Příběhy k rozjímání 1

Anotace: Ke krátkému zamyšlení

Příběhy k rozjímání 1

Muž nasypal do hrníčku kafe. Pak přidal lžičku cukru. Čekal, až voda začne vřít a potom kafe zalil. Už se těšil na tu úžasnou chuť, kterou tak miloval. Usrkl kafe a jeho tvář se zkřivila odporem. Kafe nemělo žádnou chuť, bylo to naprosto odporné. Pak si poklekal na spánek, došel pro lžičku a kávu zamíchal. Když se napil podruhé, byl to již nápoj lahodný, sladký a opojný.
A co člověk a jeho srdce? Přirovnejme srdce k onomu hrníčku s kávou. Srdce je plné různých věcí. Některé jsou dobré, jiné méně dobré a ostatní vyloženě špatné. Všechno dohromady to tvoří úžasný mišmaš, který podmiňuje naše chování a jednání. Člověk už má v sobě jaksi vepsánu touhu po špatných věcech, po hříchu, po zlu. Někde uvnitř je však ukryta i láska. Láska je však schovaná pod nánosem onoho marasu. Přesto, že člověk je schopen konat i dobré věci, často v jeho životě převažují věci špatné. Lže, krade, podvádí…války…nenávist. Kde je však láska? Skrytá pod tím vším! Jenomže se sama se nikdy na povrch nedostane. Člověk musí trochu chtít, musí toužit. Všichni přece chceme prožít život v lásce, v radosti, ve štěstí. Není to možná tak složité, jak se zdá. Jen je občas potřeba vzít onu pomyslnou lžičku a ten maras v srdci trochu promíchat. Stejně jako káva dostal chuť, tak i naše srdce ovládne láska. Láska je všemohoucí, nezávidí, nepomlouvá, miluje….Stačí jen promíchat a chtít tou láskou zvítězit nad vším ostatním. Pak se v našem životě začnou dít divy. Lidé si myslí, že zázraky neexistují. To ale bude sám o sobě neskutečný zázrak, až v srdci zvítězí láska. To se pak budou lidé okolo divit a žasnout a říkat:
„Toho člověka neznám. Vždyť je úplně jiný!“
Stačí jen vzít lžičku a zamíchat.