Rozjímání nad reklamní rodinou

Rozjímání nad reklamní rodinou

Reklamní rodina – fenomén dobře to známý všem televizním divákům. Vynořuje se, nečekána nezvána, na našich obrazovkách a nikterak jí nevadí, že z ní nemáme žádnou velkou radost. A když už se vynoří, tu nedá jinak, než že nám sehraje nějakou scénku ze svého života, než se zase odporoučí. A pak stačí jen chvilka nepozornosti a je vynořená zas! A pak znovu a znovu… A protože nás reklamní rodinka provází s takovou úporností, podrobil jsem ji zevrubnému zkoumání a s výsledky bych nyní rád seznámil i veřejnost.

Reklamní rodinka vykazuje patriarchální strukturu. Její hlavou je tatínek, ovšem upřímně řečeno, je to hlava poněkud problematická… ve shodě s tím, jak je dnes prezentován bílý, heterosexuální muž, je i tatínek líčen jako takový hodný, ale i dost přihlouplý trumbera – takové velké malé děcko. To vidíte třeba už jen na tom, jak si hraje se svými dětmi – s těmi on si totiž nehraje jako dospělý, rozumný člověk, ale počíná si, jako by byl sám děcko. Reklamní tatínek je prostě takový pošetilý popleta, který neustále tropí nějaké hlouposti, takže ženští členové domácnosti ho musí neustále opravovat. Nejčastěji ho srovnává do latě manželka, ale v době její nepřítomnosti za ni občas supluje i dcera. Synky pro tyto účely bohužel užíti nelze – synkové jsou spíš takové malé věrné kopie tatínka – takoví roztomilí, malí, tupí lemplové, dočista jako otec. Ti tedy tatínkovi věru neporadí, že prádlo se vypere nejlíp v pračce, nebo, že na vysávání je nejlepší vysavač. Reklamní tatínci jsou zkrátka a dobře odkázáni jen na poradní činnost svých žen a dcer. Není ovšem divu, že je tatínek takto drezúrován. Vždyť ten člověk je jinak naprosto nemožný: když si hraje s dětmi, je ještě rozjívenější než ty děti. Když se pustí do jakkoliv primitivní manuální činnosti, vrátí se špinavý, jako byste ho vyváleli v hnoji. A když si půjčuje peníze, tak můžete vzít jed na to, že ten pitomec suverénně nakráčí k tomu nejodpornějšímu lichváři v kraji, takže to pak zas musí vzít do své rozumné ruky maminka, která ho pošle zadlužit se k nějakému mladému, hezkému a vysmátému lichváři, který sice z tatínka taky sedře kůži, ale my díky reklamě víme, že to aspoň učiní „férově“ a s „péčí, kterou si zákazník zaslouží“.

Takže ano, tatínek je tak trochu idiot, ale my současně vidíme, že v jádru je ten hoch hodný a v kolektivu oblíbený. Skutečně nebezpečný je ten člověk vlastně jen tehdy, pustí-li se do kutilství: kachlíky v koupelně ten hlupák nalepí tak, že by to líp zvládl i velbloud. Poličku přivrtá způsobem, z něhož je zjevné, že k němu ještě nedolehla informace o vynálezu vodováhy. Čistí-li odtok, spolehlivě přitom vytopí svůj dům, město i okres. Také si libuje v sestrojování všemožných obludných přístrojů, pomocí nichž pak chce provádět triviální domácí práce, na které je přitom již hezkých pár století vynalezen nějaký notoricky známý přístroj. Hlupák tatínek to ale asi neví a nedá jinak, než že bude svým vynálezem tu prát, tu vysávat, tu dokonce odvětrávat rodinné WC, což je, soudě dle reklam, neuvěřitelně smrduté místo, plné smrtonosných zárodků. To pak zase musí hezky rychle naběhnout maminka, aby tomu svému debílkovi vysvětlila, že na praní je pračka, na žehlení žehlička a do wc, aby z něj zase mohli jíst, se musí nalít žíravina, po jejímž užití bude toaleta vonět jako květ a vše živé, od WC až do moře, bude spolehlivě mrtvé. To je totiž reklamní představa hygieny, vycházející z přesvědčení, že zdraví se nejlépe zajistí absolutní sterilitou a agresivními chemikáliemi.

