Mrkvička a Šíra

Anotace: Rozhovory na entou

Mrkvička a Šíra poprvé u počítače

Mrkvička: Podívej se, co mi to zasejc udělalo. Přitom jsem se držel návodu. Koukni, tady píšou: Zapojte podle plánku jedna kabel ix do zdířky cé.
Šíra: No jo, jenže kabel ix máš ve zdířce bé.
Mrkvička: Když on se jinam nevešel.
Šíra: On se by se vešel, ale tys ho tam narval, takže se nikam jinam nevejde.
Mrkvička: Hele, už to jde.
Šíra: No vidíš. Stačí jeden pár šikovných rukou a je to.
Mrkvička: To jsou štyry.
Šíra: Co jsou štyry?
Mrkvička: No ty ruce.
Šíra: Říkal jsem jeden pár, to jsou dvě.
Mrkvička: Jo, ale taky si říkal rukou. A ruce jsou dvě. A jeden pár je taky dvě. Takže dvakrát dvě je štyry. Moje šikovné a tvoje ruce. Hele, matimatika, to je moje.
Šíra: Dvakrát dva jsou štyry. Čeština je zase to moje.
Mrkvička: Koukej. Teď otevřu server Počty pro pokročilé a budu to eliminovat, aby se mi to neestragovalo na koeficient transformace.
Šíra: Nechápu, jak se eleminuje o těch slovech, co je neznám, ale ani se nesnaž mi to vysvětlovat. Jediný, co jsem pochopil, je, že na tom děláš.
Mrkvička: Ty vole ty máš bejt ten největší a chytřejší!
Šíra: Máš bejt ten nejchytřejší. To je mi jasný. Já jsem nejchytřejší, ale můžu já za to, že se vždycky najde nějakej blbec, co je chytřejší než já?
Mrkvička: Když von je dneska taky chytrej kdejakej blbec. Ale největší jsi, to můžu potvrdit!
Šíra: Jak to, vlastně, že jsi bezdomovec, když máš dům?
Mrkvička: To je jednoduchý. Moje máma byla Bulharka a táta Dán. Seznámili se na sympoziu o Esperantu. Za devět měsíců jsem se narodil, a protože máma neuměla dánsky a táta bulharsky, je moje rodná řeč Esperantština.
Šíra: A kde leží to Esperantsko?
Mrkvička: Nikde. Proto jsem právě bezdomovec.
Šíra: Jak to? Nikde. Přece víš, kde si se narodil.
Mrkvička: V Hájku.
Šíra: Máma tě porodila v lese?
Mrkvička: Ne, Hájek je vesnice v Čechách.
Šíra: Jenže na to, že máš rodnou řeč esperantštinu, mluvíš česky docela dobře.
Mrkvička: To víš, mám nadání.
Šíra: A to umíš i dánsky a bulharsky?
Mrkvička: To ne, mě vychovávala vychůva.
Šíra: Snad chůva, ne?
Mrkvička: Dobře, tak mě chůvala chůva.
Šíra: Vychovala.
Mrkvička: Tak to ale musela bejt vychůva.
Šíra: Asi jo. Ale do češtiny se to nevžije. Je to jen tvůj esperantizmus.
Mrkvička: Co to je?
Šíra: Kdyby to slovo bylo z němčiny, byl by to germanizmus, ale takhle je to esperantizmus. Je to takovej vetřelec v řeči.
Mrkvička: A má čeština i jiný vetřelce? Třeba slovenskizmus, nebo rusizmus?
Šíra: Určitě, a taky rakoušizmus, frankizmus, italizmus a čínčismus.
Mrkvička: Kdyby to bylo pro všechny řeči, musel bys sem zahrnout i moravizmus, hanáčizmus, ostrakizmus, brnizmus, chodizmus, plzeňizmus a pražizmus.
Šíra: Koukni, už nám naskočil internet.
Mrkvička: Najdi mi na jůtubu film o tý neskutečný myši.
Šíra: O jaký myši? Já myslel, že chceš nějaký fantasťák a né pohádku.
Mrkvička: Vždyť jo, ono se to v originále jmenuje nějak jako myší imposibl.
Šíra: Ty Lojzo, ono se to nějak seklo. Co mám dělat?
Mrkvička: Zkus klávesu F5. Ta je na to, aby se to posunulo v čase.
Šíra: Jako stroj času, jo?
Mrkvička: No jasně. Když jí zmáčkneš, tak se ukáže to, co tam má být a ne, co tam je.
Šíra: Ty hele, to bysme mohli zmáčknout na stránce Sportky, opsat si čísla, který tam ještě nejsou a vyhrát první, ne?
Mrkvička: Ty jsi nejlepší. Já to furt povídám. Na tohle by jen tak někdo nepřišel.

