy.
Niel se odhodlá k pohybu a pomalu se odtáhne. Svým typickým zamračeným pohledem se dívá Kate hluboko do tváře. Výraz je nic neříkající, ale v očích je něco upřímného. Kate pootevře ústa s otázkou na jazyku, která visela ve vzduchu jako napjatá struna. Ticho prolomí alarm třetího stupně. Oba se od sebe odtrhli a hledali své kusy oblečení.
“Niele?” Kate se odvážila prolomit trapné ticho a přitom se soukala do kalhot.
“Kate?” Niel stroze odvětví při zapínání opasku u kalhot.
“Co bude teď?”
“Teď máme práci.” Pomalu jako stroj provlékne hlavu skrz černé tričko.
“Na to jsem se neptala.”
“Není čas. Jdeme!”
Niel vyběhne z technické místnosti první. Kate je hned v jeho závěsu. Jakmile doběhnou na chodbu jejich směry se rozdělí, každý běží na své stanoviště.
Jeho kroky vedou na pokoj pro základní výzbroj. Při oblékání zkontroluje zprávy na systému. Jediná příchozí zpráva je stručná. Operační místnost 42.
Soustředěná rychlá chůze míří dlouhou chodbou. V krizových situacích dokáže potlačit vše kolem sebe i v sobě, tak jak byl vychován. Jen malé zrnko rozpolcenosti mu neustále viselo ve vzdálené vzpomínce na technickou místnost.
Kolem něj probíhalo nesčetné množství vojáků ve výzbroji i bez výzbroje. V očích zmatek a nejistota. Celou základnou zněl poplach nejvyššího stupně a všichni věděli jen jedno. Jde o všechno.
Operační místnost je téměř plná, kolem velkého stolu, na nějž se promítá holografická mapa, stojí několik osob, které se horečně dohadují o postupu. Niel se postaví vedle Arlyn, která je ve svém typickém postoji složených rukou na hrudi a vážnou chladnou tváří. Generál se dohaduje s terénním operativcem a nepotlačuje žádné emoce.
“Přímý útok z jihozápadu. Disponují těžkou technikou.”
“Poslední zpráva z terénu. Neobviklá aktivita Boiterů na východě.”
“Imperos tlačí ofenzívu přes poloostrov Interit!”
“Zřejmě nás chtějí odříznout!”
“Nelze vyloučit. Nemáme vizuální kontakt. Elektromagnetická bouře.”
“Potřebujeme posily. Hned!” Rozsekne debatu Arlyn. “Taktická spojka. Směr Silvanos přes severní koridor.”
“Vyberte toho nejschopnějšího koho máte. Jinak to skončí jatkama.” Generál vztekle gestikuluje a v závěrečném pohybu praští pěstmi do stolu. “A to si z nás nikdo na triko nevezme!”
Hlavou Nielovy probleskne jedno jediné jméno nejschopnější Taktické spojky.
“Ano pane!” Důstojník Bigdigher zasalutuje a zmizí ve dveřích.
“Alfa zbraně Kategorie X. Tady máte vše co potřebujete!” Arlyn podá Nielovi tajné dokumenty. “Zatlačte ty bestie zpátky na poloostrov.”
“Kdo má ruce nohy bude držet hranice na západ než dovalí posily.” Stále se opírající generál hledí se vší vážností do mapy.
“Jak dlouho se udržíte?” Zajímá se Niel.
“Snad několik hodin!”
Niel zamíří pro plnou výbavu. Cestou nahlíží do dokumentu co mu dala Arlyn a vyzvedne ve zbrojnici zbraň s označením Kategorie X. Míří do hangáru k elitnímu transportérů kde stojí zbytek týmu.
“Do auta. Kurz na poloostrov Interit.” Potom co ostře podá rozkaz k nástupu, všichni naskakují do vozu. Jakmile je uvnitř poslední člověk dveře zabouchne a prudkým trhnutím se transport rozjede. “Musíme zabránit tlaku ze západu než přijdou posily. Arlyn nám poslala novou hračku.” Podává velký kanón větší než standardní kulomet Rookymu.
“Tak s touhle slečinkou si rád zatancuju.” S nadšením si převezme mohutnou zbraň a s až důvěrným obdivem zkoumá každičkou její část.
“Rooky, je to zbraň, ne ženská na tanečním parketu.” Ozve se Issa a napjatě sebou trhne ve směru jízdy.
“Uvolni se. Jsi hrozně v křeči.” Ozve se mladík Bradley.
Niel sebou při Bradlyho slovech trhne. V hlavě mu rezonují stejná slova, kterými uklidňoval Kate na střelnici. Vzpominka na její napjaté tělo se v jeho mysli vynoří jako záblesk za horizontem.
Issa si všimne jeho nepřítomného výrazu. “Niele jsi v pohodě?”
“To nic. Trocha únavy.” Se sebezapřením se narovná a tváří se vyrovnaně. “Soustřeďte se na to co máte dělat, nebude čas na legraci.” Dodá a dívá se upřeně před sebe do kovové zdi.
Jednohlasně se ozve celým vozem. “Rozkaz pane!”

***

Poplach s označením třetího stupně má nejvyšší prioritu a jsou povoláni všichni, co můžou chodit bez ohledu na jejich status. Kate ví, že v tuhle chvíli jí nikdo na střídačku neposadí.
Při cestě do šatny přemítá nad tím co se odehrálo za dveřmi technické místnosti. Stále cítila teplo jeho hrudi na svém těle. Avšak ji tíží myšlenka, že porušila vnitřní řád společnosti a jestli to bude mít nějaký dopad. Pokud to někdo zjistí. Průšvihů na svém stole má víc než dost. A Arlyn Voss by si na ní smlsla, už jen protože to byl její člověk. Bere plnou taktickou výbavu a míří do soukromého pokoje pro fotky s Il, která by ji za její akt poplácala po rameni a dala metál. Při téhle myšlence se nepatrně ušklíbne.
I se zdržením na pokoji dobíhá na shromaždiště mezi prvními, všude vládl mírný chaos a hluk. Hukot rezonoval celým prostorem. V tichosti stála na svém místě. I přesto uvnitř v její hlavě vládl stejný zmatek, jako okolo ní. A jak se k tomu postaví Niel? Jeho vysoké postavení a prestiž utrpí pokud se aférka provalí. Navíc, když je teď Kate v podmínce. Na co sakra myslel on?
Z myšlenek jí vytrhne Důstojník Bigdigher.
“Potřebuji nejrychlejšího běžce co tu máme. Nějaký dobrovolník?” Projede přísně celé shromaždiště přísně. Všichni vojáci upnuli zrak k jediné osobě v plné polní, o které věděli že je nejrychlejší. Kate pocítí nepříjemný tlak několika párů očí na svou maličkost.
“Tak jste se dočkala Devontko. Doufám, že máte svoje nejrychlejší boty. Ostatní pro výstroj a zbraně. Budete nasazeni k obraně lokálního opevnění. Hlaste se u pěchoty.” Rozdá s naléhavostí v hlase rozkazy a přistoupí skrz chumel vojáků ke Kate.
“Vezměte to severně kolem pohoří Ferris do B30 ve Vadumu. Tady máte povolávák na posily.” Předá jí dokumenty a tvrdě si ji přeměří.
“Pane, když to vezmu přímo skrz pozůstatky města …” Při uklízení složky do brašny na boku navrhne kratší cestu, ale větu nedokončí.
“Devontová, není čas na hrdinství vemte to severní cestou.” Oponuje Důstojník a rukou jí pobídne k cestě.
Kate se rozbíhá k východu s jasným plánem cesty. Ví, že je to riskantní, ale jde o čas. Zamíří k rozvalinám severovýchod od základny.

***

“Komandére je jich moc. Musíme se stáhnout.” Hlásí Bradley kryjící se nejistě za velkým kamenem.
“Sōto, skener!” Vykřikne Niel.
“Disponují něčím silnějším, než známe. Žene je to přímo na nás.” S naléhavostí projede příruční sonar a zkontroluje okolní prostor.
“Dobře. Stáhneme se za staré město Oram. Rozptýlíme je mezi rozvaliny. Ústup. Teď!” Niel vybíhá směrem k městu poslední.
