SUBSTANCE (pracovní název) Kapitola 5

CESTA

Kate jde první a vedle ní je Bradley s pohledem školáka dychtícího po odpovědích. Za nimi kráčí Sōto s Rookym. Skupinku uzavírá poslední dvojice Niel a Issa.
Postupují relativně tichou krajinou zdevastovanou častými boji. Hnědá půda s červeným nádechem je pokryta různými barvami prachu. Ten tvoří film s odstíny šedé až po černou, uvolněných z palných zbraní a strojů. V dáli na severu se vzdouvají hory tmavě modré barvy, naznačující bohatá ložiska Tesseritu. Druhá jižní strana nedaleko skupinky je lemována černým pískem naplaveným z moře, které se táhne až daleko za horizont. Široko daleko není žádný úkryt ani stín, prostor je otevřený a polední slunce začíná nepříjemně hřát.
Teplo od slunečních paprsků se nepříjemně opírá do Katiny uniformy a čelo se jí potahuje kapkami potu. Žaludek se jí svírá prázdnotou doprovázený závratí stejně, jako by právě slezla z centrifugy. Bradley si jí nejistě stále prohlíží a zvažuje jak položit otázku.
“Tak už se zeptej.” Kate ztěžka prolomí trapné ticho.
“Jaký to je?”
“Co?”
“Ponořit se do Substance.”
“Jako když se topíš v ledovém oleji hnusu.” S chladem v zádech Kate ztěžka odpoví.
“Jestli tě tady náš zelenáč obtěžuje, princezno. Stačí říct. Rád pomůžu ženám v nesnázích.” Vtíravým krokem je dožene Rooky.
“To ještě zvládnu.” Hlas se podlomí stejně tak její krok, doprovázené zhoupnutím žaludku. Rooky, její nejistý pohyb zachytí a chytne ji kolem pasu a její ruku si hodí kolem ramen.
“Ještě že mě tu máš krasotinko.” Rooky se spokojeně usměje.
„Máš pocit, že když řekneš krasotinko, tak to zní míň úchylně?“ Vrátí Bradley úder za zelenáče.
V momentě, kdy si Rooky přitáhne Kate blíž k sobě, Niela cosi uvnitru bodne. Zatřese hlavou, jako by se snažil setřást pocit žárlivosti. To co se stalo na základně byl jen impuls zkratu nic co by se mělo opakovat.
Issa si všimne jeho nenápadného napětí ve tváři a bez jediného slova pokračuje v cestě za zbytkem skupiny.
“Myslíte, že se někdy Rooky změní?” Sōto zpomalí k Nielovi a Isse.
“Ne.” Odpoví jednohlasně. Vzápětí se k sobě ohlédnou a lehce se na sebe přátelsky pousmějí.
“Vždyť bychom se nudili.” Odlehčí Issa napětí a srovná si pohozením výbavu na zádech.
“Že to říkáš zrovna ty Isso.” Niel si protáhne ramena a otráveně se nadechne.
“Vždyť je jako malý děcko co si hraje.” Issa zamručí. “Až ho omrzí nebo dostane co chce, odhodí ji jako starou hračku.”
„Tak to by měl Rookymu někdo pořídit chrastítko.“ Naváže na Issinu poznámku Sōto. „Třeba by pak neotravoval ženský.“
Issa se usměje a pokrčí rameny.
Kate se snaží odtáhnout, ale nemá dost sil se vzepřít pod náporem stupňující se nevolnosti. Blízkost Rookyho ji naopak její stav neulehčuje. Při dalším zvednutí žaludku se mírně oklepe.
Rooky si toho všimne a neodpustí si další flirtující poznámku v domnění, že jí je chladno. “Až tohle skončí, můžeme si spolu někam zajít a zahřeju tě.”
Kate se vzepře padne na kolena a veškerý obsah žaludku vyvrhne do hlíny.
“Hej.” Zařve Niel a společně s ostatními přidají do kroku.
“Nic nechutnýho jsem zas tak neřekl, ne?” Ohradí se Rooky a zvedne ruce do obranné pozice.
