Pozvánka do Paříže:

Anotace: Co když se víla po skoro osmi letech zjeví znovu?

Však je to čistě její prokletí, že celých dalších sedm a půl let tiše kráčí po svých fantazijních stezkách. S tím citem, který jsem odmítla skrýt a je mně úplně jedno, kdo si co o tom pomyslí. Tuším, že ta dubnová pozvánka z roku 2013 s přáním k Valentýnu stále platí.

Víš, já se nezměnila, snad jen zestárla jsem, zmoudřela a více snila. Vlasy barví se již šedí, tak jak moudří vědí.

Skutečně se mohli leckteří domnívat, že jsem lesbou, ale to vážně nebyla, není a nebude pravda. Nezapomněla jsem se smát a pohledem uhýbat, když se mně třásla nejen ruka. Nejednou točila se mně hlava z oné vůně vody po holení.

A že tiše kráčím, i když nejsem něžná princezna, to je tím, že pak vím, kdo co kde o mně říká. A tvář se dodnes zardí, když slyším ten pivní dialog, že bych stála za hřích, jenže já nikomu nepatřila, jen v myšlenkách si snila a touhu rozcházela, což činím i dnes. Jo a zítra je "náš" šťastný den = pátek třináctého. 

Smím se někdy zastavit na čaj, prosím???