Zápisky mnoha faset pirulety pana Shakespeara

Anotace: Zápisky a reflexe z úterního zkoušení v divadle a ospaleho rána.

II.            Úterý. Budík zazvonil přes hranu pokoje celkem čtyřikrát. Jednonocni spánkovy deficit mne pristihl v dlouhém zimním spánku, ne tak dlouhém jak by si ctenna milost prala, ale i tak vydatnen po prošlé snové examinaci struktur vědomí. Vstávám s prehazenymi myšlenkami a nesouvislymi pochody, dech je nestaly, rozedran, snorici se mezi nižšími stahy bránice. Po ránu vzyvame archandelske a osvícené bytosti, jen slabý náznak pochyb o dokonalosti těchto snu, může spustit sekvenci o představě rozctvrceni v jiné dimenzi. 

Dostat se z bytu a obléci se se stává titanskym úkolem s peripetiemi a protichudnymi tendencemi, ale vůle k tomu dokončit misi a navštívit pekárnu s kouzelnými koblížky je neoblomna, tak vyrazim po snídani s musli do mrazivého rána, kde vločky odrážejí tváře svých obyvatel a nápadany sníh taje ve smyccich. Hudební okénko je neodmyslitelne od ranních putování do práce, vysnorit sluchátka přes sálu a kapuci je komplikované, ale touha po hudbě vysostna. Obzvlášť dozvíte se-li, že na australském Merkaba music vyšel nový donwtempo release zkoumající sonicke taneční teritorium, plne sinusovych vln a oscilujicich bass twistu, doplněných halftimovymi breaky a ambientnimi plochami archaickych melodií.

Utíkám přes náměstím, do pekárny na rohu dorazím o tři čtvrtě na devět, vezmu ovocný a karamelovy koblih, kávu a cukr a upaluji do divadla, krátce po tom co dorazím, prevlekam se do kostýmů chlapce a vyrazim pro fraky nahoře do kostymerny, nafasuji znovu cylindry a vracím se do kulisarny. Od devíti počíná hodinové okénko choreografie, úvodní a finální scéna hry, oslava tancem života a lásky dvou bytosti. Po zapomnění na lásku, spánek, zmocněnec druhého rumence smrti nás bere každou noc do zasnub, růženec jeho paměti nás kylem zasahuje do srdce snové dimenze, kde ožívá svoboda představivosti a vlaci nás svými kruhy. 

Bytosti nastupují na prkna, jež znamenají svět, který se odehrává v divadle naší mysli, tady a tam, jednou za tisíc let si to někdo uvědomí, návštěvník z jiné dimenze, nebo makrokosmický pamětník. Což o to, žiješ abys vypověděl pravdu, nebo ji smisil s fikci svého vědomí, které produkuje tento čas a prostor, neoddeleno od imaginární dimenze. Jen tak psáno metafyzicky na okraj...choreografie má figurální pohybové prvky, nástup do hudebního čísla strun a basy,  zhoupnuti v pokroku vpravo a vlevo, ukrok směrem zpátky, roztaceni energie žen, nástup bubnu, malý a velký poskok vpravo za zvuku animalni podstaty, duální, parova rotace, šermířské atrakce dvojkroku, zapreni a otocka vzad třikrát, pozvednuti Terky do vzduchu v podkolenich jamkách, kde se točí a představuje kvetnatou labuť, její šetrné a něžné dosednuti a opuštění scény. To jsme opakovali ještě a finální choreografii, kde jsou některé podobné prvky v okruhu kolem tancicich párů a přístupu a 'vysumeni' mimo scénu v pomalém odstupovani. Někteří ještě za 'showfolii' budou roztacet stromky a tvořit tak stíny. Mezi jedenáctou a dvanáctou hodinová pauza na odpočinek, přípravu a svačinu a tyto zápisky. V kulisarne se probírají různé záležitosti, od prupravy sázení, stavbě domu, až po líčení.

II.    Další peripetie zkoušení uterniho dopoledne, průjezd počal okolo čtvrt na dvanáct. Řeší se detaily procesu, nás z techniky zajímají jak výstupy, tak přestavby; aby byly správně nacasovane podle představ režiséra a smluvenych narážek. Tyto zápisky jsou tedy spíše takovým pracovním dokumentem, zachazejicim do toho co se děje v zákulisí divadla a mé mysli. Byl bych rad kdyby se tu časem objevovala i prima řeč autentických myšlenek, jak na jevišti, tak mimo scénu. Technické poznámky jsou většinou zaznamenavany do scénáře, přímo mezi replikama nebo na protější stránce, aby upozornovaly na vstupy, přestavby a repliky spoustejici vstupy na jeviště. Herecké poznámky pak bývají spíše přímo v replikach s důrazem na náznak, akcent a výraz, styl a intonaci. Jelikož, mam jen podruznou, ne tolik významnou postavu, není mnoho prostoru ji vetknou výraznější charakter mluvy, ale stále je možnost zapracovat na chůzi, rychlostí pohybu a držení těla a rekvizit. Ale o tom v dalších divadelnich a myslenovych postupech.

Mezi výstupy, komponuji tyto poznámky, hlasem ne zcela zamernym, avšak jistym, srdce mi pulzuje neklidem, který jsem přenesl na své kolegy a rekvizitarku, jelikož jsem se rozhodl pro realizaci pro-slamove pro-volební agitky iniciovanou Anatolem Svahilcem, jelikož jsem si vypůjčil plynovou masku práve ve chvíli před výstupem strážných-kulisaku a dokončil svůj podvratny čin právě ve scéně, kdy se v zákulisí hledá plynová maska, komická scéna s pro mne horkým akcentem, ale za vše jsem se důrazně omluvil s vymlumnou prupovedi na politické pozadí, jak nepravděpodobné od Shakespearovské postavy. 

Předtím dvě přestavby ne vykonané v důsledné návaznosti, totiž nanášení lampionu a jejich provázání po stranách, až na nárazku, aby se navázalo na přestavbu se stromky a 'rozčesávání' světla. Jiná pracovní poznámka se týká pokládání stromků v přestavbě seskupovani, aby malé byly vzadu a velké vepředu tvořící tak obdélníkový celek, který má vzadu ještě jeden ve středu jako sedmý stromek. 

Mezitím v kulisarne Péťa: ,asi není rozumné abych v kostýmu posla jedl tu rybí pomazánku, že?' Pomyslel jsem si, že to už jde mimo rozumovou kontrolu. Poté si pánové broukaji predelanou odrhovacku o praseti zakončenou rymem Romana ,...blafan rád...' Ty už nejsi normální! Ty trenujes na večerní vystoupení. Nebo: ,tady se docitam, že se Pedro dovezlo do dediny, bude tu za chvíli, opustil jsem ty smazky tři míle před městem a těší dvojnásob, že nebyly žádné straty na hranicích.'

Mezitím, přijdou strážníci, se slovy, dneska jsme v tom byli dost dobří', mezitím jsem dostal volackuna akci, kde Dagobert  (Z. Trcalek ) a jeho pobocnik, a Leonado, Pavel Hromádka, smluveno bylo, že mám vybíhát na hlášku. ,...a dejte si víno pánové...', jenže zrovna vyšel nějaký release a já zkoumal papír s poznámkami, vyběhl jsem pozdě a řekl: ..,pane ocekavaji Vás, aby jste předložil  (správně melo byt odevzdal) dceru zenichovi..', režisér Dušek mne zastavil, ať to řeknu jak to má být, nervózně se otacim na nápovědu, ta říká odevzdal, nebo vlastně neříká nic, taky je ztracena ve scénáři, tak se scéna vrací. Jenže herci se díky této nedutklivosti ztrácejí v narazkach a textů, společně s nápovědou, ta neví co napovědět, pak herec utíká k nápovědě, jenže Zdena vyprskne a dostane záchvat, nakonec se to narazí, ale nestíhám vybíhát, tak znovu, v komediálním řazením, řeknu to správne a důrazně a tak si Hromádka uvědomí, že má odejit, neboť mu tímto v podstatě dávám impuls, aby se otočil a uvědomil si to, a uhybam jeho pružné chůzi, ohledně se otacim a jdu s nim v závěsu. Dělám to ve stylu, kdy mám symbolicky naprazenou dlaň do kapsy, s doširoka otevrenyma očima, je to můj poslední výstup. V předchozích dvou, mam tazave dlaň k nebi jako zmatený služebník, jenž nepobral mnoho intelektu, a má takové neutchave představení. V dalším jsem dostal povolení rekliku navíc, kdy uvidím pány jak stoji nahoře a stroji návnadu, tak je pozdravím 'dobrý podvečer', a směřují ke kvetinacim, ale zastavím se těsně před nimi nastavují ruku a Benedikt (Jirka Hejzman) mne za ni chytne a zatáhne za úroveň vidění diváka, a dále za kvetinac, pak mne postrci, ze letím přes půl jeviště, a kniha za mnou letí až za sálu.