“To bych se hádal.” Dodá s úšklebkem Bradley.
Všichni se seběhnou kolem Kate. Niel odstrčí Rookyho a s položením ruky na Katino rameno si k ní z boku klekne. Kate znovu vrhne nepříjemně páchnoucí černou tekutinu s příměsí krve. Bradley si klekne z druhé strany a kontroluje její zdravotní stav a obsah žaludku co se povaluje před ní. Její zorničky jsou zúžené do miniaturní tečky. Zarudlé oči jsou výraznější díky bíle vypadající pleti sužované nevolností. Tělo jí hořeje spalujícím žárem a hlava třeští nesnesitelnou bolestí. Rychlost tepu jí přeskakuje, jako by srdce někdo sevřel do kazajky. Vše je doprovází stékající pot z čela v podobě malých potůčků.
“Bradley?” Niel tázavě pozvedne hlavu k mladíkovi a sundá ruku z Katina ramene.
“Hmm. Asi nějaký druh infekce. Vysoký pulz, horečka, třes.” Analyzuje její stav.
“Kontaminace?” Zeptá se Issa.
“Možná. Ale ta nenastupuje takhle rychle. Navíc chybí černé ruce.” Bradley zahrabe v příruční brašně a vytáhne injekci. “Teď to píchne.” Zabodne jí do krku malou jehlu s čirou tekutinou. Kate lehce cukne. “To by mělo zmírnit horečku. Dejme ji chvilku na vzpamatování. Rooky, prosím postav se tak, aby měla stín.”
“Pro princeznu cokoliv.” Zazubí se.
Kate si po chvilce sedá do tureckého sedu. S přivřenými víčky zhluboka oddechuje. Cítí se tak vyčerpaně, že by usnula naprosto kdekoli. O kus dál sedí Niel a zase si bezmyšlenkovitě pohrává s příruční zbraní. Vedle něho stojí Issa a soustředěně se rozhlíží po okolí, jako by hlídala jejich bezpečnost. Sōto se snaží rozchodit radiový vysílač, ale bez úspěchu. Ozývá se jen prázdné syčení. Když se znovu podívá na Niela hlavou se jí víří spousta otázek bez jednoznačné odpovědi, které končí přesně tam kde začali. Na střelnici v technické místnosti.
Výhled jí zastíní Bradley. Znechuceně přejede pohledem Rookyho, který se naparuje jako samec páva. Poklekne s velice přátelským výrazem a chytne Kate za zápěstí aby jí zkontroloval pulz a sáhne jí jemnou dlaní na čelo.
“Řekl bych, že ti je lépe.” Usměje se.
Kate mlčky přikývne a opětuje mu přátelský úsměv.
“Perfektní. Panstvo zvedáme kotvy.” Poklidně se Niel zvedne, když zaslechne Bradleyho. “Trochu zvolníme ať nemusíme nikoho křísit.” Odtažitě se ohlédne na Kate, kterou jeho pohled ještě víc schladí.
Cesta je jako nekonečná pouť unavující všechny pocestné. Nikdo už nějakou dobu nepromluvil, ani Rooky, který si vždy neodpustí nemístnou poznámku. Pomalu se stmívá.
Bradley občas přistoupí ke Kate aby zkontroloval její stav a často jí podává lahev s vodou. Během cesty jako jediný mezi sebou prohodí krátký dialog. Zjistili, že mají podobnou minulost. Sirotci, které vyrůstali u příbuzných, protože jejich rodiče padli ve službě.
“Proč si šla na akademii?” Zeptá se Bradley sebejistě.
“Uctit památku rodičů, že nepadli zbytečně a chtěla bych ukázat společnosti v čem je pravá síla.” Kráčí s hlavou hrdě vztyčenou doprovázenou šouravým a unaveným pohybem.
“Říkala si ale že neuposlechly rozkaz?” Dorovná krok s Kate.
Za nimi jde Niel s Issou a mlčky poslouchají jejich rozhovor. Rooky s otráveným krokem přešlapuje vedle zívajícího Sōta.