Všichni se navzájem podporují krycí palbou a ustupují od polostrova směrem na sever. Proplétají se mezi troskami budov, až se dostanou téměř za torza staveb, kdysi malého pobřežního města.
Rooky si užívá nově získanou zbraň, která se po kontaktu s Boitrem zavrtá do jeho kůže a po chvilce exploduje. Boiter po sobě zanechává kráter s bahnitou skvrnou, do které se další nepozorný běžec začne propadat. “Hohooo. Tomu říkám žrádlo.”
“Isso vezmi pozici a zkontroluj horizont.” Povolá Niel a kryje se za cihlovou zdí.
Issa se vzdálí a hledá vyvýšené místo. Vybere si starou vodárenskou věž. Po žebříku hbitě vyšplhá nahoru a hledím odstřelovačky zkontroluje prostor ve starém městě směrem k poloostrovu.
“Vypadá, že používají nějaké Mechy. To je novinka. Nahánějí Boitery směrem k nám. Když je Rook dobře pokropí Kanónem X udělá z toho substanční minové pole.” Hlásí do vysílačky Issa.
“Perfektní. Rooky pusť se do toho. Budeme tě krýt.”
Z dáli se ozývají mohutné zastrašující výstřely, které rozhání obrovské Boitery směrem do zničeného městečka. Notnou chvíli se jim daří proplétat se částmi polorozpadlých domů, trčící z rozbombardované země. Pomocí zbývajících střel a návnad lákají Boitery mezi domy. Kanónem se snaží nepravidelně vytvořit malá nebezpečná jezírka, která zabrání nebo zpomalí průchod nepříteli. Zároveň tak rozhánějí monstra do okolí, aby rozptýlili přímý a masivní průchod.
“Došla munice šéfiku.” S lehkým zklamáním sklopí Rooky zbraň a stáhne se.
“Ústup k transportéru. Víc tu udělat nemůžeme. Isso kryj nás.” Niel se otočí a zamíří do bezpečného úkrytu.
Issa hledím, přejíždí přes minové pole černých jezírek a rozhání zbloudilé Boitery, pro bezpečnější průchod zbývajících členů týmu. Do zorného pole se přimotá rychlý pohyb, ale tentokrát to není Boiter. Chvilku váhá a hledá další pohyb. Mezi domy kličkuje drobná postava, rychle a svižně.
“Komandére. Máme tu našeho vojáka.” Obeznámí Niela o situaci.
“Co za Idiota sem leze!” Procedí mezi zuby.
“Podle výstroje bych řekla, že Taktická spojka.”
Ve vteřině Niela zamrazí a obává se nejhoršího. “Sōto, můžem drona? Ať máme jistotu.”
Sōto bez jediného slova sahá do batohu na zádech a vytáhne drona. Vyhodí do vzduchu a pomocí joysticku ho dá do pohybu. Na malém displeji se mu zobrazí výhled z ptačí perspektivy. Letí nad krátery substance a míří k trase běžce. O chvíli později se pod ním rojí hejno drobných Boiterů připomínající psy, kličkující v sutinách horečně pronásledující drobnou postavu. Pohyby spojky jsou ladné, rychlé a sebejisté, takové jaké Niel viděl na záznamech z její složky. Po spánku mu stéká nervózní kapka potu.
Z batohu Sōta se ozve přenosný Frekvenční radiový vysílač (FRV). “Alfo….váš stav. Ohlaste… Přepínám.” Ozve se Arlyn přerušovaný hlas.
Niel vytrhne mikrofon ze zad Sōta a oznámí postup. “Omezili jsme průchod. Záchranná akce vojáka v terénu. Následný ústup.”
“Zbytečné riziko… nutné oběti, zamítá... Stáhněte se … sever, zahájena … evakuace.”
“Pod mým velením tu nikdo nezůstane.” Sebejistě se zvedne.
“Niele…Rozkaz…”
Arlyn už větu nestihne dokončit, Niel vysílačku zavěsí a vyráží k průchodu do sutin města.
“Kryjte mě. Pokud se něco posere, stáhněte se na sever dle pokynů Arlyn.” Rozběhne se stejným směrem, kterým běžela Kate.

