Bipolární básně
Bipolární básně
Sbírky » Poezie
(07.10.2025 - rozpracováno)
Prolog: Jsem člověk dvou světel, dvou hlasů, co se nikdy neshodnou. Jedno mě nutí k letu, druhé k pádu. A mezi tím ticho, které bolí víc než pád z výšky. Nepíšu proto, že chci být slyšen, ale protože jinak bych se ztratil.
Lidé říkají, že jsem těžký, že přetékám citem, a já vím ano, jsem přetlak.
Jsem bouře, co se nevejde do počasí. Jsem sen, který někdo vůbec nechce poznat. Jsem nepoznaný směr. Jsem tulák, co vždy odbočí špatně. Mé básně nejsou krásné, nejsou pravdivé. A pravda někdy křičí, někdy šeptá, a někdy jen tiše sedí a kouká do prázdna.
Lidé říkají, že jsem těžký, že přetékám citem, a já vím ano, jsem přetlak.
Jsem bouře, co se nevejde do počasí. Jsem sen, který někdo vůbec nechce poznat. Jsem nepoznaný směr. Jsem tulák, co vždy odbočí špatně. Mé básně nejsou krásné, nejsou pravdivé. A pravda někdy křičí, někdy šeptá, a někdy jen tiše sedí a kouká do prázdna.
Obsah sbírky: