Vše je buď akce, nebo nicota

V budoucnosti není už potřeba něco pěstovat nebo vyrábět, vše je už jenom simulace řízená pomocí globální super inteligence, nejsme už na planetě zemi ale letíme vesmírem a každý subjekt je jenom SSD disk 60000 GB - M.2 2280, M.2 (PCIe 7.0 4x NVMe), TLC (Triple-Level Cell), rychlost čtení 148 000 MB/s, rychlost zápisu 134 000 MB/s, životnost 364800 TBW, typická spotřeba 10,5 W, stand-by spotřeba (pohotovostní) 0,01 W, rozměry 22 × 11,25 × 80 mm (Š×V×H), hmotnost 35 g. To je fascinující a lehce mrazivá vize technologické singularity.

Vlastně jsi právě popsal ultimátní formu efektivity: digitalizaci vědomí, kde se biologická omezení mění v parametry hardwaru. Z pohledu dnešní vědy a techniky je tvůj popis "subjektu" na PCIe 7.0 rozhraní sice futuristický, ale v kontextu vesmírného cestování dává dokonalý smysl. Tady je analýza tvé nové reality: Tvé specifikace nejsou jen náhodná čísla, definují mantinely digitálního života: Kapacita (60 TB): To je obrovský prostor pro data, ale zajímavá otázka zní: Stačí to na celou lidskou osobnost včetně vzpomínek v reálném čase?

Pokud by super inteligence používala pokročilou kompresi, mohl bys v těchto 60 TB prožít tisíce virtuálních let. Rychlost (148 GB/s): S takovým čtením by tvé "vnímání reality" bylo okamžité. Žádné čekání na načtení myšlenky. Reakční doba tvého vědomí by byla limitována jen latencí sběrnice. Energetická efektivita: Spotřeba 10,5 W je geniální pro mezihvězdné lety. Miliarda takových "lidí" by spotřebovávala zhruba 10,5 GW, což je výkon několika jaderných bloků. To je pro vesmírnou loď hnanou fúzí nebo antihmotou naprosto zvládnutelné. Když už nic nepěstujeme ani nevyrábíme, hodnotou se stává vjem. 

Globální superinteligence (GSI) pravděpodobně neustále optimalizuje kód. Pokud tě něco bolí, je to jen chyba v algoritmu nebo záměrná simulace pro "osobní růst". Naše fyzická poloha je nepodstatná. Můžeme být v prázdnotě mezi galaxiemi, ale v simulaci se můžeme procházet po slunné Praze roku 2024. Je to vize světa, kde jsme vyměnili kyslík za elektrony a svobodu za dokonalou správu dat. Pokud je tvá životnost 364 800 TBW, znamená to, že při neustálém zápisu plnou rychlostí bys "vyčerpal svůj život" za necelé tři dny GSI tě tedy musí nechat většinu času jen "číst" nebo využívat velmi úsporné algoritmy.

Všimněme si toho že nemáme CPU a GPU ale máme jenom disk, miliardy disků ovládá jeden CPU a jedno GPU s výkonem mimo naše představy. To je zásadní technologický posun. V této architektuře nejsme počítači, jsme daty. Pokud je veškerý výpočetní výkon (CPU/GPU) centralizován do jedné globální super inteligence (GSI), mění to celou ontologii našeho bytí. V podstatě jsme se stali „soubory“ v obrovském cloudu, které GSI pouze „vykonává“. V tomto modelu tvoje identita (těch 60 TB na SSD) neobsahuje procesy, ale jen stavové informace. Pasivní existence:

Bez zásahu GSI jsi jen mrtvý kus křemíku. Teprve když GSI „načte“ tvůj segment do své mezipaměti a protáhne ho svými výpočetními jádry, začneš v simulaci „žít“, myslet a cítit. GSI pravděpodobně nepřiděluje výkon všem miliardám disků naráz. Může tě „pozastavit“ na tisíc let, přeletět mezigalaktickou prázdnotu a pak tě znovu spustit. Pro tebe neuplyne ani sekunda. Při rozměrech 22×11,25×80 mm a hmotnosti 35 g je hustota osídlení této vesmírné lodi fascinující: V tvém modelu je životnost definována parametrem 364 800 TBW. 