***

Agresivně bouchne pěstmi do kovového stolu, když jí Niel odřízne. Rádiový operátor vedle Arlyn byl vyděšený jejím vražedným pohledem.
Za jejími zády se ozve hlas Generála. “ Komadérko Voss. Musíme jít!”
Arlyn se narovná. Nezbedný pramínek vlasů co vypadl z úhledného účesu si pomalu srovná za ucho. “Ještě si něco zařídím. Dejte mi chvilku.” S chladnou vyrovnaností zamířila do chodby.
Cestou do svého pokoje vyrve z požární skříně sekeru a vrazí do svého pokoje. S opovržením se zahlédli na rytinu svého piána. Rozmáchne se, s vší silou seká do víka klaviatury dokud kus dřeva s rytinou neodpadne. Zrychleně oddechuje a pouští sekeru. Ta s tvrdým zaduněním padne na podlahu s červeným kobercem. Opět si rovná rozhozené prameny vlasů. Sebere kus dřeva s rytinou a zamíří do hangáru k evakuačnímu transportu.
Několik transportů opouští hangár v doprovodu pěších jednotek. Dostali příkaz rozprostřít se a evakuovat do nejbližších přilehlých uzlů. V blízkém okolí duněly výbuchy, křik a chaos. Vzduch byl těžký a plný prachu a kouře. Zarýval se do každé buňky v těle s každým nádechem, jako popel vylétající z plamenů. Čím víc se transportéry vzdalují, míjí řídnoucí záplavu mrtvých těl, jež lemuje následky drtivého útoku. Nebylo cesty zpět, kdo zůstal, neměl šanci přežít.
***

Její dech byl nepravidelný těžkým průchodem skrz rozbořené město. Prach se vířil všude okolo, jako mlha. Sem tam se ohlíží, aby zkontrolovala situaci za zády. Stoupající adrenalin v žilách dodává sílu jejím krokům. V nepozorné chvíli klopýtne, když se jí noha zaboří do kraje kráteru se Substancí. Stěží ji vytáhne a s otisky černých stop běží dál nepřehledným terénem. Na konci dříve rušné hlavní ulice vidí kráter na celou její šířku. Není kam uhnout. Musí skočit. Těsně na kraji kráteru se odrazí. Těžká bota se sklouzne pod nánosem štěrku. Odraz není dostatečně silný. Dopadá a boří se do Substance až po kolena. Rukama se snaží chytit něčeho na okraji a vytáhnout se. Čím víc se snaží zachránit, tím rychleji se propadá. Panika jí svírá hruď a brání ve výkřiku o pomoc. Chladná tekutina se obepíná kolem celého jejího těla stejně jako pot, který cítila po nočních můrách na svém těle. Substance ji už téměř celou pohltila. Smířená se svou situací se přestala bránit a pozvolna se nechává vtahovat. Hlavou ji probleskne vzpomínka na jeho modré oči. Naposledy se zhluboka nadechne a ponoří se do temnoty. Hladina Substance se nad ní zavřela. Nechává se volně propadat do hlubiny.
V okamžiku kdy ucítí tlak a škubnutí na pažích se leknutím nadechne. Plicními sklípky jí proletí pichlavá bolest tisice jehel. Nečekaná síla ji pozvolna táhne vzhůru, až cítí vzduch na tváři. Pomalu otevře oči. Přes matný film Substance stékající po jejím obličeji rozpoznává muže před sebou.
“Tak kurva polez.” Niel zatíná zuby při snaze vytáhnout Kate z nebezpečné pasti. Kolem pasu má omotané lano, které zakotvil u nedalekého hydrantu. Díky tomu měl oporu pro nohy, aby ho nevtahla Substance společně s Kate.
Kate se ho vší silou chytne za paže a snaží se vzepřít i přes vzdor v celém těle. Všechny svaly se jim bolestivě napínají vypětím veškeré energie. Nahlý odpor povolí a oba padnou vedle sebe do štěrku a prachu. Niel se vzpamatuje první. Odřízne se od lana. Chytí Kate v podpaží a začne jí odtahovat do úkrytu. Okolo nich s bzukotem prolétají kulky krycí palby. Vrhne se i s Kate za první větší zeď zničené budovy.
Kate se snaží popadnout dech. Každý pokus naplnit plíce vzduchem se jí zarývá do tkáně, jako střepiny z rozbitého zrcadla. Niel jí pomáhá na všechny čtyři. Zbytky Substance co ji tíží na plicích se dostanou ven až pod tvrdým nárazem několika dobře mířených ran do zad. Konečně se může volně nadechnout. Sedne si a zády se opře. Než se jí dech stihne ustálit Niel klečící na jednom koleni vedle ní zaburácí.
“Co tu kurva děláš?”
“Jsem tu na procházce.” Oplácí mu ironickou notou. “Co myslíš?”
“Zase nějaká tvoje zkrátka?” Rozhořčeně se rozhlíží po okolí. Hledá bezpečný ústup.
“Co tu děláš ty?”
“Zachraňuju ti prdel!”
“Umím se o sebe postarat!”
“To vidím.” Přeměří si ji, aby zkontrolovala její zdravotní stav. “Máš zbraň?”
Vyndá pistoli z pouzdra a pečlivě si prohlíží odkapávající Substanci z hlavně. “Měla jsem.”
“Tady.” Podá jí svou.
“Od kdy taktický spojky můžou používat tyhle zbraně?” Zaváhá provokativně.
“Teď chceš dodržovat předpisy?” Dotčeně se zamračí. “Můžeš chodit?”
“Můžu.” Zasičí a vezme si zbraň z jeho ruky.
“Fajn. Tak jdem.” Niel se otočí a vyráží nejkratší cestou ze sutin. V dálce se ozývají mohutné exploze a dunivé výbuchy a nechávají v člověku nepříjemné sevření. Kulky podpůrné palby létají kolem nich a odhánějí pozůstatky rozptýlených Boiterů.
Za východní hranici města se střelba a křik Boiterů rozprostírá jen jako vzdálené hučení včelího úlu.
Kate s Nielem stojí na konci města na mírném kopci, kde vyčkávají na příchod ostatních členů týmu Alfa Ghost. Rozprostírá se jim proto stísněný pohled na obrovské Mechy Imperosu kráčející směrem na západ k základně Dominionu, kterou všichni opustili. Gigantické stroje tmavě modré barvy naznačují, že jde o konstrukce z Terresitu. Dlouhé nohy jim poskytují možnost projít nepropustným terénem nebo hlubokou vodou. Proto průchod rozvalinami i Substancí v malém měřítku jim nedělá žádný problém. Na vrcholu všeho se nese otočný disk s rameny osázený střelnými zbraněmi. Velice precizně a rychle mohou měnit směr střelby a tlačit Boitery směrem, kterým potřebují. Cesta na západ i sever byla odříznutá.
Uplynulo několik minut a zbytek týmu se svižným krokem přibližuje ke dvojici na kopci.
“Kde je Transport?” Zavolá Niel na skupinku ještě pod kopcem.
“Řekněme, že to jsou nezbytně odepsané ztráty.” Mávne Sōto laxně rukou a vyškrábne se na kopec.
Postupně se doklopítají na vrcholek i ostatní a utvoří nepravidelný kruh. Všichni spočinou pohledem na Kate, aby se podívali kvůli komu nasazovali krk.
Kate se drží jednou rukou přesky brašny na hrudi a v druhé ruce svírá Nielovu zbraň. Těká pohledem z jedné postavy na druhou. Cítí zvyšující se tlak nervozity a napětí v očích jednotlivých členů.
“Ale, princeznička.” Zazubí se Rooky. “Ty zelené oči bych poznal všude.”
Nevraživě se Kate zamračí a sevře pevně rukojeť pistole v ruce. Niel se k ní otočí a vytrhne jí pistoli a vrátí si ji do pouzdra. “To teď nebudeš potřebovat.”
Kate semkne rty do důrazného protestu.
“Jelikož jsme přišli o odvoz, počítejte s trochu delší procházkou. Nejbližší základna B30 nedaleko města Vadum je zhruba 60 km východně.” Všechny zkontroluje přísným pohledem. “Jdeme.”
Po jeho slovech se celá skupina dá do pohybu.