Mrkvička a Šíra píšou Ježíškovi

Šíra: Podívej, tady je ta reklama na tu novou hru. Já ji už hrál. Je bezvadná. Sbíráš třešně a jíš je. A do košíku se ti ukládají stopičky s peckama. A když máš víc stopiček, pustí tě to dál.
Mrkvička: Sto piček? A nechtěl bys jich dvě stě?
Šíra: Chce to po nás heslo. Napíšu Lomkaš.
Mrkvička: Co to je? Lomkaš.
Šíra: Naše jména. Lojza Mrkvička a Karel Šíra.
Mrkvička: To zapomeneme, lepší by bylo něco těžšího, co nezapomeneme. Třeba stála lama mezi kostelama.
Šíra: Mezi kostely.
Mrkvička: Ale to by se nerýmovalo.
Šíra: Koukni, už mám stránky na nebe. Napíšeme Ježíškovi.
Mrkvička: Tý brďo, ty si dobrej.
Šíra: Co bys chtěl od Ježíška?
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Neblbni, to si přece můžeš koupit sám.
Mrkvička: Nemůžu, kasu u nás drží stará.
Šíra: Aha, to máš blbý. Tak já píšu. Pivo. Kolik?
Mrkvička: Na co?
Šíra: Co? Na co?
Mrkvička: Co? Co na co? Říkal si kolík.
Šíra: Né kolík, ale kolik. Kolik piv.
Mrkvička: Aspoň pět.
Šíra: Tak. Pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo.
Mrkvička: Co blbneš? Proč to píšeš šestkrát?
Šíra: Já chci taky jedno.
Mrkvička: Tak napiš pět a jedno pivo, ne?
Šíra: To víš, že jo. A pod stromečkem budu mít pětku a ty jedno pivo.
Mrkvička: To je fakt. Za jak dlouho bude vlastně Vánoce?
Šíra: Snad budou.
Mrkvička: To doufám. A za jak dlouho bude?
Šíra: Budou! Vánoce jsou pomnožné.
Mrkvička: To je jasný, protože se množíme se starou už jen na Vánoce.
Šíra: Hele, teď to na mě mrklo.
Mrkvička: Můžu ti pomohnout?
Šíra: Říká se pomoci.
Mrkvička: Kdo se zříká pomoci?
Šíra: Ale, nic sem neřekl.
Mrkvička: Ještě to neodesílej.
Šíra: Pozdě, už jsem to odeslal. Cos ještě chtěl?
Mrkvička: Mohl si napsat o jedno pivo víc. Stará by si taky dala.
Šíra: Ty Lojzo, když už mluvíš o svý starý, prej zakázala vaší Anče, aby chodila s tím synem od ředitele banky. Je to pravda?
Mrkvička: No jasně, představ si, že on má hroznej manýr. Je vegetarián. No řeknu ti, že jsem s ní souhlasil. Kdybychom bydleli na vesnici, neřeknu, ale kde máme v paneláku skladovat seno k jídlu?
Šíra: Neříká se manýr, ale manýry. To on nic jinýho nejí?
Mrkvička: Nevím, ale možná má ještě nějakej manýry, o kterým nevíme. Prezervativně je to takhle lepší.
Šíra: Ty Lojzo, vrtá mi hlavou, jak se to stalo, že tě vychovávala ta česká chůva.
Mrkvička: To je jednoduchý. Naši se jeli podívat do Prahy na hrob tátova pradědečka a při obědě oba uhynuli.
Šíra: Zahynuli.
Mrkvička: Nezahnuli, uhynuli.
Šíra: Uhynuli, se používá, když mluvíš o zvířatech. Lidé hynou.
Mrkvička: No tak uhynuli. Vidíš.
Šíra: Jak zahynuli?
Mrkvička: Máma se zakuckala a táta, ve snaze jí pomohnout, jí mlátil do zad. Jeden starší pán se mámy chtěl zastat, protože myslel, že je to restaurační násilí a vzal tátu židlí. Máma se udusila a tátu už neprobrali.
Šíra: Co je to restaurační násilí?
Mrkvička: Normální násilí mezi manželama.
Šíra: Tomu se říká ale, domácí násilí.
Mrkvička: Jenže oni byli v restauraci.
Šíra: A co pradědeček? Jak to nesl?
Mrkvička: Pradědeček je už dávno v kapli.
Šíra: Ve který?
Mrkvička: V kostele Panny Marie před Týnem u Staroměstského náměstí.
Šíra: A jó. Jak se jmenoval?
Mrkvička: Tycho.
Šíra: Co je? Já nic neslyším.
Mrkvička: Tycho de Brahe.
Šíra: Aha. To máš asi plnej vínek, co?
Mrkvička: Cože mám?
Šíra: Vínek.
Mrkvička: Co to je?
Šíra: Nevím, ale říkali to v rádiu, že někdo od předků dostal do vínku dary.
Mrkvička: Jo, tak, tak to já dostal jen to jméno.
Šíra: A proč se tedy nejmenuješ Lojza de Brahe?
Mrkvička: Za to může Mrkvičková.
Šíra: A to je zase kdo?
Mrkvička: No ta moje vychůva.
Šíra: Aha. Hele, až budou Vánoce, přinesu ti to pivo. Ahoj. Já už musím.
Mrkvička: Druhé dveře vlevo.
Šíra: Co je tam?
Mrkvička: Záchod, říkal jsi, že už musíš.
Šíra: Musím, ale domů.
Mrkvička: Tak se měj. A dík za pomoc. Jo a až dorazí to pivo, dej vědět. Nemusíme čekat na Vánoci.
Šíra: Vánoce vole.Čus.

