O víře (1. pokus)

Anotace: neříkám, že to je definitivní ani že to je richtig, ale chtělo to ven.

O ničem se nepíše tak dobře jako o vesmíru, Bohu nebo duši.
Kdybych měl psát o fotbalu, bylo by to mnohem horší.
Ale pokusme se trochu vážně... Ač byly některý témata, který sem tu před dávnou dobou míval blízko tomuto, tak myslím, že jsem se tomu vyhýbal - ne snad záměrně - jako (Buddhisté prominou) čert kříži.
Tak tedy předně by to mělo být o víře a přitom vlastně ne o žádné konrétní víře. Tak nevím, jestli to bude dávat smysl.
Otázka existence Boha je povýtce filozofická, což jsem se dozvěděl poměrně pozdě (dvacet mi jistě bylo).
Věřit... lze to vlastně definovat?
Proč věřit?
Proč nevěřit?
Je vůbec možné si to vybrat?
Obecný koncept víry (první pokus) je věřit v něco, co nejde dokázat. (to si myslím, že je apriori fanatismus- ale pozor nechápejte ho pouze v negativním smyslu; je to zkrátka rozumem ani fakty nezdůvodněné tvrzení, že něco platí). Tolik můj pohled.
Z takto příšerně obecné definice může vyplívat, že věříme na to, že za rohem někdo číhá.
Věříme na ježíška. (a tam by ta víra zrovna ani nemusela bejt tak úplně víra, ale zkrátka poslechnutí autority, která vám obvykle říká co je pravdivé, časem nazákladě důkazů věřit přestáváte, nepřehledná situace se vyjasní...)
Někdo věří na bigfoota.
Někdo věří, že Zemi navštívili UFÁci.
Někdo věří v naději.
Někdo věří na horoskopy.
Někdo věří v Elvise.
Někdo věří v sebe.

Všechny tyhle případy nejsou úplně košér. Stejně jako s ježíšem. Protože prostě někdo byl v lese a viděl ta toho chlupáče s velkou nohou. Někdo ví, že ho unesli a vrtali mu do stoliček. A jiní zase vědí, že americká vláda nám tají něco o Roswellu.
A v sebe věříte, protože vám taky nic jinýho nezbývá.
(a to nemluvím o množství věcí, které děláte nebo za nimi stojíte díky své volbě, která nemá rozumný důvod. Je za ní prostá vůle, nebo nevůle, cit, postoj, ne rozum.)

Nad čím se pozastavit?
Nad tím, že některé víry jsou tak silné tak velké a tak příšerně rozsáhlé, že je lidstvo zná dlouho (tisíce let) a dokonce podle nich i počítá své kalendáře... Jinými slovy jsme historicky doslova kulturně vyrostli z nějakého systému víry.
Teď už básničky tolik nečtu, ale přišlo mi, že před pár lety co druhá báseň to anděl.
Viděl ho někdy někdo?
Proč má mít křídla?
Proč je peklo dole?
Proč při dobré náladě jdete nahoru? A při špatné dolu?
Do pekla?
Dobře, tohle už je možná slovní hraní.
Ok, víry - jakože už teda buďme konkrétní - náboženské jsou spojeny např. s tím, že:

1) mají nějaký posvátný text (kde je zhruba řečeno všehno pravda). Teď si asi vymýšlím... nebo se jen věří, že je všechno pravda?
Nebo se jen věří?

2) je nějaká duše, která může nějakým způsobem existovat bez těla. Tím vzniká zajímavá dychotomie myšlenkového náhledu na svět:
duševní a materiální.
(sám už se poněkud zamotávám, ale pro mě je svět jenom jeden, tím podle mě neptřebuje přívlastek)

3) obvykle (to se asi případ od případu liší) existuje nějaká organizace moci, která víru vykládá organizuje a tak. Někdo je nahoře a někdo pod ním a ten pod obvykle poslouchá toho nad. Když se chce tohle měnit, nebývá to poklidnou cestou.
Ale přijde mi, že tohle je až to poslední co souvisí s vírou. Pro mě to jsou spíš lidské záležitosti (byť v rouše náboženském).

