Dobro jako záměr, nebo jako přirozenost?

Anotace: Oč lepší je podat pomocnou ruku spontánně, než s pocitem, že je třeba dělat dobro, tak ho dělám. Aneb - dělám to co cítím, ne, že musím...

Při pohledu na fotografii ledovce mi vyvstává myšlenka na dokonalou čistotu vlastní jen přírodě.

Bohužel my lidé jsme již tak ovlivněni populismem a sobeckými zájmy, že máme mnohdy problém rozlišit co je dobré, přirozené a co méně dobré či špatné, zavádějící i přesto, že se to či ono tváří dokonale až božsky.

Jsem přesvědčen, že obrázek ledovce je pro mnohé velice působivý a touha po poznání láká být na Antarktidě a procházet se po onom ledovci a nasávat svěží přírodní čistotu nejen tohoto monumentu, ale přirozeného přírodního celku.

Ač je fotografie působivá a velice žádoucí, nemůže si divák být jistý, zda je obrázek originál či úprava photoshopu, kdy je fotografie upravena do kýženého stavu, vytvořeném tím, kdo se snaží zidealizovat samotný ledovec nad to co je normální a ani si snad sám tvůrce neuvědomuje, že na fotografii jsou nepřirozeně působící stopy, které uvádí pozorovatele v pochybnost, ale zároveň nadšení a tím vzniká vnitřní rozpolcenost, která zapříčiní apatii a vlažnost, spíše než touhu uvidět ledovec ve skutečnosti.

Jak je v tomto smyslu možno rozlišit, co je opravdové dobro, které je čisté a průzračné a co pouze vyumělkovaný model, který se skutečnému dobru jen vzdáleně podobá?

Předpokládejme, že člověk má touhu udělat něco dobrého pro druhé a využít při tom svou přirozenost, konat dobro pomáháním druhým, ale jelikož se už mnohokrát spálil a jeho působení dobra spadlo na pochybnou půdu, kde bylo pošlapáno, možná takový člověk hledá, jakým způsobem by mohl své dobro, potažmo, v tomto případě pomoc druhým, vyslat skutečně tam, kde je potřeba a kde bude tato jeho nezištná pomoc přijata a využita k záměru za kterým byla vyslána. Darující a obdarovaný budou mít radost a povznášející pocit z vykonaného dobra.

Darující neočekává od obdarovaného žádný vděk a obdarovaný od darovaného neočekává povinnost darovat, poněvadž je na tom snad lépe než on sám. Pokud by to tak přeci jen bylo, pak by to nebyl dar, ale obchod. Záměr by nebyl v žádném případě přirozenost, ale byla by to faleš, stejně jako upravený ledovec photoshopem, byť působí honosně.

Oč lepší je přátelé dělat dobro spontánně, bez očekávání odplaty a navíc s pocitem, mám větší právo dostávat, protože dávám. Je to klam, stejně jako klam je nepřirozenost na upravené fotografii, která podvědomě bije do očí a nedává možnost mít pocit uspokojení z dávání a tím ani radost ze života.

Příroda je nádherným příkladem čistého dávání a produkuje skutečné dobro všem bez rozdílu, slunce vyjde pro dobrého i nedobrého člověka a i ten nedobrý si to má možnost uvědomit a změnit svůj postoj a produkovat stejně čisté dobrodiní.

Jak můžeme odlišit kopii od originálu, ne-li tím, že se vydáme na Antarktidu projít se po ledovci a pocítit všemi smysly a vjemy tu průzračnou čistotu života!? Stejně tak odlišíme skutečné dobro, vyvěrající z nás jen tím, že budeme poslouchat naše nitro kde dobro sídlí.

Pak můžeme rozlišit co máme dělat abychom dávali dobro druhým nezištně a s pocitem radosti a uspokojení. Jestli máme mít tento svobodný pocit, je potřeba dělat vše podle nejlepšího niterného uvážení.

Ano, chceš-li dát někomu dar, udělej to, ale nic zpět neočekávej. Chceš-li komukoliv pomoct, zkoumej dle svého rozumu a vnitřního pocitu a rozhoduj se vlastním svědomím. Jdi a udělej to. Máš možnost poskytnout někomu přímou pomoc, jak finanční nebo materiální či osobní, udělej to! Chceš v tuhé zimně podpořit bezdomovce, kup jim nocleženku, chceš podpořit léčbu rakoviny, kup si žlutou kytičku, chceš dát dar, navštiv společnosti, kde je to možné udělat a nebo jdi přímo k tomu člověku a zeptej se s čím bych ti udělal radost a v čem ti mohu pomoci. Neměj domnění, že si o pomoc musí říct on sám, vždyť člověk je od přírody skromný, chce být samostatný a nerad je někomu na obtíž. Prostě to udělej a nic zpět nečekej!

Nikdo není lepší než ten druhý, neznáme možnosti ani potřeby druhých a to z mnoha důvodů, známých jen jim samotným. Není potřeba škatulkovat a posuzovat či soudit druhé, potřeba je být připraven pomoci. Jedině tak se budeme volně procházet po skutečném ledovci, našem čistém svědomí. Přirozenost je ta jediná vlastnost, která produkuje skutečné dobro.

Nemusíš s tím souhlasit, ale to neznamená, že je na tom co jsem napsal něco špatně. Tak to cítím z hloubi srdce a souzním s tímto textem: "Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalamoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich."

Člověku je vlastní lidskost, konání dobra.
Tudíž nemusí být nikým a ničím motivován!
Dobro je v nás.