Mrkvička a Šíra jdou na pivo

Šíra: Ty, Lojzo, nepudem na pivo?
Mrkvička: Nemůžu, musím se starou džbát.
Šíra: Cože musíš?
Mrkvička: Džbát.
Šíra: Co to je?
Mrkvička: No ležet na koupališti a nudit se.
Šíra: A kde jsi přišel na takový slovo?
Mrkvička: U Lenky Filipový. Zpívá to v jedný písničce.
Šíra: Tak mi ji zazpívej, nebo ne. Jen to řekni. Už jsem tě slyšel zpívat.
Mrkvička: Bylo letní parno a já šla na plovárnu džbát.
Šíra: Aha. Tak to jo. Ale ta plovárna se jmenuje Džbán. Víš?
Mrkvička: A mě to bylo divný, že jsem to nenašel ve slovníku.
Šíra: Nemohla by ta tvoje jít sama?
Mrkvička: Mohla, ale kasu má ona.
Šíra: Řekni jí, že na to co ušetříš za plovárnu, máš nárok. Ať ti tedy dá jenom tolik, kolik bys dal za lístek.
Mrkvička: No, to asi nepůjde. Ona tam má známou a ta nás pustí zadara.
Šíra: No vidíš. Tak ať ti dá peníze za oba lístky.
Mrkvička: A Ty máš na pivo?
Šíra: Jo, našel jsem vindru.
Mrkvička: Kde?
Šíra: U starý v županu. Zapomněla si jí tam, když byla na masáži.
Mrkvička: Kolik vinder jsi našel?
Šíra: Stovku.
Mrkvička: No člověče, ty jsi osel dobrých zpráv.
Šíra: Neříká se osel, ale posel, vole.
Mrkvička: Kecáš. Já koukal na pohádku a tam bylo oslíčku otřes se a ne poslíčku.
Šíra: Hele, jestli tady budeme zevlovat, tak na to pivo nedojdem.
Mrkvička: Jak se zevluje?
Šíra: To jako neděláš nic.
Mrkvička: Aha. To je teda jako chytat lelky?
Šíra: To ne. Když chytáš lelky, děláš to úmyslně, ale o zevlování nevíš.
Mrkvička: Tak tomu nerozumím.
Šíra: Pojď na pivo a já ti to vysvětlím.
Mrkvička: Tak jo. A taky mi můžeš vysvětlit, co je to dox a a šutista.
Šíra: Takový slova neznám.
Mrkvička: To jsem četl v učebnici. Ořechy vím, co jsou. Jenže dox a šutistu jsem nenašel.
Šíra: A jak to tam bylo psaný?
Mrkvička: No ty slova mají předponu para. Paraořechy, paradox a parašutista.
Šíra: Aha, tak pojď, už mám žízeň.

