Závislosti světa zdejšího

Anotace: Člověk se narodí se sevřenými pěstmi. Ale nic v nich nesvírá. Jsou prázdné! Když umírá, jeho ruce jsou rozevřené. Opět v nich nic není.

Člověk se narodí se sevřenými pěstmi. Ale nic v nich nesvírá. Jsou prázdné! Když umírá, jeho ruce jsou rozevřené. Opět v nich nic není. V okamžiku narození i v okamžiku smrti nemá člověk zhola nic. Nic nevlastní, nic nemá. V podstatě je to chudák, mohli bychom říci.
Kam tím mířím? V průběhu života se s člověkem začíná dít zvláštní proměna. Dostává se do lidských vztahů, studuje, pracuje, zakládá rodinu. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby při tom člověk nezačal být na jednotlivých věcech závislý. Myslím, že existují tři druhy závislostí:

1, Závislost na hmotných věcech
2, Závislost na lidech
3, Závislost rozkoších a tužbách

Závislosti obecně ztrpčují lidem život. Jedná se o věc, které se nedokážu vzdát, která je špatná (a já to vím, že je špatná), ale i přesto ji stále opakuji znovu a znovu.

1, Závislost na hmotných věcech – v dnešní době konzumu velmi častá věc. Už děti ve školce se posuzují podle kvality oblečení, ve škole hraje hlavní roli mobil, a kdo ho náhodou nemá, tak je hned „máslo“. Můj bratr pracuje v pojišťovně a je velmi těžce závislý na finančních prostředích. Patři k té sortě, která si nabere dvacet věcí na úvěr a pak je horko těžko splácí. Peníze jsou pro něj vším. Musí mít luxusní byt, luxusní auto, chodí na večeře do luxusních restaurací, i když na to třeba nemá. Prostě si jen vytváří osobní pocit, že patří k těm, kteří na to mají. Že je něco víc! Ale v Bibli je psáno:“Spíše velbloud projde uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.“ Co tím chce asi Pán Ježíš říci? Že závislosti na hmotných věcech nás odvádějí od věcí mnohem důležitějších. Místo abychom hledali dobro našich bližních, abychom pomáhali kamarádům, abychom třeba zašli do nemocnice za opuštěnými starými lidmi, neustále přemýšlíme nad finanční situací. Kde sehnat peníze, kde koupit to či ono? Ježíš jasně říká, že hrabivost omamuje naše srdce. Máme hluboko v srdci zakořeněnou touhu po penězích, po majetku. Na jiném místě v Písmu se píše:“Tito malí ptáčci nesklízejí, ani si nedělají zásoby, a přesto je nebeský Otec sytí. Oč dražší jste mu vy, má spočítaný každý vlas na vaší hlavě.“(není to v přesném znění?). Ježíš tím sděluje, že člověk se nemá starat o pozemské statky, o peníze, o moc. Má se starat o to, aby v jeho srdci převládala láska, má pomáhat chudým a nemocným, má být ve všem dobrý a poctivý. A když tak bude činit, sám Otec se o něho postará a dá mu jíst a pít. A já sleduji sám na sobě, že ono to tak skutečně je. Pár krátkých příkladů: Ladislav Kubíček byl kněz,který byl zavražděn na své faře v Třebenicích. Jednu dobu nutně potřeboval auto, ale neměl na něj. Vždy byl služebníkem Božím. Další den potřeboval někam jet a auto stále neměl. Potřeboval na něj dvacet tisíc, v té době velká suma peněz. Jedna kamarádka se ho ptala, kde na to vezme. A on na to:“A to je má starost? Ať se Pán postará.“ Ještě týž den zazvonil na faře jakýsi neznámý muž s tím, že chce darovat finanční dar. A světě div se, zrovna těch dvacet tisíc. To je mi ale náhodička. Na jednom místě žil starý kněz. Staral se o děti a mladé lidi, byl vždy poctivý a nesmírně hodný. Jednou umíral a lidé se za něj modlili. Už to měl sečtené, když najednou lékaři volají:“Probral se!“ A kněz říká:“Setkal jsem se s Bohem a on mi říká. Nestačí, že jsi kostel opravil uvnitř. Ještě ho musíš opravit zvenčí. Pak ke mně můžeš přijít.“ Peníze samozřejmě nebyly. Jedna farnice se kněze ptala, kde sežene peníze. A on na to:“A co je mi do toho? Pán chce opravit kostel, tak ať se stará.“ Na farním účtu bylo dvacet tisíc. Oprava stála necelý milion. Ale peníze se sehnat podařilo. Takových svědectví znám stovky. Myslím, že kdo se stará ne o svůj vlastní prospěch, ale o prospěch druhý, toho Bůh spolehlivě zajistí.