Navzdory své třeskuté neschopnosti je tatínek zaměstnán. Co přesně dělá, to je tak trochu záhadou, ale jistě to bude něco důležitého. V zaměstnání ho totiž vždy vidíme, jak v okruhu spolupracovníků něco veledůležitě ukazuje, nebo jak veledůležitě naprázdno otvírá pusu a okolí mu uctivě naslouchá. Z toho můžeme vyvodit, že tatínek tam bude asi nějaké tuze velké zvíře. Tím se také zároveň o tatínkovi dozvídáme cosi nečekaného. Vypadá to totiž, že umístíme-li tatínka mimo zhoubné prostředí jeho rodiny, stává se z něj takřka svéprávný člověk. V takových chvílích se pak dokáže i sám oholit, navonět, či použít sprchový gel s tím správným pH pro citlivou mužskou pleť. Když jde tatínek něco zařídit sám, bez kibicování dcer a ženy, chová se, jako by náhle dospěl. V té chvíli ho opouští i klukovské vzezření a stává se z něj chlapák k pohledání. A má k tomu zatraceně pádný důvod: tatínek nám tu totiž vstupuje do role živitele a to prosím není žádná legrace. V těchto okamžicích plných chlapské rozhodnosti je tatínek schopen opatřit si nejen voňavku, či pěnu po holení, ale především pro rodinu zařizuje životně důležité věci. A zejména pak tu životně nejdůležitější: PŮJČKY! V této posvátné chvíli se i trumbera tatínek musí změnit v zodpovědného muže, jenž si uvědomuje, že nejsvětějším posláním každého správného manžela a rodiče je zabezpečit rodinu. No a jak ji lépe zabezpečit, než pomocí dluhů a půjček, aha? Nebo vy víte o něčem lepším, čím by šla rodina zabezpečit? Reklamní rodina tedy ne. Tatínkovo zadlužování zjevně pojímá jako jakousi maturitu, jejíž úspěšné složení je příležitostí k oslavě. To vysvětluje, proč je od úspěšné půjčky vidíme odjíždět v autě (které je nejspíš také na dluh) a všichni přitom září samým štěstím a tváří se, jakoby se jelo k moři – šťastný tatínek je pyšný, jak rodinu skvěle zaopatřil, šťastná maminka na něj obdivně hledí, šťastný pejsek mává šťastně ocáskem a šťastné děti se radují, že mají takového bezva taťku, co zadlužil nejen sebe, ale s velkou pravděpodobností i je. No prostě, teprve teď, když jsou všichni zadlužení na několik dalších generací, konečně poznali, co je pravé štěstí.

Totéž pochopitelně platí, i jedná-li se o rodinku nastávající. V tom případě vidíme nejdřív nastávajícího tatínka, jak u přepážky triumfálně sjednává půjčku a až pak se nám otevře prosluněná scénka, v níž vidíme následky takového činu v syrové realitě: v ní se v přepychové domácnosti povaluje na supermoderním kanapi šťastná nastávající maminka, kterou v životě evidentně tíží jen jediná starost – jak si vleže co nejlépe hýčkat své bříško s miminkem. Oj, a teď se jí na tom bříšku zahnízdil i náš čerstvě zadlužený tatínek a přikládá k tomu bříšku ucho. A nastávající maminka se na hnízdícího tatínka zamilovaně dívá a přímo z ní čiší, jak moc je ráda, že si našla takového bezva chlapáka, na kterého se vždycky může spolehnout, že rodinu pomocí kolotoče dluhů, půjček, splátek, insolvencí, exekucí a vytloukání klínu klínem spolehlivě ochrání.

Po tak perném dni si reklamní tatínek zaslouží odměnu. A kde jinde než v hospodě. Zatímco v práci tatínek naprázdno otvírá ústa důležitě, s kamarády v hospodě je naprázdno otvírá kamarádsky. V hospodě nám totiž panuje taková ta správná chlapská, kamarádská sounáležitost. A co je jejím hlavním tmelidlem? No chlast, co jiného! Tatínek neponechává nic náhodě a v průběhu večera absorbuje tolik hektolitrů „piva pro pravé chlapy“ a tolik panáků „jedenáctkrát destilované whisky pro pravé muže“, že o jeho chlapáctví a mužnosti nelze mít v žádném případě pochybnosti. Ani zde ale tatínek neztrácí zájem o rodinu a tak, jakmile se pomocí nápojů pro správné chlapy vnoří do té správné mužnosti, odkymácí se ke svému vozu, aby jím došněroval domů, protože již silně touží pohrát si s dětmi. A že se při tom bude chovat už zase jako děcko? Prosím vás, kdo by se mu v tomhle stavu divil?