Mrkvička a Šíra vynalézají

Šíra: Konečně budu boháč. Prachy se posypou.
Mrkvička: Čím?
Šíra: Co, čím?
Mrkvička: No, čím, budeš sypat ty prachy?
Šíra: Ale ne, to se jen tak říká. Prachy se mi posypou do kapsy.
Mrkvička: Odkud?
Šíra: Z úřadu pro vynálezy.
Mrkvička: Ty jsi něco ztratil?
Šíra: Proč bych měl něco ztratit?
Mrkvička: No, říkals, ztráty a nálezy.
Šíra: Ne nálezy, ale vynálezy.
Mrkvička: Ztráty a vynálezy?
Šíra: Hele, to je jedno. Hlavní je, že jsem vynalezl vynález, co mi zajistí jmění.
Mrkvička: A co jsi vynalízl?
Šíra: Karty.
Mrkvička: Počkej, karty přece existujou. Když vynalízáš, musíš to dělat šikovně.
Šíra: To jo, ale takový, jako jsem vynalez já, nejsou.
Mrkvička: A jaký?
Šíra: Koukej. Koupil jsem si dvě sady stejných karet a každou kartu jsem rozstřihl napříč. Potom jsem ji nalepil na druhou, stejnou kartu v druhým balíčku, a když mi pak ty karty vypadnou, nemusím je skládat podle horní a dolní strany, ale je jedno jak si je v ruce srovnám.
Mrkvička: Hele, to jsou v podstatě ale dvouhlavý karty. Ty koupíš v každý trafice.
Šíra: Jo? No vidíš, u nás mají jen jednohlavý. Asi boháčem nebudu.
Mrkvička: Nevěš hlavu. Jednou si se dal na vynalízání, tak vinalízej. Koupíme ještě dvě sady a nalepíme ty tvoje výtvory i na druhou stranu karet, který slepíme stejným způsobem. Takže když si vezmeš do ruky kartu, bude mít stejnej obrázek na všech čtyřech stranách.
Šíra: Karta má jenom dvě strany.
Mrkvička: Já vím, ale ty naše budou mít vlastně čtyři.
Šíra: Lojzo, ty jsi génius. Pak můžeme s klidem vyhodit všechny karty do vzduchu, a když je dáme dohromady, nemusíme je vůbec rovnat. Je úplně jedno, jestli máš kartu otočenou nahoru, nebo dolů a zároveň dozadu nebo dopředu.

Mrkvička: Hele pojď, když už to máme celý poslepovaný, zahrajeme si Prší. Rozdávej. Já teď začínám. No jo, já nevím, co mám hodit.
Šíra: Dej tam tu zelenou osmičku, co máš nalevo.
Mrkvička: To nemůžu. Ty bys mi dal zelenou sedmičku, co máš uprostřed.
Šíra: No právě.
Mrkvička: To si radši líznu.
Šíra: Ty Lojzo, já myslím, že jsme právě vynalezli karty pro náročné. Tím, že si vidíme do karet, získala ta hra novou dimenzi. Už vidím, jak se sypou.
Mrkvička: Já ti říkal, že když vynalízáš, musíš to dělat šikovně.
Šíra: Hochu, kam se hrabe Rubig.
Mrkvička: Jakej hrabě Bulík?
Šíra: Nic jsem neřekl.