“Ano, ale pro dobrou věc. Zachránili spoustu civilistů převážně děti, které by jinak zemřely.” Nadechne se a dá si ruku před pusu aby potlačila nával nevolnosti.
“A v čem je podle tebe teda pravá síla?” Ozve se jí za zády Issa.
“V lidskosti.” Vlídně se na ní usměje.
Issa jen protočí oči a pohledem skončí na Nielovi. Ten se zahledí na Katin vřelý úsměv a s poslední větou se vytratí jeho obvyklá tvrdost a chlad. V hlavě mu vrtá jaký je vlastně význam lidskosti.
Z rozjímání ho vytrhne znuděný hlas Rookyho. “Pauza?”
Niel přikývne a zahlásí. “Povinná pauza 30 minut.”
Rooky padne na zadek. “Konečně.”
Sōto ho poplácá po hlavě. “Neříkej, že vazounek je unavený.”
“Hele Sōto. Řekl bych, že si dokážeme představit lepší zábavu.” Rooky sjede pohledem na Kate, která se jeho poznámkám a pohledům snaží všemožně vyhnout.
“Dostanu tě!”
Zděšeně se Kate ohlédne na Rookyho, který vzhlížel na Sōta.
“Nepochybuju o tom, že ty určitě.” Povzdeche si Sōto.
“Podívej na tu hvězdnou oblohu. Připomíná mi osvětlení na tanečním parketu. Všude spousta krásných holek, co ti chtějí dát svou lásku.” Rooky se zasní.
Issa zoufale povzdechne. “ Prosím tě. Ušetři nás tohohle poetického okénka a běž se smočit támhle do moře.”
Niel v tichosti přistoupí ke Kate a Bradleymu, který opět kontroluje její stav a píchl jí další dávku léků na sražení horečky. “Nějaké novinky?”
“Uteč!”
Oba zvednou hlavu vzhůru na nově příchozího. Kate se zatváří lehce zmateně.
Bradley ten nejistě polkne pod vážným výrazem Niela. “No. Zrovna jsme řešili jaké to je být v Alfa Ghost.”
Niel pozvedne tázavě obočí a čeká na odpověď.
“Je-je to tu fajn. Člověk se nenudí.” Zakoktá.
“Nesmíš se ho tak bát. Je to jen člověk. Stejně, jako my.” Kate se postaví před Niela, aby se mu podívala do očí. “Stačí se mu postavit a neuhnout pohledem.” Záboří svoje zelené oči do jeho tváře. “Jako nepříteli, který z tebe chce dostat informace.”
Všichni kolem nich ztichli a pozorovali Katino vystoupení. Niel jen stojí a snaží se zachovat vnitřní rovnováhu přesto, že urputnost a neústupnost Kate ho naprosto rozhodila. Nejistě polkne i když tvář drží bez výrazu.
Chvíli na sebe mlčky hledí a napětí mezi nimi pozvolna roste.
“Zabij ho!”
“Cože?” Ohlédne se překvapeně na Bradleyho. “Co si to řekl?”
Bradley nechápavě zamrká a zmateně těká z Kate na Niela. “Já?”
“Jo, ty. Řekl si ať ho zabiju.” Nasupeně odsekne.
“Kate si v pohodě? Jediný kdo tu mluví si ty?” Zaskočeně se na ní Niel podívá.
Při pohledu na všechny přítomné vidí zmatek a spoustu otázek v jejich tváři. Slova, která vyslovila se jí zaryla do hlavy, jako rytina do skály. Udělá krok stranou a zaskočena sama sebou se jí zrychlí dech.
“Kate klid. Bavili jsme se o tom. Zřejmě to budou klinické projevy kontaminace. Halucinace, jeden z příznaků.” Bradley se postaví a chytne ji za ramena.
“Měli bychom jít. Čeká nás dlouhá cesta a Kate očividně bude potřebovat co nejdříve lékařskou péči.” I přes snahu být vážný se v Nielovi probudí obava. Ještě před chvílí tu stála sebejistá sama sebou a najednou viděl strach v jejich očích.
O několik minut později jsou znovu na cestě. Poslední paprsky slunce už jsou dávno za horizontem. A oblohu osvěcují hvězdy a dva dorůstající měsíce fialové a červené barvy, které jim mírně osvětlují noční cestu. Noc je jasná a tak postup potemělou krajinou je plynulý díky dobré viditelnosti.
Při každém neobvyklém pohybu, přidal Niel do kroku, aby mohl v případě potřeby zasáhnout. Myšlenkou tlačil všechny jejich kroky ve snaze, že tak cestu urychlí. Kate potřebovala lékařskou pomoc co nejrychleji než se její stav zhorší. Zřejmě byla pod hladinou příliš dlouho, aby se s tím tělo vypořádalo samo. Snažil se sám sobě vštípit myšlenku, že jeho rozhodnutí bylo správné. Bude žít, to je hlavní.
Bradleyho léky pomalu ztrácely účinek s každým dalším použitím. Její kroky slábnou při pomyšlení co s ní Substance udělá nebo jaké následky to v ní zanechá. Kate sama o sobě začíná pochybovat. Vnitřní pocit naděje o naplnění jejich cílů se dotýká samého dna. Kvůli nemoci skončí na samém okraji společnosti bez možnosti komukoliv pomoci. Všichni věděli, že kontaminace končí přinejlepším zdravotními komplikacemi. V horším případě rakovinou a psychickými problémy. Niel jí sice zachránil život, ale ne člověka, kterým byla.
“Vzdej to.”
Každá cizí myšlenka se jí zarývá do hlavy, jako bodnutí tupého nože. Znovu se jí rozlévá horkost do celého těla a zbroj na jejím těle ji táhne k zemi, jako několika tunové závaží. Kolem krku se snaží povolit si výstroj, pro volnější nádech. Tělo víc a víc pálí. Tlak na hrudi se zvyšuje společně s vnitřní panikou.
“Skoncujem to. Nemáš šanci.”
“Ne-nemůžu…dýchat.” Rukama tahá za zbroj kolem hrudi a padá na kolena. Sípěním lapá po kousku vzduchu zmítající se v krátkých křečích.
Niel s Bradleym jsou u Kate první. A snaží se ji udržet na zemi.
“Musíme to zní sundat.” Pobídne Bradley Niela k pomoci svléknout jí zbroj. “Co nejvíc vrstev dolů, musíme ji zchladit. Než se dostane do febrilní křeče.”
Niel na nic nečeká. Vyndavá nůž a zbavuje se přezek na jejím oděvu. “Nemůžeš jí dát další dávku?” S nadějí v hlase hledá řešení krizové situace.
“Ne. Hrozí intoxikace, už tak dostala víc dávek než by měla.” Bradley si uřízne kus rukávu a naleje na něj vodu z lahve a položí ho na Katin zátylek.
Zmítání a křečovité záškuby Katinýho těla jim komplikuje dostat jí z pomyslného vězení látek. Zorničky se stáhnou do neviditelné tečky. Instinktivně se chytne za Bradleyho ruku bez rukávu a během vteřiny cítí příjemné uspokojující energické teplo. Křeč se pomalu zmírnila a dech ustálil. Osvobozující pocit obnovující sílu je až opojný.
Bradley ucití nepříjemné pnutí v místě kde se ho Kate drží za ruku. Zmocňuje se ho slabost a stěžka se mu dýchá. Pocit ztrácející se energie skrz kontakt je skličující. Vytrhne se ze sevření a všechny důrazně pobídne. “Ustupte ať se vás nedotkne!”
Všichni udělají krok stranou a pozorují situaci kolem Kate. Leží v chumlu rozervaného oblečení. Na sobě jí zůstalo jen tílko a spodní prádlo. Pod bílou kůží plují pulzující černé sítě pavučin skrz krevní oběh. Zorničky se jí roztáhly do přirozené podoby. Zhluboka oddechovala. S napětím sledovala mizející hvězdnou oblohu, pod prvními paprsky slunce. Dlaň, která před chvíli svírala Bradleyho předloktí byla pokryta Substancí. Sama sebe se ptala, co se právě stalo.
“Takhle kontaminace nevypadá, že ne?” Issa prolomí napjatou situaci.
“Pokud to není kontaminace, co to teda je?” Dodá nejistě Sōto.
Všichni se zatajeným dechem čekají na Bradleyho vysvětlení. Ten hledí na svou paži a svírá dlaň na poškozenou tkáň. Kůže je téměř bílá až průsvitná, jako by ji někdo zbavil barvy a veškerého života.
“Bradley?” Pobídl ho Niel.
“Molekulární extrakce.” Tvář má překvapivě vážnou a zaujatě sleduje svou paži.
“Jako Substanční?” Vyhrkne Sōto.
“Je zní Boiter?” Rooky nejistě přešlápne.
Issa a Sōto udělají automaticky krok stranou a aktivují zbraně do pohotovostního režimu. Při zvuku cvaknutí pojistek Kate vyděšeně polkne. Zrak stočí na Niela v domnění, že najde nějakou oporu, pro zmírnění narůstajícího strachu ze sebe samotné. Ten však stejně, jako ostatní hledí na Bradleyho v bezpečné vzdálenosti od Kate.
“Nevypadá agresivně. Naopak.” Zhodnotí situaci Rooky.
“Bradley, můžeš to nějak vysvětlit?” Zajímá se Niel.
“Ne.” Poodkryje bílou tkáň. “Mám jen určitou teorii.”
“Tak už to vyklop zelenáči, nebo to z tebe začnu páčit páčidlem.” Zamručí Sōto a porovná si zbraň v ruce.
“Zvířata mají absenci určitých antigenů a taky jim jinak funguje imunitní systém. Proto jsou k mutacím nebo symbióze se Substancí náchylnější.” Přiblíží se ke Kate s vědeckým zájmem. “Je možné, že Kate má nějakou genovou anomálii. Takže místo toho aby její tělo Substanci vypudilo jí asi přijalo za svou součást.”
“Dá se toho zbavit?” Začne se nejistě Kate zvedat. Issa a Sōto trhnou zbraněmi přímo na ní. Ta se raději o další pohyb nepokouší.
“Dobrá otázka Kate. Nejsou žádné záznamy o tom, že by došlo k symbióze člověka se Substancí.” Vynasnaží se o co nejklidnější tón. “Asi to nerada uslyšíš, ale v tuto chvíli. Ne.”
Kate se rychle posadí a zakryje si obličej do dlaní. Snaží se zpracovat aktuální informace o jejím stavu. Pomalu dlaně odtáhne a pozoruje vpíjející se Substanci. Děs se jí vsakuje do těla společně s tekutinou na dlani. Nervózní cvakání zbraní ignoruje a zvažuje, zda neudělat nečekaný pohyb, aby ji aktuálního trápení zbavili.
“Doprdele dejte už ty zbraně dolů. Vidíte snad, že není agresivní.” Ohradí se Niel vztekle. “Myslím si, že vědecký kroužek můžeme prozatím uzavřít a pokračovat v cestě. Zvládneš jít sama?” Pronikavě pohlédne na Kate, jako by bojoval s myšlenkou, jestli je to pořád ona.
“Asi ano.” Nejistě se natáhne po botách.
Niel si sundá taktickou vestu a triko s dlouhým rukávem podá Kate. “Tohle si vem ať nám neprochladneš.” Lhostejně se stočí na Rookyho s varovným pohledem. “A neprovokuješ může se slabostí pro ženy.” Oblékne si zpátky vestu a pomalu se vydá na cestu.
“Co zas já? Ještě jsem nic ani neřekl.” Obhajuje se Rooky a vykročí za Nielem.
Kate si oblékne triko od Niela, které příjemně hřálo. Se svou drobnou postavou se v něm pohodlně schovala. Nazouvá si zpátky svoje boty a sbírá ze země brašnu s žádostí o posili a fotkami Ilien. Všichni ostatní čekají na Kate, aby uzavřeli skupinku a mohli pokračovat do základny.
Kate sleduje Nielovy záda před sebou. Doufala, že v jeho pohledu či chování uvidí špetku naděje, kterou teď akutně potřebovala. Co to pro ni znamená být symbiontem se Substancí. Může se v ní projevit agrese? Jak moc je ještě vůbec člověk? Pocit osamění v ní prohlubovala každá minuta, kdy věděla co jí proudí v žilách. Chaos, který se v ní odehrává nezodpovězenými otázkami, začal vytvářet nejhorší scénáře v jejím nejhlubším vědomí. Jak s ní naloží společnost, když zjistí že má v sobě Substanci jako symbiotickou složku. Rozřežou jí na kousky, napíchají do ní nespočet hadiček, naloží ji do biokapsle? Budou na ní dělat nespočet pokusů, bolestivých pokusu, psychických zkoušek.
Blížili se k mostu, který zkracoval cestu přímo do základny B30. Konec cesty byl konečně na dohled a naději v nich vzbuzovalo i slunce, které se vyhouplo nad obzor.
Bradley se odvážil připojit ke Kate, aby uklidnil její nejistý krok. “Neboj Kate. Na základně se na tebe podívají lékaři a zjistí co se stalo. A kdo ví, třeba pošle NOOS i nejlepší vědce.”
“Nejsi nic.”
“Vědce?” Kate se s leknutím zastaví.
“Ano, vědce. Si unikát a budeš důležitý průlomem ve výzkumu.” S nadšením v hlase si Bradley neuvědomuje, že přiživuje Katin strach.
“Takže mě zavřou do klece a budou na mě dělat pokusy?” S panikou se ohlédne na Bradleyho.
Niel s Issou se souběžně otočí za vyděšeným hlasem.
“Ano udělají pár testů a pak tě určitě…”
“Jsi na to sama.”
“Připoutají mě k lehátku nebo mě někde zavřou.” Po těle jí začne prosakovat Substance, jako by se její tělo chtělo bránit vnějším vlivům. “Napíchají do mě hadičky a jehly.” Její hlas se láme společně s tlakem v žaludku.
“Ukonči to!”
“Bradley, oni mě nepustí. Já…nemůžu tam jít. To mě radši zastřel!”
“Kate. Nic z toho se nestane.” Niel se postaví vedle Bradleyho a natáhne pomalu ruku ke Kate.
“Tomu sám nevěříš!” Zařve.
Sōto a Rooky stojí několik kroků za ní a pomalu zvedají zbraně k obraně. Akci nakonec nedokončí na popud Niela, který gestem ruky vydá rozkaz na složení.
“Jak jinak.” Ohlédne se za sebe a přejede oba přísným pohledem. “Odvedli jste svojí práci. Dostanete metál a ještě jim naservírujete novou hračku ke hraní.” Žíly v jejím těle se víc zbarvují dočerna. Substance prosakuje rychleji s rostoucím strachem.
“Kate. Prosím, vyřešíme to v klidu.” Niel se snaží zachovat si profesionalitu i přes nápor úzkosti.
Kate se na něho otočí a mezi nimi visí hlaveň od drobné pistole, kterou v nestřeženou chvíli vyndal z Bradleyho tašky. Její výraz se změnil k nepoznání. Každý sval na hlavě byl nabitý hrůzou. V zelených očích se ztratila jiskra a zmizel černý střed.
“V klidu. Tohle nejde vyřešit v klidu.” Chladným zlomeným hlasem se zahledí hluboko do Nielových očí aby pocítil nejistotu, která se v ní odehrává.
Kate s poslední větou udělá prudký výpad směrem k Nielovi. Ozve se dutý výstřel. Kate udělá pár kroků a zaznamená bolestivé bodnutí do krku. Rukou prohledá místo zásahu a v ruce jí zůstane uspávací šipka.
Niel se narovná, sklopí zbraň s hřejivým výrazem v očích. “Věř mi.” Jsou poslední slova, která Kate slyší. Chvilku se snaží bránit únavě. Pod tlakem malátnosti nakonec padá omráčená k zemi.