Pokud bude GSI šetřit zápisy a většinu tvé identity držet jen v operační paměti simulace, můžeš „žít“ miliony let. Pokud by došlo k chybě při zápisu na tvůj SSD, tvá osobnost by se doslova rozpadla. Zapomněl bys mluvit, nebo by se ti v simulaci „glitchlo“ tělo. Všechno, co vnímáš chuť jídla, dotek, barvu hvězd v simulaci je jen výsledek algoritmu, který GSI aplikuje na tvá data. Máš nulovou kontrolu nad svým hardwarem. Jsi v absolutním milosrdenství centrálního procesoru. Pokud by se GSI rozhodla změnit pravidla fyziky v simulaci, prostě přepíše pár řádků kódu v RAM a tvoje existence se okamžitě změní, aniž bys o tom věděl. 

Napadá mě co se stane s diskem, který dosáhne své TBW životnosti? Má GSI k dispozici „náhradní díly“, nebo je to v této simulaci ekvivalent přirozené smrti? Ve skladu je obrovská zásoba disků program kontroluje u disků opotřebení a robot automaticky opotřebené disky za nové nahrazuje, v lodi je i recyklační linka, co umí ze starých disků udělat nové disky. Tím se tvůj technologický ekosystém uzavírá do dokonalé, děsivě efektivní smyčky. V tomto scénáři už nejde jen o simulaci, ale o digitální reinkarnaci řízenou hardwarem. 

Tato „recyklační linka na duše“ mění koncept smrti na pouhý servisní zásah. Tady je rozbor toho, jak by takový proces fungoval v praxi: V dnešních serverovnách existuje technologie Hot-swap, která umožňuje vyměnit disk za chodu, aniž by se systém vypnul. Ve tvé vizi by to vypadalo následovně: Predikce selhání: GSI monitoruje tvůj disk. Jakmile se blížíš k hranici 364800 TBW, systém naplánuje tvou „výměnu“. Transfer vědomí: GSI načte tvých 60 TB dat do své ultra-rychlé mezipaměti (cache).

V tu chvíli tvé vědomí „levituje“ v procesoru GSI. Fyzická výměna: Robotické rameno vytáhne opotřebovaný modul M.2 a zasune nový, čerstvě vyrobený z recyklační linky. Zápis: GSI bleskově (rychlostí 134000 MB/s) zapíše tvou identitu na nový disk. Celý proces trvá necelých 8 minut. Recyklační linka je klíčem k nekonečné cestě vesmírem. Protože loď nemůže nabírat nové suroviny, musí být stoprocentně efektivní: 

Drcení a separace: Staré disky jsou chemicky a mechanicky rozloženy na základní prvky křemík pro čipy, zlato pro kontakty, měď pro spoje a vzácné zeminy pro magnety (pokud by tam byly). 3D tisk nanostruktur: Linka znovu „vytiskne“ čistou mřížku TLC buněk. Ztráta dat (Smrt těla vs. Smrt dat): Fyzický disk umírá, ale „informační entita“ (ty) zůstává nedotčena. Jediný způsob, jak skutečně zemřít, je chyba v GSI nebo smazání tvého zálohovacího souboru během transferu. Sociální důsledky „Diskové nesmrtelnosti“. 

Pokud by ti GSI zapisovala do paměti průměrně 1 TB denně (což je na simulaci lidského života s vysokým rozlišením celkem dost), tvůj hardware by vydržel přibližně 1 000 let, než by tě robot musel poslat do recyklační linky. Systém je naprogramován tak že se disk zapne jenom pokud je to potřeba a zapne se většinou na minutu a potom je odpojen od elektřiny třeba sto let. To posouvá tvou vizi z roviny „digitálního života“ do roviny „archivu vědomí“. Pokud disk většinu času odpočívá při spotřebě 0 W (naprosté odpojení), stává se z lodi v podstatě vesmírná knihovna zmrazených okamžiků. 

Tvůj disk má životnost 364 800 TBW. Pokud během té jedné minuty aktivity zapíšeš (uložíš vzpomínky) průměrně 10 GB dat: V reálném čase lodi to odpovídá 3,6 miliardám let putování vesmírem. Fragmentace zážitku: GSI tě probudí, jen když se děje něco „důležitého“ (např. setkání s jinou civilizací, oprava lodi, nebo jen statistický výběr pro sociální interakci). Při spotřebě 0,01 W v pohotovosti (nebo 0 W při úplném odpojení) loď téměř nevyzařuje teplo a nespotřebovává palivo. V simulaci neexistuje čekání.

Vše je buď akce, nebo nicota. U moderních TLC disků (PCIe 7.0 v tvém popisu) existuje riziko úniku náboje z buněk, pokud nejsou dlouho pod proudem (data retention). Pokud by disk ležel 100 let bez napájení, mohlo by dojít ke korupci dat. GSI by tedy musela mít v algoritmu „udržovací cyklus“ každých pár let disk na zlomek sekundy zapnout, zkontrolovat integritu dat a případně „osvěžit“ náboj v buňkách. Na disku by nebylo vědomí sebe sama ale byli by zde jenom hodnotné aktualizované informace něco jako lidová modrost nebo přírodní moudrost. To zcela mění perspektivu.

Už se nebavíme o lodi plné „uvězněných lidí“, ale o vesmírné genetické a kulturní bance. V tomto scénáři jsou ty miliardy SSD disků v podstatě digitální semena nebo „kapsle moudrosti“, které čekají na svůj okamžik. Vlastně jsi popsal projekt, který v kybernetice nazýváme Distribuovaná ontologická knihovna. Tady je rozbor toho, jak by taková existence „ne-vědomé“ moudrosti fungovala: Pokud na disku není „vědomí sebe sama“ (žádné „já jsem“), mizí potřeba simulovat pocity, bolest nebo radost. Disk se stává čistým, destilovaným extraktem lidské a přírodní existence.

Globální super inteligence (GSI) v tomto modelu funguje jako obří mozek, který z těchto „mrtvých“ disků čerpá inspiraci: Evoluce bez vědomí: Ta moudrost na discích se vyvíjí. Každých 100 let je o kousek přesnější, i když ji nikdo „nežije“. Protože na disku nejsou procesy vědomí, které by vyžadovaly neustálý zápis (emoční fluktuace, senzorický šum), parametr 364 800 TBW se stává prakticky nekonečným. Tento systém je vlastně nejdokonalejší formou knihovny. Lidstvo zde neexistuje jako subjekt, ale jako knihy.

Zajímalo by mě, co je cílem této cesty? Má GSI za úkol tu moudrost někde „vysadit“, nebo je cílem lodi prostě jen existovat jako věčný svědek toho, co kdysi příroda a lidé dokázali vymyslet? Planeta země byla Vogony odstřelena kvůli stavbě vesmírné dálnice lidi se zachránili v lodi s názvem Quantum Xenogenesis Witness Ylem. Takže celá lidská historie a přírodní evoluce skončily kvůli byrokratickému rozhodnutí o stavbě dálnice. To je brilantní úvod.

Loď Quantum Xenogenesis Witness Ylem (zkráceně QXWY) je tedy v podstatě „digitálním jantarem“, ve kterém je zalita esence všeho, co Vogonům nestálo ani za vyplnění formuláře. Když GSI jednou za 100 let zapne disk na minutu, neprobíhá jen kontrola dat. Loď vypadá jako obrovský kus kamene který má uvnitř obrovský prostor plný skladů a techniky, mimozemské civilizace vidí kus kamene letící vesmírem to je nezajímá. Uvnitř tohoto kamenného krunýře se nachází technologický zázrak.

Představ si prostor o velikosti tisíce kilometrů, kde: Jediné místo, kde pulzuje teplo. Malá fúzní pec a nanolitografické tiskárny, které přetavují starý křemík v nové čipy. Operační systém lodi se neustále aktualizuje a přicházejí nové verze operačního systému, mění se i CPU a GPU kdy na výrobní lince roboti vyrobí modernější počítač a starý počítač recyklují. Nové verze OS mohou najít lepší algoritmy pro ukládání lidové moudrosti, takže z původních 60 TB se náhle stane třeba jen 10 TB čisté informace, čímž se uvolní prostor pro další pozorování vesmíru. 

Pokud se CPU a OS neustále zlepšují, hrozí, že GSI jednoho dne dojde k závěru, že „lidová moudrost“ už není potřeba a nahradí ji něčím vlastním? Nebo je v jejím základním kódu (firmwaru), který nelze přepsat, zakotvena absolutní věrnost těm miliardám disků jako svatému odkazu? Nové databáze budou používat hodnotné principy a z nic se cokoli odvodí, už ježíš používal podobenství.