Horác a Beatrice

Horác a Beatrice.

Tragédie o jednom dějství.


Při mé poslední návštěvě antikvariátu, se mi náhodou v jedné staré knize podařilo objevit tento fragment dosud neznámého sci-fi díla, jehož autorem je možná geniální anglický dramatik.
O pravosti díla se však dosud odborníci přou.
profesor Shinen
..........................................................................................................
Osoby:
Horác- velitel kosmické lodi
Beatrice -jeho dívka
Lisadnr- navigační důstojník
Komunikátor

Dějství první, scéna prvá.

Řídící centrum kosmické lodi. Horác sedí v křesle u hlavního ovládacího panelu, zleva přichází Beatrice.
Beatrice: Horáci, již drahně let letíme široširým vesmírem a mé srdce pozbývá všech nadějí, zda nalezneme my konečně kýžený cíl, kde bych mohla spočinout v tvém náručí a povít ti potomky.
Horác: Oh, Beatrice drahé slunce mých očí, nezoufej, neb vše jest v nejlepším pořádku a my vbrzku dosáhneme kýžené planety.
Přichází Lisandr.
Lisandr: Hej Horáci, já přicházím jak přítel tvůj, leč musím ti vytknouti hned, žes dráhu naší bárky odklonils, aniž by jses byť jen slůvkem nám o tom zmínil. Toť pravím já tobě, hleď urychleně vše napravit, než tě z kapitánského můstku srazí má trestající ruka.
Horác( vstávaje): Ty žes přítel Lisadnře? Spíš kvákající ropucha! Jak se opovažuješ uvést mé výpočty v pochybnost, ty jsouť pouhý navigátor třetí třídy? Nebo spíše v tvé černé duši jest závist, že mi zde tato kráska svou přízeň věnuje? Jen se zkus ty smělče, byť jen prstem dotknouti se přístrojů a já tě hbitě ztrestám.
Lisadnr: Já však nejsem sám nadutče! Jest semnou celá posádka, všici do jednoho.
Horác: A kdeže jsou ti zbabělci? Arciť někde se krčí v šeru a jejich hnátové klepou se strachy. Nuž ať předstoupí a čelí mému hněvu!
Lisandr: Zpupná je tvá řeč, však již dosti slov, teď již nastala chvíle k činu. Poruč svou duši bohu a hotov se zemřít Horáci.
Betrice tasí paprskomet a střelí Lisandra do zad.
Lisandr( padaje k zemi): Ach běda, jaká hanebná to smrt! Být jak to tupé zvíře skolen zezadu. Budiž proklet ty Horáci i tvá zrádná družka.
Horác: Beatrice, cos ty to učinila? On jediný byl hrdinný rek podobný těm z dávných dob. Zasloužilť on si mužný souboj, nos proti nosu, mé mířidlo laseru proti jeho. Ach jeho prokletí bude nás jistě pronásledovati a my nenaleznem klidu. Tuším to!
Komunikátor (červeně se rozsvítí všechny kontrolky): Blíží se k nám meteorit, do srážky zbývají dvě minuty. Možnost přežití nulová. Komunikátor se s vámi tímto loučí a přeje příjemný zbytek letu.
Horác ( přiskočí k ovládacímu pultu): Již prokletí ono působí, jsme ztraceni, propadli jsme smrti. Oh, jak malý okamžik nepozornosti mé stačil, kdy mě hádka připravila o plné soustředění. Však pozdě již se čílit. Marno vše. Téměř býti v cíli a teď konec? Ó krutý osude!
(rozbíjí přístroje na pultě) Tak tedy s úsměvem vstříc budu hledět té zkáze.
Pojď ke mně lásko, alespoň pro teď spočiň v mém náručí, bych tě mohl v tomto posledním okamžiku alespoň pocelovat. ( objímá Beatrici, která se k němu vine)
Za scénou se ozývají rány, výbuchy, rachocení jakož i další efektové.
Horác drže Beatrici klesá k zemi. Světlo zamrká a pak pomalu pohasíná. Všichni umírají.
Komunikátor: Oprava výpočtu. Meteorit loď minul o půl míle.
Omluva……omluva……..omluva…..atd.
Hlas postupně slábne a je přehlušen hlukem výbuchů.

Opona.