Střih a už jsme doma. Mezitím, co chudákům dětem nezbývá, než si pěkně hrát s piclým tatínkem, mamince zase nezbývá, než ukuchtit večeři. A protože reklamy znají pouze nezdravé potraviny, můžeme vzít krk na to, že uplichtí nejspíš nějaký polotovar s „vyváženým poměrem složek“. A k tomu se pochopitelně hodí i nějaký kvalitní nápoj, taky „s vyváženým poměrem složek“, tedy hodně cukru plus nějaké ty „vysoce kvalitní přísady“, no a nakonec se to zakápne „pramenitou vodou z lůna přírody“, která, jelikož je z „lůna“, nepochybně také obsahuje vyvážené složky (léčiva, mikroplasty, narkotika, rezidua pesticidů, hormony, atd.) A když děti celou tu nálož spořádají, můžou po večeři i dezert: třeba vydatnou dávku „kvalitní čokolády“, nebo „mňammňam zmrzlinky“. To ta naše obézní, ale inzulín stále ještě produkující zlatíčka jistě ocení. Každá reklama totiž šíří poselství, že koupíte-li si nějakou zbytečnost, získáte tím nějakou opravdovou hodnotu. Takže například, koupíte-li si žíravinu do WC, získáte tím zdraví. Zakoupením žvýkačky, či sodovky zase automaticky získáváte přátele. No a pořízením sladkostí, či půjčky získáte spokojenou rodinku, která k vám bude oddaně vzhlížet, to dá rozum. Však na to taky “máte nárok“ a „zasloužíte si to“, no ne?

Když se rodinka nabaští, usadí se na gauč a spustí si rodinnou sounáležitost. To znamená, že celá rodinka leží v jednom šťastném chumlu na gauči a čemusi se všichni naprázdno smějí, jako idioti. Jakmile se dosmějí, je čas jít na kutě. Ještě předtím ale do koupelny. Umýt, učesat, zuby. Tatínek se strojkem s osmi břity pěkně dohladka oholí (ano, i tam dole), zuby si přejede „inteligentním kartáčkem“ a pak přijde zlatý hřeb – to se tatínek obtočí froté ručníkem a kvapí za maminkou do postele. Maminka ho tam už nedočkavě vyhlíží a tomu my se nedivíme, protože… no páni… vždyť ten nešikovný, po uši zadlužený mazavka má vypracované, opálené tělo. No teda! Konečně chápeme, proč toho pitomce maminka už dávno nevykopla z baráku. A namakaný tatínek uléhá k mamince a začíná to vypadat pěkně šťavnatě. Ale nebojte se, neuvidíte vůbec nic. Jak totiž tatínek dokončuje ulehávání, maminka s bezvadným načasováním zhasíná noční lampičku, takže zavládne tma a posléze i další reklama, takže pikantností se nedočkáme. Ale my jsme přeci dospělí lidé a máme přeci fantazii, takže si jistě dokážeme představit, co bude asi následovat: jistě, maminka bude určitě tatínkovi celou noc vášnivě vytýkat, co během dne udělal špatně.

Nyní se dostáváme k opravdové hlavě rodiny – k mamince. Hlavním posláním reklamních maminek je rodina, sport, kosmetika, praní prádla, žehlení prádla a žehlení problémů způsobených blbcem tatínkem. Reklamní maminka je nejvíc ze všeho příkladná profesionálka – vždy krásná a perfektně upravená a nikdy, ani doma, ji nepřistihneme jen v teplákách a vytahané mikině. A nikdy taky nemá špatnou náladu, či kečupem pokecaná kaťata. Máme-li ovšem velké štěstí, můžeme maminku přistihnout v okamžicích obrovské únavy, migrény, stresu, či vaginální suchosti, ale to opravdu jen vzácně – takové lapálie totiž maminka vždy zavčasu řeší reklamním mazáním proti únavě, migréně, stresu a vaginální suchosti.

Maminka, stejně jako tatínek, pracuje. A i ona, stejně jako tatínek, jezdí do práce jen a pouze autem. Do MHD ani nepáchne! Výjimku činí pouze když si namaže podpaždí deodorantem. To pak do MHD naopak páchne a jednomu každému tam to své podpaždí strká pod nos, aby si všichni mohli ověřit, že fakticky nesmrdí. Kde ale přesně maminka pracuje a co vlastně dělá, to je, stejně jako u tatínka, tak trochu záhada. Obvykle ale maminku vidíme, jak posluhuje nějakému od pohledu protivnému šéfovi, který na ni soustavně řve (řvaní samozřejmě neslyšíme, vidíme ale hněvivé otvírání pusy naprázdno a stoicky nadřazený úsměv maminky). Maminka tedy svému sociopatickému šéfovi dokáže čelit příkladnou profesionalitou, ale nás po tomhle extempore věru nepřekvapí, když nás hned následující reklama zpraví, že maminka trpí obrovským stresem, takže by prý měla doplňovat vitaminy, antioxidanty a omega tři mastné kyseliny (apropó, víte o tom, že v akční nabídce máme výhodná prémiová balení, kde jsou omega kyseliny dokonce čtyři a perfektně odmaštěné?) Maminky musí také neustále doplňovat energii, protože, soudě dle reklam, maminka je něco jako parostroj – na jedné straně do maminky vhazujete lopaty pilulek s energií a z druhé strany vám z pak z maminky vypadává vykonaná práce. Po vhození pilulek maminka přímo srší energií a to je jedině dobře, protože, jak již víme, její muž je debil, děti parchanti a všichni dohromady neschopná verbež, která by bez své maminky do vteřiny bídně zašla. Ale teď, když maminka doplnila reaktor, má dost energie, aby celé to své ZOO hravě zvládla. I svou půjčkami poháněnou domácnost teď dokáže udržet ve stavu nejvyšší uklizenosti a to dokonce i bezprostředně po příchodu z práce! To si tedy může za odměnu dopřát „svoji chvilku“. „Svoje chvilka“ se vyrábí pomocí „špičkové kávy z chytrého kávovaru“ a k tomu se hodí sezobnout i něco sladkého, to je jasné. No a maminka tedy zobe a zobe. A obvykle toho sezobá rovnou celý vagón. Kdo by se jí taky divil? Vždyť celý den ďobala jen zdravé jogurty „s kulturami“, aby si přivodila tu nejkulturnější stolici na trhu a komu by po něčem takovém nevyhládlo? Jenže to víte, když se na posezení sežere vagón sladkého, tak to se pak musí jít i sportovat, nechce-li se ovšem vypadat jako čuně. A to maminka věru nechce, neboť chce být sexy, až se k ní večer přivalí zadlužený, ožralý tatínek. Tady ke slovu musí přijít sport a maminka se mu oddává s velkým zápalem. Obvykle pěstuje 3 módní sporty: běh, posilovnu a jógu. Samotná sportovní aktivita reklamních maminek je ovšem nanejvýš podezřelá: spočívá pouze v tom, že maminka, náležitě vymóděná pro příslušný sport, se usmívá do kamery a sáhodlouze vykládá, jak jede na maximum, jak je ambiciózní, cílevědomá a emacipovaná a jak je pro ni nesmírně důležité cítit se dobře. No zkrátka, když to tak člověk poslouchá, nemůže se zbavit dojmu, že celé tohle maminčino slavné sportování se odehrává jen ve slovní rovině.

Maminka je tedy ženou mnoha tváří. Když ji vidíme v práci, při sportu, při sprchování, či při umývání vlasů, vidíme silnou, ambiciózní, emancipovanou profesionálku. Při rozkošnické konzumaci sladkostí vidíme maminku hédonistickou a poživačnou. Uprostřed rodiny je maminka starostlivá a milující. A večer v ložnici, když se před ní zjeví ten její debílek, ožralý jak zákon káže, zadlužený až po uši a s froté ručníkem kolem pasu, to se z ní pak stane nenasytná dračice. Ovšem, to samosebou jen mimo chvil, kdy nevyžaduje jen to nejlepší a nepotřebuje se cítit bezpečně a sebevědomě – nu zkrátka, když zrovna nepotřebuje kvalitní dámskou vložku s ochranou proti protečení.

Nu a co tu máme dál? Inu, děti přece. Co by to bylo za rodinku bez dětí? Děti, to je přeci základ státu a v naší reklamní rodince se tyto invazivní organismy povalují hned v několika typizovaných odrůdách. Nejmladší exempláře přebývají ještě u maminky v bříšku. To pak následují scény plné něhy a ochranitelství. Tatínek ještě není blbec a nastávající maminka je dívka s těhotenským bříškem. Ale to bříško přátelé, to je zatím skutečně jen bříško. Ještě to není onen ohromný, žilnatý, nevzhledný, rudý měch se striemi. To už by bylo příliš pozdě. Na co pozdě? Inu, nastávající rodinka přece musí vybavit domácnost, pořídit výbavičku pro dítě, no zkrátka, musí se nachystat spousta věcí. A to všechno se řeší ve fázi hezkého bříška a kde jinde než u lichváře, ale to my už vlastně víme.

Nedlouho po úspěšné návštěvě lichváře se v domově reklamní rodinky objevuje miminko. Vykazuje binární chování: buď brečí a tváří se, jakoby mu někdo kroutil záda, nebo se šťastně směje bezelstným dětským smíchem. Druhý stav nastává tehdy, natankujeme-li dítě sunarem od divného pána, který "za spokojenost děťátka ručí vlastním jménem“ a instalujeme-li na dítě plenu, o níž jen maminka a výrobní koncern vědí, že je pro maličké to nejlepší. 

Když miminko povyroste, stane se z něj předškolák a posléze i školák na prvním stupni. V tomto údobí života dosahuje reklamní dítě inteligenčního peaku a jeví filozofické sklony. Oblíbenou zábavou těchto malých Marků Aureliů jsou filozoficky koncipované dotazy formulované sice dětským jazykem, ale mířící překvapivě k jádru věci, jako například odkud se v dřezu na nádobí berou ty krásné bublinky, nebo čím to je, že je prádlo hebkoskvoucí. Jsou přitom, ti malí rozumbradové, tak roztomilí, že se až zalykáte dojetím – nejraději byste je všechny pohladili po těch jejich chytrých hlavinkách a pak je všechny, jedno hezky po druhém, pěkně zmlátili. Čas ovšem běží dál. Když reklamní děti dorostou do věku cca 10 - 15 let, opadne jim roztomilost i inteligence, bublinky i prádlo je přestanou zajímat a stanou se z nich nenápadné organismy, které život tráví jen tím, že přihrávají důležitějším postavám. Fakticky o nich ale v tomto věku nic nevíme a vědět ani nechceme.

To se však prudce změní, když dítě dosáhne věku 16 let. Dítě nám totiž dosáhne hodnosti adolescenta a ten se vyskytuje hned ve dvou provedeních: adolescent domácí, který, jak již jméno napovídá, obývá domácnost reklamní rodinky a zabývá se tím, že se jen někde povaluje, hraje si s mobilem a kroutí očima k nebi pokaždé, když mu tatínek, či maminka něco řeknou. Krom toho taky neposlouchá, nepomáhá, neučí se, odmlouvá, dělá bordel a je tak nějak celkově na zabití. Naštěstí my, milující rodiče, víme, že tohle je jen taková póza související s věkem a neztrácíme naději, že jednou se ten nevděčný parchant osamostatní, odtáhne z baráku a život bude zase k žití.

Přemístíme-li však tohoto nesnesitelného domácího adolescenta do party, odehraje se s ním překvapivá metamorfóza: vzniká nám druhý typ: adolescent stádový. Stádový adolescent nabývá, podle pohlaví, buď titulu „cool týpka“, nebo „sexy kosti” a jak „cool týpek“, tak „sexy kost“ jsou vysportovaní mladí lidé, což je s podivem, protože je vidíme konzumovat jen potraviny, z nichž by se dietolog osypal. A po každé konzumaci něčeho nezdravého se celá parta cool týpků a sexy kostí zběsile, se zakloněnou hlavou, rozesměje, což má patrně evokovat atmosféru mládí a nespoutanosti. Průvodním znakem stádového adolescenta je stádo, neboli parta. Parta, to je genderově vyvážená skupina sexuálně přitažlivých cool týpků a sexy kostí, kteří jsou všichni evidentně single. Celá parta, hojně zásobená potravinami „s vyváženým obsahem složek“, je připravena vrhnout se do víru života a my je pak můžeme sledovat, jak jezdí na skatu na U rampě, něčemu se se zakloněnou hlavou smějí a tu a tam si zpomaleně vběhnou do vln. Zpomalené vbíhání do vln je oblíbenou kratochvílí reklamní mládeže – ti mladí lidé zřejmě nosí plavky pořád někde u sebe v kapse, spolu se skatem a s U rampou, aby byli kdykoliv připraveni vrhnout se do vln. Jenže ani zpomalené vbíhání nemůže konkurovat zábavě hlavní: balení opačného pohlaví! Reklamní adolescenti jsou totiž přímo mistry ve svádění: neustále na sebe zálibně pomrkávají a reklamní sexy kosti na všechno to světácké dvoření cool týpků ochotně reagují ohnivými pohledy a smíchem se zakloněnou hlavou. Cool týpek a sexy kost pak spolu obvykle velmi rychle vzájemně chemicky zreagují a jedná se skutečně o velmi rychlý proces! Vždyť pro reklamního cool týpka není problém zreagovat s nádhernou reklamní sexy kostí i během dvouminutového spotu a než ten skončí, je už bývalá sexy kost ve fázi hezkého bříška a bývalý cool týpek přičinlivě shání lichváře ku zaopatření rodiny. Tak rychle to jde!