Mrkvička, Šíra a gender

Mrkvička: Ty Karle, co je to gender?
Šíra: Nevím. Počkej, já to zgůglim.
Mrkvička: No tak už mám dvě otázky. Co je to gender a co je to zgůglim?
Šíra: Zgůglim je, jako že to najdu na Gůglu. A už mám toho gendera. Gender původně v angličtině představoval „rod“ a to jak živočišný, tak i gramatický. Je to vlastně takový novodobý hermafrodit. Proč se na to vlastně ptáš?
Mrkvička: Ale nic. Jenom jsem to slyšel v autobuse.
Šíra: Kdo to řekl?
Mrkvička: Řidič mluvil o gendeře.
Šíra: O genderovi. Ale proč řidič mluvil o genderovi?
Mrkvička: Jak můžeš říct o genderovi, když nevíš, jakýho je rodu?
Šíra: Gender může být obou rodů. Vlastně všech třech.
Mrkvička: Takže mužský, ženský a za mlada dětský, jo?
Šíra: Neříká se dětský, ale střední. A není to střední, ale obojetný.
Mrkvička: Počkej, jak obojetný? To má jako pipinu i lulina?
Šíra: Já nevím. Nejsem gender. Ale mě by spíš zajímalo, proč o tom mluvil řidič autobusu.
Mrkvička: To on mi jen tak chtěl nadávat.
Šíra: Proč ti chtěl nadávat?
Mrkvička: No, abych postoupil dozadu. Jenže v uličce stála taková krásná holka… No a on řekl, že se bojím se na ní nalepit, a jestli jsem gender, no.
Šíra: Takže ty si se styděl, co?
Mrkvička: Prdliky. Já chtěl u ní stát, abych jí cejtil. Ona krásně voněla. Kdybych postoupil dál, za ní stál takovej tlustej smradlavej ženská.
Šíra: Chlap, ne?
Mrkvička: No, vypadala jako chlap. Co když to byl gender? Jak se pozná takovej gender?
Šíra: No, na první pohled asi nijak.
Mrkvička: No a co když jsme tedy gendeři a nevíme o tom?
Šíra: To určitě ne. Já mám jenom lulína a ty?
Mrkvička: Já taky.
Šíra: No vidíš. Tak buď klidnej.
Mrkvička: Víš, co ale nechápu?
Šíra: No to nevím.
Mrkvička: Když mají chlap a ženská dítě, tak aby nevymřeli, musí mít podle statistiky 2,2 dítěte na rodinu. Jak je tedy možný, že gendeři nemají děti a je jich pořád víc?
Šíra: Jo hochu, tak tohle asi neví ani strejda Gůgl. Ale toho, co neví asi není moc.
Mrkvička: Jo tak to je nemoc?
Šíra: Ne, nemoc, říkal jsem moc. Ale vlastně máš asi pravdu. Ona to bude nějaká nemoc, ale jen tak kapku.
Mrkvička: Neříkej! Ty máš kapavku?
Šíra: Kapavku ne, tý jsem se zbavil navždycky.
Mrkvička: Ty jsi měl i filcky?
Šíra: Hele, nech toho, ty hluchoune, nebo ti řeknu jako pan Pávek. Do žní.
Mrkvička: Musíš s tím na kožní?
Šíra: Ty Lojzo, kdy sis naposledy čistil uši? Jestli povezeme cement, budou ti muset odsekat beton.
Mrkvička: Dneska ráno mami.
Šíra: Ukaž. No jó, ty sis zapomněl vyndat z uší vatu.
Mrkvička: Hele, proč najednou tak křičíš?
Šíra: Protože si vůl.

Mrkvička a Šíra řeší želvu

Šíra: Ty Lojzo, všiml sis, že nám tady vždycky leze želva?
Mrkvička: Všiml. Dělej, jako že nic.
Šíra: Proč mám dělat, jako že nic?
Mrkvička: No, protože leze pode mnou, tak aby mě nekousla.
Šíra: Želva není tygr. Ta neútočí.
Mrkvička: No, já bych to neriskoval. Co když je to třeba ninja?
Šíra: Proč leze tak pomalu?
Mrkvička: No, protože moc mluvíme. Kdybychom se střídali častěji, tak půjde rychleji.
Šíra: To jako myslíš, že ona chodí podle našeho hovoru?
Mrkvička: No jasně. Ty sis toho nevšiml?
Šíra: Ani ne. Tak to vyzkoušíme.
Mrkvička: A co budeme říkat?
Šíra: To je jedno, hlavně, aby to bylo krátký.
Mrkvička: Tak já budu říkat třeba pivo.
Šíra: A já rum.
Mrkvička: Říkej něco jinýho, já rum nechci. Byl bych brzo vožralej.
Šíra: Tak co víno?
Mrkvička: To by šlo.
Šíra: Víno.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Víno.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Hele brouk.
Mrkvička: Popoženem ho. Jo?
Šíra: Jak?
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Víno.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Víno.