2, Závislost na lidech – během života vstupujeme do vztahů. K rodičům, přátelům, milencům, dětem. Na tom není nic špatného. Ale mnohokrát se stává, že láska k druhému člověku přeroste v nezdravou závislost. Jsou známé případy, kdy syn je závislý na matce. Rodiče si z dětí dělají bohy, snášejí jim modré z nebe. Moji prarodiče mému bratrovi neustále půjčují peníze. Mnohokrát se stalo, že jim nic nevrátil. Ale oni jsou na něm závislí. Vidí v něm člověka, který neustále potřebuje jejich pomoc. Jednou spěchají, aby mu hlídali psa, jindy mu vaří, pak mu půjčují peníze. A přitom si stále stěžují, že jim není vděčný. Jsou na něm zkrátka závislí, vyhledávají pocit, že bratr potřebuje jejich pomoc! Existují případy, kdy muž je tak chorobně žárlivý, že svou ženu nepustí na krok. Stále v něm ulpívá představa, že žena se ho chystá podvést. To je rovněž druh závislosti. V Písmu je ovšem psáno:“Kdo miluje matku nebo otce, bratra nebo sestru, muže nebo ženu, více než mne, nevejde do Božího království.“(Opět to není přesné?). Mít rád lidi, na tom není nic špatného, ale musíme si dávat pozor, aby to nepřerostlo v závislost, kdy omezujeme sebe i druhé.

3, Závislost na rozkoších a tužbách – ó jej, tady by se dalo povídat. Tužby, vášně a rozkoše prakticky utvářejí náš život. Dříve nebývalo tolik podnětů, ale dnes je jich přesmíru. Nejčastější nezdravé závislosti se vytvářejí na alkoholu, cigaretách, drogách, sexu a podobných věcech. Každý člověk samozřejmě někdy uklouzne, udělá někdy chybu. Ale nemělo by se to stávat pravidlem. Jestliže si někdo jednou týdně dává perník a tvrdí, že je to jen pro zpestření, pak asi pěkně kecá. Je to prostě závislost. Stejně tak, když někdo dvakrát třikrát týdně čumí na pornografii. Ale nemusí to být takové extrémy. Existují závislosti na jídle, tzv. obžerství. Znám lidi, kteří si svůj život postavili na lži. Mají pocit, že když jim něco nejde nebo když něco pokazí, musí se z toho vylhat. Lžou a lžou a lžou a sami už ztrácejí přehled, kde je vlastně pravda! Každému člověku se občas stane, že sklouzne k nepravosti, ke lži, ke špatnosti. To je normální. Ale ihned by se v nás mělo ozvat svědomí a varovat nás, že jsme na špatné stezce, že tudy cesta nevede. Stezka do Božího království je úzká a jít po ní, to znamená hodně se ovládat, kontrolovat a především odevzdávat Bohu, aby nás on sám vedl. V Písmu je psáno:“Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, hrabivost, necudnost, vášeň, zlou touhu. Pro takové věci přichází Boží hněv. Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání. Potom už není Řek a Žid, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus. Jako vyvolení Boží oblečte soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vaše, srdci ať vládne mír Kristův.“
Tolik slovo Boží. Myslím, že k tomu není co dodávat.

Závěrem: není to jednoduché. Cesta je složitá, trnitá a člověk mnohdy zakopne a spadne. Důležité ale je, aby se vždy znovu postavil, našel zase správnou cestu a šel po ní dál. A jak jsem psal na začátku: v okamžiku smrti má člověk prázdné ruce. Nic si s sebou neodnese. Žádný majetek, žádné tužby, nic. Jen lásku