Povinné členy reklamní rodiny bychom tedy už měli, ale reklamní rodina může mít ještě členy volitelné: prarodiče a domácí zvířátka. Zvířátkem bývá pejsek, kočička, či rybička. Rybička je moudrá a jeví sklony k stoické filozofii (co jiného jí taky v jejím mrňavém, kulatém akváriu zbývá?), kdežto kočička je hédonistická a egoistická. Pejsek je vždy roztomilý, přátelský, hravý a mladý. Je zajímavé, že všechny posuzované reklamní rodinky zaměstnávaly pouze mladé pejsky módních, čistokrevných plemen. Co se však děje s těmi staršími a nečistokrevnými? Vzbuzuje to obavy.

Pokud jde o prarodiče, i ti jsou pozoruhodně variabilní. Většinou disponují obrovským mladistvým elánem, zvlášť spolykají-li reklamní pilulky a namažou se reklamními mastmi. Když se totiž penzisté takto impregnují proti stáří, jsou všemi mastmi mazaní a mohou se pak oddávat zážitkům nespoutaného, léky prokrmeného a řádně namazaného stáří, takže opět mohou běhat, plavat, cestovat, zahrádkařit a tu a tam si dokonce mohou i vběhnout do vln, ale pozor, tam mohou vbíhat jen normální rychlostí – zpomalené vbíhání do vln je asi vyhrazeno jen cool týpkům bez kyčelních implantátů a sexy kostím bez inkontinenčních plen!

Ale uf, ach ta zatrolená práce! Občas se nám tu ozve věk! Ozývá se hlavně ve chvíli, kdy dědečkové dávají kufr na skříň, což je adrenalinová aktivita, jíž se reklamní dědečkové věnují kromobyčejně rádi. A vždycky jim přitom loupne v kříži. Dědeček se pak prohne jak luk a s grimasou bolestína si mne bedra. Ještěže babička ví, co pomůže. Na palec tlustá vrstva masti na věčné mládí bolístku hravě vyléčí! Ale ani reklamní babičky nemají na růžích ustláno. Zatímco dědečkové jsou na slovo vzatí odborníci v dávání těžkého kufru na skříň, babičky jsou zase světové přebornice ve vyjíždění zubní protézy. Protéza jim během dne vyjede nesčetněkrát z úst a děje se tak, k pramalé radosti okolí, hlavně při jídle. To pak musí zase zakročit nějaká ta předškolní vnučka s IQ 150, která babičce poradí, že by si ty zuby do vrásčitých úst měla nejlíp přilepit nějakým pořádným lepidlem. A určitě nešetřit! To všechno jsou ovšem jen drobnosti, které lze velmi snadno napravit pomocí hodného farmakologického průmyslu a husté sítě lékárenských řetězců. V reklamním světě je to totiž tak zaonačeno, že díky medikamentům a pohádkově trpělivým lékárníkům je stáří plně reverzibilním stavem, jenž lze snadno (a bez předpisu) zvrátit na slavný návrat do adolescence. Akorát cool týpci jsou holt už trochu scvrklí a sexy kosti o dost méně sexy.

Ale pozor! Zdravotní stav, vzhled i svěrače stařečků se prudce zhoršují v okamžiku, kdy se senior octne v kruhu rodinném. Stejně neodvratně, jako se v rodinném prostředí stává z tatínka blb a ze sebevědomé kancelářské profesionálky maminky na hlavu padlá hospodyňka, ze stařečků se v přítomnosti rodiny bleskurychle stávají trosky. Dědečkové se transformují v boubelaté staroušky a babičky v laskavé stařenky s milujícími vnoučky u nohou. Senior náhle kulhá, stárne, pokrývá se šedinami, ztrácí libido. Tím se ovšem koloběh života naší reklamní rodinky uzavírá, neboť smrt reklama nezná a to je samozřejmě ohromná škoda, protože tím přicházíme o tu vůbec největší legraci.

(Věnováno mé mámě, nejskvělejší, nejhodnější, k narozkám)

Milan Plšek 6.5.2025