Mrkvička: Hele, ta želva se ho bojí.
Šíra: To asi tedy není ninja.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Víno.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Víno.
Mrkvička: Do pytle, ona se posrala strachy.
Šíra: Fuj, to je smrad.
Mrkvička: Co budeme dělat?
Šíra: Asi nám nezbude, než to čuchat.
Mrkvička: Ať to uklidí ten, co sem tu želvu pustil.
Šíra: Myslíš autora? Ten se na nás vykašle.
Mrkvička: Hele ten brouk se otáčí.
Šíra: No, asi ti vleze do nosu.
Mrkvička: To né! Já se udusím.
Šíra: Koukej, on leze zase dolů.
Mrkvička: Možná, že jde k tomu hovnu.
Šíra: Tak ho popoženem.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Víno.
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Už ho očuchává.
Mrkvička: Fuj von ho sežral.
Šíra: Pane, co ste nás napsal, už nám sem ty zvířata nepouštějte, jo?

Mrkvička a Šíra zkouší nový mobil

Mrkvička: Hele Karle, dostal jsem k narozeninám moudrej telefon. Má prej všechno, co má dnešní mobil umět. Tak ho zkusím zapnout. Jé, on krásně svítí.
Ozve se zvuk
Šíra: Neříká se moudrej, ale chytrej, ty chytrej. Něco ti to hlásí. Napiš PLN.
Mrkvička: Dobře, tak p l n. NESPRÁVNÝ PLN.
Šíra: Jo moment, ono to není pln, ale pin.
Mrkvička: Takže p i n. NESPRÁVNÝ PIN. MÁTE UŽ JEN JEDNU MOŽNOST. Zadejte pin.
Šíra: A není to náhodou to pin, co jsi dostal na papírku?
Mrkvička: Jo tady. 1 2 3 4. Ozve se zvuk. Hraje. Karle, on hraje. Škoda, že tady není moje stará. Ale to nevadí, až se s tím naučím, zavolám jí.
Šíra: Tak co to tady píšou?
Mrkvička: MENU VOLBY ZPĚT. To jako, že by bylo všechno stornováno a vládli zase komunisti? Menu volby zpět. To tedy ne. Ale na volby se můžu podívat. Jestli je Mája na kandidátce. Ona vstoupila do sociální demagogie. Jako všechny dělnice z její chráněný dílny. Asi vyhrajou příští volby. Pak prej budou chráněný inkognitou.
Šíra: Imunitou vole. Hele. Pod tlačítkem VOLBY mají zprávy.
Mrkvička: Ty mě nezajímají. Na ty se můžu koukat v televizi.
Šíra: Dál: VOLBY, KALKULAČKA. To budou určitě průběžné výsledky voleb.
Mrkvička: Další je KALENDÁŘ. To mě taky nezajímá.
Šíra: Tady máš: VOLBY, BUDÍK. To jako budou budit lidi k volbám?
Mrkvička: A poslední jsou SLUŽBY. To mě zajímá. Schválně, co nabízejí. Já bych potřeboval plastiku pro starou. Jestlipak tam mají něco podobnýho? WAP A T MOBILE. Tak tomu nerozumím.
Šíra: Ještě je tady RYCHLÁ VOLBA.
Mrkvička: To víte, že jó. Já zavolím a máme komunisty zpátky.
Šíra: Hele, tady je telefonní seznam.
Mrkvička: No jo, ale je prázdnej. To je ale šlendrián. Jak můžou něco, co není, nazvat seznamem?
Ozve se zvuk- znělka včelky Máji.
Šíra: Hele, ono to hraje!
Mrkvička: No jo, ale jak se to zapnulo? A jak se to vypíná? Asi tady.
Ozve se ženský hlas.
Žena: Ahoj Vilíku. Proč jsi to tak dlouho nezvedal?
Mrkvička: A co jsem měl jako zvednout?
Žena: No přece mobil!
Mrkvička: Ale já ho mám v ruce. Jestli chceš, tak ho zvednu nad hlavu, ale to tě neuslyším. Sakra teď jsem něco zmáčkl a vypnulo se to.
Šíra: Ty Lojzo, proč ti stará říká Vilíku?
Mrkvička: Ale prosím tě, ona chce, abych jí v posteli říkal Májo. Prej ale jenom, když jí píchám.
Šíra: Tak to máš dobrý. Ta moje chce, abych jí říkal vyjmenovaná slova.
Mrkvička: Od á, nebo od bé?
Šíra: Právě, že od em.
Mrkvička: A jaký jsou to?
Šíra: Můj milej miláčku, medvídku a mazlíčku, máš many?

