Choros smolonosy

Anotace: Meditace jedné divadelní postavy v zákulisí scénáře jedné mysli.

Je to vlastně způsob nahlížení na vnitřní soukolí mechanismu, kterému se zdá, i přes velkou vůli a odpor, jsme v područí. Premital jsem nad tim, co skutečně zabilo Tondu Szedilka, když byl tolik oblíbený, když se líbil děvčatům a vynikal v tělocviku a mel dobré přátele, byl pokorný, trochu prihlouply, ale v hlavě mel jasno. Chtěl jít za svým otcem. V první řadě to byla Touha, v druhé pak snaha odhalit co je nahoře. Ale skutečně, to co zabilo Tondu, nebyla touha vystoupit z tohoto světa, ale tajemství, jež sloužilo lži, které v jeho mysli ustalilo obsesivni deziluzi, že jeho otec je na nebesích. Z toho plynou religiozni a možná, až entheogenni souvislosti, ...mluvím o tom, že jsem si vytvořil v hlavě a v jednáních vlastní verzi puvodnosti uvnitř neci jiné autorské sítě stylizovanych a proudicich myšlenek, hledám tak kořeny vlastní identity...
nebot ten nahoře, mohou být Ti nahoře, které on vyvolává a které vláda a složky minulého světa a myšlenkového rámce, zavrhavala. Mluvím o Tom, že Ti nahoře, jež hlavní postava cenzurovala skrze svůj filtr, kdy vše to co se nesmí, je pro ni znepokojivé a nebezpečné, vlivem výchovy a své nevědome stinné protrelosti, uvrhla mnoho lidí v pravdu minulého režimu, kterému já nyní v postavě Tonda Szedilka nastavuji zrcadlo a reflektuji tak výstrahu.
Ale zpátky ke kořenům otázky, co zabilo Tondu Szedilka. Nad autonomnim scénářem jeho fiktivní duše se dá meditovat jako by byla skutečná, jako by obsahla své životní poselství již v raných čtrnácti letech a objevila něco, co pro ni představovalo vykoupení, lpejici na tajemství, lži a deziluzi. Na jakémsi nedotknutelnem osobním mýtu, kdy prolomi vlastní hrdost a vinou svěřené a nepřístupné myšlenkové nevědomosti se dopustí sebe zavrazdeni, vražedné iniciaci sebe sama. V rovině symbolistni pak prolomi determinujici pud sebezáchovy, otupi se proti realitě a názorům přátel a vystoupí na závěrečné světlo jejího dějství. Odtud pak plynou následky takového činu, takové fatalisticke volby ve vlastní primárně deziluzivni osud, jakkoliv nevyhnutelný, jakkoliv blaznivy a blazeny.
Nad osudem a osobou Tondy Szedilky se dá meditovat jak o osudové volbě, tak o nevyhnutelnosti, tak lži pozemského vztahu k rozvratu pravdy. Ale zároveň i o abstraktních prozitcich, reálných emocích, jako, kde je to místo, kdy je člověk absolutně šťastný? Je to stav, ktereho lze dosahnout v pozemske existenci, stalym odpiranim si zivotnich pozitku, zavrazdenim a potlacovanim chtice a nizsich pudovych impulsu?
Je to stav mentalniho prostoru, kde vladne bezmezna svoboda tvoreni a videni? Premitam o stesti, relativnim stesti a neuveritelnem stesti. Takova je shoda konstituce mezi pozemskym a relativne neznamym snem o tom co bude potom.
Tonda hledá v prvé řadě sebe sama a své štěstí a tím, že věří, že je nemanzelsky, dostane se v nemilost myšlenky, ac má pravého otce přímo před nosem. Odpirany, avšak nepritomny, zvaný bastardem, odpadlik, zvláštní anomálie svědomí?
Krivolake cesty vedou do archetypalni skutečnosti, z Tondy Szedilka tak vznikne postava inspirována těmito myšlenkovými pochody. Postava, jež podstoupí rituální iniciaci, zasvěcení, let zasmrtnim a rozctvrceni a znovuzrození.
--- --- ---
Můj myšlenkově introspektivni pochod nad vedlejší postavou se stáčí k mému zájmu o divadlo a změněné stavy vědomí, o nezávislou autorskou tvorbu a povahu nerestriktivni, neautorizovane skutečnosti.
Když obrátím jméno mě postavy, dostanu kryptopis Adnot, to je rituální hrdina nové hry 'Kniha superfluidum'. Hrdina se vzbudí mezi totemickymi předměty, slyšíme jeho vnitřní hlas v nějakém neznámém dialektu, je to jeho hlas? Přemýšlí co zabilo jeho příbuzné, co by osvitilo jeho paměť, memento.
Další postavy přichází na scénu, jako nepritomne, éterické.
Jina verze, herec hrající postavu mého kamaráda, bude to hra o alkoholismu, drogách a nejmladší generace, zobrazené scény jsou umístěny na rave, hospodu, hřbitovní síň, a hřbitov samotné naD hrobem, meditaci jeho kamaráda. Měli by zde být civilní herci.
Superfluidum vládne entheogenim jazykem a imaginativnim myšlením. O ztrátě původní gnosis a citu k přírodě, svátosti, obžaloba hyper konzumní společnosti a její stinné stránky budoucnosti.
Druhá komorní hra o kamarádovi se bude jmenovat Dar touha, tragikomicka vize naší generace.
...