Návštěvnost
Milovat neznamená chránit...
Milovat neznamená chránit...
Anotace: Nikoho se tímto nechci dotknout... je to pouze moje úvaha nad tímto tématem. Pokud by se to někomu nelíbilo pak se omlouvám...
Ovšem... myslíte si, že kdyby ten všemohoucí a všemilující Bůh opravdu existoval nechal by nás takto trpět? Nechal by nás prožívat smrt našich nejbližších, hádky a slovní potyčky s těmi co milujeme a nechceme jim ublížit, doutnající zlost v našich duších, která nás naplňuje nenávistí k určité osobě a občas nás dovede až na kraj cesty, strach o naše děti, které jedou pryč s přáteli, nové nemoci a strach z nich, strach ze smrti samotné?
Opět bych od některýh lidí dostala jedinou odpověď... On nás zkouší...
Ale proč?
Pomůže nám tím nějak? Opravdu se dostaneme někam do nebe? Existuje vůbec něco jako nebe? Na to nikdy nedostaneme odpověď.... Je spousta úvah o tomto tématu... Moje je tato... Bůh neexistuje... Jediné, co existuje je lidká ješitnost, zloba, strach, samota závist a nenávist. Boha si vymysleli lidé kvůli nevysvětlitelným úkazům, kterých se báli. Po celá staletí se tento fenomén udržel díky lidem, kteří svůj život prožili ve strachu, byli utiskováni a ti, kterým na světě už nikdo nezbyl a nebo mu zemřel ten nejdůležitější člověk na světě... Bůh byl a je zástěrkou pro bezmocnot, zástěrkou před tím, aby si člověk neuvědomil, že je na světě sám a napospas ostatním... Aby nebyl sám... Ovšem jsou i lidé, kteří tento fenomén zdědili, a nebo byli v této víře vychováni. To jsou většinou silní jedinci, kteří jsou svázáni neviditelnými popruhy a vlečeni životem po určité cestě, ze které většinou nikdo nenajde odbočku...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskNezlobím se a ani nerozčiluji nad tvou úvahou, svým způsobem ji i chápu. Ale Bůh, nebo vesmírná síla, nebo jakkoli jinak to (ho) nazveš, nám dál svobodnou vůli. Proto nezasahuje, vše co prožíváme nás má posunout dál. Měli bychom se naučit odpouštět, nebrat věci vždy osobně a taky se dívat na problém i s druhé strany, možná bychom i my zmírňily svůj hněv. Poslední dobou pořád slýchám, že myšlenka hýbe světem a čím dál víc se mi to potvrzuje. Přečti si knihu Hovory s Bohem. Možná tvá příští úvaha bude trošku jiná. Ale jinak moc pěkně podaný tvůj pohled.
28.06.2011 20:28:00 | monakora
Co nám pomáhá překonávat hádky, zlost, rozčilení, strach, úzkost, starost o jiné a především bolest? Někteří by mi na tuto otázku odpověděli jediným slovem... Rozmluvy s Bohem!
- No, nejdřív definuješ problém, aby se řeklo, že to nepomáhá. Samozřejmě to, že tě asi nikdo nevychovával, jak se čelí takovým základním emocím, jako je strach, zlost - a divím se, že tam třeba není emocionální prožitek lásky, radosti, nebo takové ty lahůdky, jako je strach z prázdna nebo hluboký mužský hněv - pak potom typicky omezený člověk neví, co má dělat.
Navržené řešení, že rozmluva s Bohem pomůže, je v pořádku, pomáhá - pokud na to máš vyvinuté schopnosti. Nicméně asi nemáš - to je proto, že tenhle způsob není pro tebe vhodný - a to je jen a jen v pořádku - cest, jak se nezbláznit, když tělo začne generovat sekvence emocí, až to vědomí přestává zvládat, je docela dost - jen se nebát vytvořit si vlastní cestu.
Jen taková perlička - tyhle stavy bezvýchodnosti si ordinuje samo tělo - alespoň jednou za život si to dává. A to jen kvůli tomu, aby člověk přestal myslet jen na sebe a sám si začal rozšiřovat pohled na svět - je to něco jako obranný mechanismus těla, že vědomý postoj, tak jak je, žene tělo do záhuby. A třeba o takováhle rozšiřování pohledů na svět tě právě rozhovor s bohem připraví. Asi tak.
17.05.2011 17:56:00 | dead-head
Je dobré že o tom přemýšlíš,časem na to určitě přijdeš,jen nehledej jednoduchá vysvětlení..
06.05.2011 12:07:00 | Weylin
Já si dovolím odpovědět...
Proč někdy děti provádějí hrozné hlouposti? Proč rodiče nezabrání tomu, aby trpěly? Proč dává rodič peníze dítěti i když ví, že je probendí? Proč se rodič někdy jen bezmocně kouká, jak jeho dítě bere drogy, kouří, pije, neučí se a vůbec si kazí život? Proč s tím rodiče něco neudělají, když je evidentní, že některé děti nemají na to být samostatné?
Odpověd je přece jasná, protože se ti stejní rodiče nechávají obměkčit svými dětmi... protože právě ty děti se ohánějí tím, že chtějí mít důvěru, chtějí být dospělé, rozhodovat sami o svém životě, nechtějí poslouchat rady rodičů, které jsou staromódní a úplně mimo realitu. Slyšel jsem spoustu dětí, jak o rodičích mluví jako o fotrovi s matkou, kteří jenom prudí a prudí. A proč to rodiče snášejí? Proč nakonec nechají svým dětem svobodu? Proč je pak krmí, platí za ně dluhy a znovu a znovu chtějí věřit, že se napraví? protože svoje děti milují
No a stejně to máš i s Bohem... kdyby lidi poslouchali ty staromódní názory ohledně desatera s nepokradeš i nesesmilníš, kdyby poslouchali ty hloupé názory o milování bližního svého o milování svých nepřátel, nevypadalo by to třeba jinak? A nebo nebylo by všechno trochu jiné, kdyby si lidi pořád jenom nechtěli žít po svém i když to vůbec neumějí?
Nebo má Bůh nějaké další povinnosti, díky tomu, že je všemocný? "Ne, Bože, nech mě bejt, nekecej mi do života, já vím sám nejlíp, jak chci žít," říká člověk - a Bůh ho nechává... a nebo má povinnost zasáhnout i když si chce člověk žít po svém? Má povinnost ho vždycky vytáhnout z maléru i když člověk neměl zájem s Bohem udržovat jakýkoliv kontakt? To je dost odvážný předpoklad.
Zajímavé je, že tam, kde člověk Boha neposílá do háje, kde naopak má zájem, aby ho Bůh učil, kde má zájem udržovat s Bohem kontakt, tam je bolesti nějak míň a mnohem lépe se s ní vypořádává. A tito lidé vůbec nepochybují o tom, že je Bůh v maléru nenechá, že jim pomůže. Že nebudou muset prožívat ani tu doutnající zlost, ani hádky, ani nic podobného. Dokonce i s tou smrtí se vyrovnají.
05.05.2011 07:02:00 | Daniel S.