Mrkvička a Šíra řeší úspory

Mrkvička: Karle, potřeboval bych poradu.
Šíra: S kým?
Mrkvička: S tebou.
Šíra: O čem?
Mrkvička: O sobě.
Šíra: Hele, jestli chceš prachy, tak to řekni rovnou.
Mrkvička: Nechci, jen bych se chtěl poradit, jak mám investovat.
Šíra: Do čeho?
Mrkvička: Do sebe.
Šíra: Počkej. Tys chtěl radu, jak máš investovat do sebe?
Mrkvička: No. Mám nějaký ušetřený peníze a potřebuju je nutně utratit, než mi je najde stará.
Šíra: A jakou máš představu?
Mrkvička: Sprosťáku.
Šíra: Proč jsem sprosťák?
Mrkvička: Protože jsou sprostý ty moje představy, tam to nemůžu utratit.
Šíra: A podle jakých představ bys chtěl ty peníze utratit?
Mrkvička: No, částečně podle mých a částečně podle manželčiných.
Šíra: Jó hochu, to si musíš vybrat. Buď tvoje, nebo manželčiny. Ony totiž nejdou sčítat hrušky s jablkama.
Mrkvička: Co to meleš? Já nechci utratit svý prachy za ovoce.
Šíra: Tady nejde o ovoce, ale o princip. Když budeš chtít utratit peníze za svý představy, představí si to tvoje stará a máš po představách.
Mrkvička: A nešlo by to nějak skondolizovat?
Šíra: Leda skandalizovat. Zkus chvíli zapomenout na manželku a řekni mi, co bys chtěl?
Mrkvička: Pivo.
Šíra: Já nemyslím teď, ale za ty prachy.
Mrkvička: Dyť já taky.
Šíra: Ty bys chtěl všechny svoje úspory utratit za pivo?
Mrkvička: Rád.
Šíra: Hele, tak to ale fakt nepotřebuješ radit.
Mrkvička: No, já myslel, že mi řekneš, že je to dobrej nápad.
Šíra: Ale to zas jó. A nejlepší by bylo, kdybychom ty prachy utratili teď hned, než bude pozdě.
Mrkvička: Já teď nemůžu, za chvíli přijde stará.
Šíra: Hm. To moje je v nemocnici s páteří.
Mrkvička: Proč to říkáš?
Šíra: Co?
Mrkvička: No, že je v nemocnici s páteří. Ona už byla někdy v nemocnici bez páteře?
Šíra: Ale, ne. To se tak říká. Ona má potíže s páteří.
Mrkvička: Aha. To já mám potíže s penězmama.
Šíra: No hele a nechceš konečně navštívit autoviště?
Mrkvička: Co to je, autoviště?
Šíra: To je jako parkoviště, nebo vrakoviště. Prostě místo, kde prodávají auta.
Mrkvička: To já bych radši veteránoviště.
Šíra: A kolik vlastně máš?
Mrkvička: Asi půl hodiny.
Šíra: Já nemyslím času, ale vinder.
Mrkvička: Dost na to, aby se stará rozčílila.
Šíra: Takže jdem na pivo?
Mrkvička: Jdem. A cestou mi povíš, proč nejsi dneska v práci.
Šíra: Já dneska nemohl jít na směnu, protože jsem měl nutkavé nutkání, že musím pomoct kamarádovi. Ale, proč jsi ty, dneska zavřel obchod?
Mrkvička: Nechtělo se mi dělat.
Šíra: Počkej, nechtělo. Máš přece stálé zákazníky. Jak jsi jim to vysvětlil?
Mrkvička: Co bych vysvětloval? Napsal jsem na dveře ceduli a je to.
Šíra: Tys napsal na dveře, a je to?
Mrkvička: Né. Napsal jsem ceduli. Tečka. A je to.
Šíra: A co je na tý ceduli napsáno?
Mrkvička: Že mám pro bohatost zavřeno. Až přijdu do práce, budou mi všichni závidět.
Šíra: No, tak to se netěš, až přijdeš do práce, budou tě všichni nenávidět.
Mrkvička: Tak já to jdu přepsat. Pro nemoc zavřeno.
Šíra: To jde. Nejen, že tě budou litovat, ale budou ti to i přát. A už pojď, musíme ty úspory efektivně proměnit na tekutinu.