4) na to hlavní jsem zapomněl. A to je samotné božstvo. Víra předpokládá (nebo věří?) v existenci něčeho nad námi. Řekové ty to měli podobně jak jiní před nima polyteisticky. Tj. každý bůh nějaký resort. Navíc aby se to dalo chápat bohové byli vlastně takoví silní lidé. Monoteismus ten je složitější v tom, že vlastně není si co představit. A možná přijde i věta, že to vlastně ani nejde. Protože vás to přesahuje. Věříte v něco, co nejde vysvětlit. Tak nevím, jestli je to správná definice. V co vlastně věřící věří...

V Bibli? ... co když jí nečet?
No to je jedno.

5) to co asi máme od Marxe, nebo z pozůstatků komunismu všichni je to, že se vyzdvihne to, že náboženství je vlastně způsobem manipulace jedněch lidí druhými. Nic posvátného. Proto se tam musí spousta posvátna napustit.
Co je důležité říci: myslím, že tenhle argument v zásadě neříká nic o Bohu jako takovém. Jak říkám, ten argument proti náboženství je zase jen o lidech.
Protože existence či neexistence Boha přeci nejde dokázat...
...
nebo ano?
Viděl jsem odkaz na video asi 45 minutové, kde to nějaký džentlman dokáže. Bohužel, neměl jsem zatím odvahu to rozkliknout.

Ještě malou poznámku k věcem lidským: náboženství je kladena vina za války v minulosti. Já asi nejsem pravý to posuzovat, ale můžeme říct kolik válek by bylo, kdyby lidstvo bylo ryze ateistické?
(někdo možná řekne: rozhodně míň... Já si to netroufám tipovat - nevím. A taky kdyby byli v pr...) Teď mi přijde, že to je docela praktická otázka, z pohledu lidského blaha, jen nevím, jestli se na ni vůbec dá odpovědět.

Zpět k víře. Moje otázka asi je, co z víry zůstane pokud vyházíme všechno co si tak nějak myslíme, že víra je?
Tj. v co budeme věřit, když zapomeneme na Bibli? Na tradice? Na to co jsme někde přečetli?
Budeme jako Jaroslav Dušek?
... jen to chce vydržet. Držet se těch drátů.
(už to zase zlehčuju)

Jsme na začátku mystiky/ meditace? Zůstane nám tam jako ta spiritualita? Nebo aspoň někomu?
Znamená to. že vlastně jen hledáme ve svém vlastním světě a snažíme se mu porozumět?

Nezkoušejí tohle tak trochu básníci? Nebo třeba malíři? Budeme pak lidštější? (v pozitivním slova smyslu)

Možná utíkám jinam, ale takto obecná témata jsou v jistém smyslu o všem. A o ničem.

Je na konci cesty vlastně jen: velké nic.

Když si představím, že někdo stvořil celý vesmír... ale vlastně nezanechal zprávu jinou, než právě to co vidíme a slyšíme. A zanechal nás. Je to málo? Je to moc?
Mám takový dojem, že delfínům, psům a bramborám je tohle jedno. Nevím, jestli to je jedno ufounům nebo jestli taky mají potřebu věřit ve svoje Bohy.

Huh. No, chtěl něco na závěr takového posvátného. Ale asi to zůstane na čtenáři...

Proč existuje víra? Nic rozumného mě nenapadá. Tento problém je nejspíš zas až moc filozofický. Protože jendoduchý (pokus o vědu) biologický náhled je zhruba: víra je určité chování živočichů, které je někdy evolučně adaptivní a jindy ne. Z hlediska sociologie by se mohlo tvrdit, že víra je způsob existence velké skupiny lidí. (podobně jako třeba jazyk, nebo "národ"- můj hodně hypotetický názor, který asi čtenář nevstřebá- nebo jiná masy ovládající ideologie.)

černobílé vidění:
věřit co nejméně nebo co nejvíce?
V co věřit?
Co je dobrá víra a co je špatná víra?

(všimněte si, zatím ani slovo o Islámu).

Víc otázek než odpovědí zdá se. Samozřejmě žijeme v době, kdy se lidem už dá trošku vidět do hlavy (magnetická rezonance), takže čekám, že jednou do náboženství uvidíme. Uvidíme, ale možná nebudem chápat, nebo to bude trvat hodně dlouho.