Na kamenné zídce

Vydal jsem se dál od centra, do jedné z rezidenčních čtvrtí, které nesly nejhlubší jizvy války. Posadil jsem se na nízkou zídku naproti velké, oprýskané zdi panelového domu, která byla hustě posetá dírami po kulkách. Vytáhl jsem kytaru a hrál, když jsem spatřil ženu. Přišla zpoza rohu s batohem na zádech. Byla to mladá dívka, kdoví, jestli byla už dospělá. Vytáhla z batohu barvy a šablony a pustila se do práce. Přikládala šablony na zeď tak, aby díry po kulkách tvořily středy květin. A soustředěnými tahy štětce je vyplňovala barvami. Kolem každé díry, každého symbolu bolesti a smrti, nechávala rozkvést zářivě barevný květ.

Když slunce zezlátlo a já dohrál, i ona dokončila modrý květ chrpy. Přešla ulici a posadila se na zídku vedle mě. Dlouho seděla a dívala se na zeď, na které teď kvetla barevná louka. Pak se ke mně otočila.

„Lijepa ti je ta muzika. Tužna," řekla. Její bosenština byla měkká a melodická.

„Promiňte," řekl jsem a byl jsem zklamaný, že je mezi námi jazyková bariéra. „Moc nerozumím."

Na její tváři se objevil pobavený úsměv. Chvíli si mě prohlížela a promluvila znovu.

„I said your music is beautiful," řekla. „Sad. But not without hope."

Zmohl jsem se na: „Děkuju."

„Jsem Alma," utřela si špinavou ruku do kalhot a podala mi ji.

„A ty jsi smutný muž s kytarou.“

Seděli jsme na zídce, vedle oprýskané zdi, na které teď kvetla její barevná louka.

„Je to... odvážné," řekl jsem. „To že se snažíš přemalovat všechnu tu bolest."

Lehce zavrtěla hlavou a podívala se mi do očí.

„Já tu bolest nepřemalovávám," odpověděla a její hlas byl klidný a pevný. „A nedělám to proto, že jsem odvážná, ale protože mě to baví."

Chvíli tak seděla a pozorovala život na ulici. Lidi, kteří procházeli kolem a usmívali se na její malby.

„Lidé se nikdy nesmí zapomenout smát a tvořit. I kdyby na chleba nebylo. Zpívat, tančit a malovat. Děda říká, že jakmile přestanou, začnou umírat. Já nechci být mrtvá."

Podívala se znovu na svou zeď, na ty barevné květy vyrůstající z děr po kulkách. „Takže já nezachraňuji tohle město," řekla a seskočila ze zídky. „Zachraňuji sebe.“

A bez pozdravu zmizela.