95 - (Expozium - The secret)

95 - (Expozium - The secret)

Anotace: Experimentálni komponentura scénářové bytosti, vrhy střežené světlem zhmoťněné na papír a poté transformované do těla obrazu, který si dělá nárok na své zfilmování v nepříliš vzdálené studiové Budoucnosti - Sonický deník Asaltamyse syna Saivairova-CRITICA

Místo: Nahá Planeta

Letopočet: 28. Století

Mise: Znovuotevřít bránu do další dimenze

 

Nad křišťálovou kopulí Memoranda, mlhavé sítnicové pole nad kvantovým holointerférie, jež vyhrálo prestižní architektonickou cenu pro sedmou dekádu 28. století, sedmice doktorů fyziky procházející planinou k sídlu mastermainda Teslapodu...

 

Obraz první: Odraz mnohočetných perspektiv při průchodu nadkupami galaxií, průnik až přes prstence, prostřelení kamerou k malé planetě přes mikroskopické textury nových materiálů.

(střih) detail - Dj aktivně přestrojený jako holonaut, zvedá oči v chrámové lodi, vidí robofonickou antitezi, budoucnost hranou samplem na konci lásky, místo kostí hrají holografické pazourky a extatické bělma vyskakují z křemíkových pater syntetizérů, lámaná magie připojená na silikonový mozek, adios sonicko-telepatická audience non plus ultra fluorescence.

 

 

Obraz druhý: (komentátoř čte poznámky z instruktážního deníku Asaltamyse) Od konce prostoru svinoucího se do sebe a pak vně záběr, pach syntetické androidí bytosti vytvářející muzikologickou mapu nad atomickou rezervou cyklotronu jak emblém nevyhnutelné nadčasovosti (střih) detail vyhodnocování tisícerých statistik - sjednocené v mihotavých sítnicích jednoho báječného festivalového snílka odraženého v mezigalaktickém bojovém roznětu setů provázejících rotace planetárních i hvězdných těles po celou dobu kadence chvil vtahujících vás do rozbřesku hry jež znamená kosmický život. 

 

Obrazy třetí: (Komentátoruv hlas přechází v zrnivé frekvenceObjevuje se vznikající koule podobná tématu terminátora, který přicestoval v čase na festival osobnosti lidstva, které mění po tisíce let dna ve světle detailu tváře, mimo svoji dobu, mimo roušku své doby, doba tak těká bez roušky - vidíme stanovy mimo tok festivalu - osobnosti se ztrácející napříč cestujícími limitacemi hranostajů časoprostoru.(střih) konkávické sídlo z něhož vychází čtveřice antonomních hieoinfantních postav temného eugenického kultu.(prolnutí do) Silulet mimo plán času plujících jakoby v pozadí krusty Sindéria, načrtnutého někým z dalekého síta Budoucnosti.

 

Obrazy čtvrté: Holografický záběr na Dje, ten se vrací po smyčkách, odkaz na časy starého celuloidu, pohádkové postavy vyskakují do nekonečné zdi žebříků, aby mohli provozovat animátorské umění, skok do dílny střihače, po hrotu pera scénáristy, jichž tváře jsou zastřené podivnou nepřátelskou mlhou.(Střih) Odívaná scéná do chalcedónové a saténové, Budoucnost napnutá v sítotisku dalekých načrtnutí, truhla s nápisem* Oneiromanti Apeironu* plující v pozadí, plné rámě mimo osu plánu času, vidíme podrážky bot Asaltamyse, v popředí chodníček do Memoranda.

 

Obrazy páté: Holografická reinkarnace strýčka H. G. Wellse tříštící se v zrcadlovkách na pustém bělostném pobřeží kam docestoval i se svým strojem času až na konec spektra, lavina podivných bytostí levitujících nad jeho hlavou zhmoťnuje třásně jeho myšlenek v první setine projevení(Střih) Lávově se pohybující kostlivci jak ze Sindibáda a Argonautů *odkaz na Phanmaestickou Odysseu* Kostní dřeň detail, kostlivci měnící se v nesmrtelné ovce, pak v jed planetárních prstenců, mění se na světlené kostlivce a poté na spaceraveující vlny třeskujicí do rytmu d'n'b zpět do tématu terminátora(seskupení) Celá plejáda všech narozených postav usmívajícího se rendlíku vesmíru/jejich nejsjetější pohledy ze všech sjetých stojí kdesi v polibku věčnosti(střih) nájezd na detailní poušt rtů malého prince/pod úhlem kamery, která je sama natáčena v cameře obscuře zpětné projekce, kamera je zároveň i promítačkou, perla pocitu, která nebyla vymyšlena/prolnutí (hlas komentára:) Rozpomněn nevyhnutelným bude přiznakem povahy vícedimenzionální skutečnosti.

 

 

Doktorové fyziky se procházejí, na konci kamerové osy je spojnice všech našich mozků tvořicích oko doby, lidská konference vměstnaná do hlavní haly hostů, nad horizontem nahé planety šestice kluzáku Saivairových holotenických zapisovatelek...



Sektor obrazů: Sekce Druhá

Paměti Lidstva: třináctá sekvence

Vibrace rovnic - Mozek Instrumentality

 

  Obrazy: Pavučina šestá: Vidíme dvě monstózní klaviatury, klávesa velká jako člověk, jako Platónovi schody vedoucí k Ideji, po schodech z filmu Věc života a smrti, eskalárory 'schodiště do nebe', po nich poskakují vidiny obličejů tancující v časoprostoru - stávající kaskády nepřimující se v obrovské tektonické vejce, kde se jako šrámy mramoru načrtávají kontinenty(Střih) Autogenie mluvící o trpělivostech svodů ve schopnostech doby/prolnutí ozvukem)Vidíme největšího robota jakého lidstvo kdy vytvořilo, pyramidální ramena a hlava jako náhorní plošina plující prostorem, lidé v něm jsou dílečky mise tvořící kolektivní osobnost, jako dílo nadčasové lidskosti, u kotníku obra je na řetězu země jako pozůstatek evoluční minulosti.

 

  Obrazy: Pavučina sedmá: Sublimné partitury vynořující se jako tsunami ve světových oceánech, vyhasínající oči hvězd prolnou ve tříšť mlhovin, vyhasnutí černé skříňky jediného plavidla vzdálené krystalické umělé inteligence(střih) dokonalá prodleva iluze tkalcovského síta vesmíru, divák je katapultován do plátna, to ho rozloží na světlo a poté pozře - roztřikující části roztékající anatomie těla vnímá vše jako výstup hierarchického rozhraní vteřin, jež měli být dávno vtěleni v dechu nenarozených dětí, vstřeleny vesmírným do srdce/prolnutí/lidské jsou tíhnutí až po dvacáté osmé letočetce.

 

Krása těch myšlenek nikoho nenachala stát v zastávce časnosti a dočasnosti bez vzrušení nad planetou nahou, míjenou v kvintesenci niterného bezčasí, ve spirálách okamžiku zničeného nadčasovým bezvětřím - 

 

    Obrazy: Interakce osmá: Vidíme vytřeštěné oči prořezávané posunkem archaické metafory, vytřelené v patrech neznámých dvanáctinohých bytostí, dosti rychle na to aby pod každým úderem žlutavé fáze posuvu Doplerova jevu se objevuja struna klasické hudby, kdokoliv by ji postřehnul(střih) nástup střihače do dílny/kvantová metamorfóza/váhy pochytili echo vzdáleného prostoru, aniž by kdokoliv, včetně režiséra zešílel/prolínaná/s dominantním nástupem jazyku, jež olizuje bublinková létající sedadla v sále, kam je promítána sama promítačka, jako obrovský kornout delirantní expanze.

 

  Obrazy: Energie Sepnutí: Z miniaturní přípojky nad etudou černé díry/vyjíždějící Jákobův žebřík s nebeským nápisem nad druhem 'Čím jste se provinil?'/ Ozvala se do sonického centra/Vidíme přeliv Saivairových vlasů/Řezavé erupce na mořském dnu/Celý svět vář nařknul, tvůrčím vzepjetím, genialitou, bezzubou láskou/Jaký je váš Trest? (tvář nestále kolísá přes plátno)/ Komentátorův hlas se mění s medůzu a měňavce částic, být neustále pojídán tím a nastálo se tím zaměstnat, zřán tímto světen času za oponou bezčasí a časy mimo světy, vidíme hrot gigantického oktopodického pera kreslícího na nebesa otisk, z nějž vytryskávají podél tvary v řezu Pí, enklávy římské svíce, mimozemské doteky a průhledy za perleťovým sklem modré, odhlédnutí(střih)Vitruvijský muž se změní na gigantický mimozemský pyj a poté na strakapouda a vodoměrku, z každé nohy jí trčí papírek do nějž je zabalená neznámá hmota, z níž se kaskádově přibližují struny/lesk protínání) 'Co bude následovat?' 'Až vesmír prostuduje absolutna sebe sama?'/Dětská ručička píšící energicky pět písmen/SPACE/ jako na desce od Joán Miróa.

 

Obrazy: Past: Vidíme orgiastický kult plazmatoidů měnící se v kotouč, poté dotek cesty, vše zbělá a zanikne, twisted information, 'jste sedmé lidstvo, tomu servírujeme dotazy pouze v řádu lidskosti'/Natáhnutí silné elokvence páteřní molekuly do obzorna/Střih/Vidíme jak režisér přebíhá na místo stážistky, bere jí dech od úst a vrací se do své původní podoby estrádního čtyřmetrového červa, načež hlas za okrajem kamerové zkoušky vyšlehne, kapiláro podstaty Mizanscény(hlas vypravěče) Kronika všech hodin je sférická poezie paměti, projekce každého úsilí zaznamenáného v dočasném i nadčasovém.

 

 

   Obrazy: Metazorné: Vidíme všechny obrazové karty ve zdvojení dlouhé uzávěrky foťáku, adus foťákum nad dřezem kam padá něčí hrdlo, existenciální úzkost na druhou, Výkřik od Eschera, definovaná tetrahyhroidní planeta, všechny možné teoretizování o vesmíru shrnuté jedním teroristou letícím na orbitální stanici, vydávajícím se za neoantropologa, jež schoval na mimozemských primitivním bytostem warpovou loď nadsvětelné rychlosti(střih) Vidíme jak se celý cyklus resetuje, po perleťové misce vah, socha lady spravedlnosti se rozpadne v měděném zatmění/nastanu predikce všech velkých i malých verzí nekonečna/ vidíme kroky Saivaira, stryji jeho očí/zrní a šumení dalšího konceptu, zázračná reklama niverzálního ticha, znovuoživená Prázdnota --- kartář metaprogramu se ptá zdali se již před ním cestavovatel neupustil v kompletní omyl. 

 

 

   Obrazy: Osvěta: Vidíme neznámou planetu, po ní ani stopy, vyrůstající cifernikus kaktus, poté zvětšené ucho Kopernika, delší prodleva(šest vteřin klidu) V malé místnosti, která se transformuje na Halu, zmenšenina Tadž Mahálu, vidéme vystavené všechny malířské díla všech století, vypotřebované celoluidy na pyramidě V Louveru, rudovioletová diskokoule se mění na drapérii všech syntetických dat(střih) Starý profesor kývá hlavou/Znovuoživená prázdnota lůna lidského - periskopický dech zrcadlové síně lidstva z níž vystupují archetypy půdorysu a vtahují své masky zpátky do doby, kdy oheň hořel v jeskyni, holografická juxtapozice nás kubofuturisticky přesouvá atraktorem na koneč evoluční larvy potenciálu(prořezávání blán a membrán) znovu periskopické holoférické intence vrstev datovaných síťovou prodlevou zmrtvýchvstání všeckeré kolektivní osobnosti, klenoucí se hadi v polaritách jako tanečnice na zakázeném půdorysu nejvyspělejší letky kosmické flotily kapitána Adoraha/ znovu špičky Saivairových kroků, pulzující srdce moří, světelný galaktický maják osvětlující krtečkovu špičku cigarety, usmívající VJ s viberativní čepelí místo očí.

 

Znovu mlhavé holointerpenetrující pole scénáristy, jež přicestoval z daleké Budoucnosti, otevře pusu, chce něco důležitého říct, zadní stěna se zboří a vnikne tam myriáda pavoučků zpívajících árie, jako operní pěvci vzdálených milénií, cyklotropus, mimozemské zařízení přehrává data, přelet na nesmírně plodným maëlstromem tvůrčího znovuzrození, rotující solární cyklus přijíždí kontradikcí k dálnici plné čiperných geosondážních potahů, po hlavě zrozené mimo delirantní okruh pozůstalosti - Perleťová síť.



Vize: Plátnoplocha

Země: Vzdálená/Posádkou řízená

Studio: Supernova Lighthouse


 

   Delirantní sekvence osmá: Pozůstalost debaty jakýchsi geniálních vlčat, zkoumajících s brýlemi staré ostatky kontinentů země, pod antarktidou obrovské prostory zbrojní mimozemské civilizace(střih) Imperativ sekundárních svitků zavinutých před ráj, starý papyrus při skupenství dálné věštby/batole zvedající Asaltamysův reportážní deník, Imperativní smítko zavinuté napřed, před den epochy.

 

  Delirantní sekvence devátá: Tichý odlesk lebky tvora, o kterém víme, že zavinil něco strašného (hlas vypravěče) jelikož tvůrčí čas jsi ty - transhorizont a uznáváš, že jsi jako nevědomý šelf protáhl obruče přes božské bassy budoucnosti, roztavený a zmražený budeš rozsekán v příštím dechu snílka, modloslužebné kakafonie, jeptišky měníce se ve fialové ještery s harmonikou místo bránice, rozvětvený poražený sekvoj, jeho letokruhy jsou snímány hyperkamerou, přes ně hrot alternativní historie tvé souputnické hry, mapy po níž stéká verze veršů institucí zitřka utkaných ze světla jako kreace, jež jsi vždycky chtěla vidět.

 

  Delirantní sekvence desátá: Koncept se zvěční, horizontální ražení, přepisovatelná veze tuby se zaklesne nad fantazií dítěte s nulovou strategií reality(stříh) ovace vesmírných stadionů při laboratorní bitvě hudebních částic, stadeacamy kontrolerů se charakterizují tendencí svých nadšení, osm a dvacet laserů se proplete ve vizuální emananci elipsy a stane se zlatou bulou davového enthuziasmu, poté neutichající eruptivní re-load touhy/ cripsy vibrativní sekvence/ noisy hook/ alternative look

 

Vidíme fanantické armády měnící se v prchlivost, stojaté vody rybníku na nahé planetě, poprvé se dostáváme do sálu

 

 

--------------------------------------------------------------------------------         -------------          ----------         --------------------------------------------------------

Autor Happyyz, 12.08.2014
Přečteno 833x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

jde vidět, že léto pomalu končí ...;-)

12.08.2014 16:18:00 | Majrenka

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter