Kritika knihy čtyři dohody

Anotace: já jen básník ne filosof

Proč jsou čtyři dohody kniha, kterou není záhodno číst a ještě méně záhodno je řídit se jimi

Každá z čtyř dohod popsaná v této s knize a líbivými odstavci zdůvodňující to , jaký mají potenciál k tomu, aby se lidé k sobě chovali lépe, aby byl svět harmoničtější lepší atd. Nic z toho není pravda. Ve skutečností se jedná o podlý a mazaný útok na obranyschopnost lidské psyché a škvár jehož myšlenky, snažíme-li se jimi řídit jsou ve skutečnosti toxické pro mezilidské soužití a v podstatě ve všech ohledech kontraproduktivní.

Silná a tvrdá slova vyžadují silné argumenty. Tak tedy nyní k věci. První dohoda praví dělat vše nejlépe jak umím. Rádobynapodobenina socialistického od každého podle jeho schopností mé ve skutečnosti mizivé uplatnění pro minimum profesí a oblastí lidské činnosti a i u těchto to platí jen částečně. Tak jako závodní auto nemůže jet vždy maximální rychlostí není lidský organismus stavěný k tomu aby neustále podával svůj nejlepší možný výkon. Lze možná namítnout, že jsou profese jako záchranář, vrcholový sportovec, člen elitní zásahové jednotky kde se maximální nasazení vyžaduje bez něj se v těchto oblastech nedá prosadit. Zmiňoval jsem, že platí jen částečně protože záchranář s jiným nasazením provádí resuscitaci tonoucímu než když tento výkon zapisuje do zdravotnické dokumentace, vrcholový sportovec podává jiný výkon při zahřívacím tréningu než při reprezentačním běhu na olympijských hrách a elitní člen zásahové jednotky podává jiný výkon při vykopávání dveří a pacifikaci padoucha než když je na útulném sedadle policejního vozu převážen na místo činu. Jsou chvíle, kdy je třeba tak činit nicméně dělat tak z železnou pravidelností dokáže jen malé procento psychicky odolných lidí avšak pro většinu za nás lehce nadprůměrných, průměrných a podprůměrných lidí (co se psychické odolnosti týče :-)) to povede k psychickému vyčerpání a zhroucení. Naopak představme si řidiče autobusu městské dopravy. Jeho profese vyžaduje dodržovat předpisy, dodržovat intervaly, štípat lístky, být střízlivý, vyspaný ne žádné neustálé vypětí a heroické výkony.Platí tedy spíše ne dělat jak nejlépe umím, ale dělat to, co se ode mě očekává. Co proboha znamená, jak nejlépe umím,dojet z Jižního Města na Prosek za 15 minut?

2 problém s první dohodou je, že nejsou stanoveny žádné morální mantinely toho, co činit. Lze být nájemným zabijákem, podvodníkem,válečným zločincem, dealerem drog, mafiánským bossem a ve všech těchto profesí lze dosáhnout jakéhosi mistrovství. Učiním svět lepším, tím že se je budu snažit dělat nejlépe jak umím? Ne každá práce je záslužná, ne vše co je záslužné je práce.

3 námitka. Dělat nejlépe jak umím neznámená automaticky dělat dobře. Nemám- li erudici, schopnosti, zkušenosti nebo třeba i potřebné nářadí mohu i přesto, že se snažím dělat to nejlépe jak umím napáchat jen a jen škody.Také lze říct dělat věci nejlépe jak umím, není objektivním měřítkem pracovního výkonu, jelikož se jedná a měřítko vůči sobě samotnému ne vůči tomu jak to dělat mám. Dělat věci tak jak nejlépe umím, může stále znamenat objektivně mizerný výkon a někdo dělá věci na 60 procent a stále odvede výborný výkon. Dělat věci výborně a mít předpoklady pro to je dělat excelentně je pak v podstatě jen nepříliš velká škoda nikoliv závažný prohřešek.Dělat něco s předpoklady dělat to maximálně mizerně a nedělat to ještě hůře není nic čím by se kdokoliv komukoliv zalíbil.Dělat to pro co nemám předpoklady byť se stoprocentním nasazením je prohřešek.

Čtvrtá námitka. Dělat věci nejlépe jak umím nemusí a většinou není závislé na vůli tak činit. To platí především pro kreativní profese (malíř, hudební skladatel, filmový režisér). Tam se to odvíjí spíše od nějakého správného psychického nastavení, talentu a inspirací, tragické či radostné životní událostí. Například považuji Beethovevu skladbu Měsíční svit za lepší a půsoobivější než Ódu na radost. Lze ho vinit z toho, že při psaní Ódy na radost nečinil svou práci, jak nejlépe umí?

To by bylo k první dohodě asi z mé strany vše ačkoliv věřím, že čtenáři, kteří mým myšlenkám porozuměli by mohly k doplnit další a další příklady než mnou uvedené.

2. dohodu nehřešit slovem považuji za ze všech 4 dohod za nejvíce vágní, neurčitou a nečitelnou a proto se ji ze všech 4 budu věnovat jen krátce. Co má společného s první a v podstatě i se zbylýma dvouma je, že se jedná o výzvu k potlačení jednoho s psychologických obranných mechanismů.

Jeli míněno dělat všechno nejlépe jak umím v podstatě dělat vše na pokraji svých psychických a fyzických možností, jedním obranným mechanismem je zvolnit (prohřešek proti první dohodě), druhým utrousit nějaké nepatřičné slůvko, pomluvu, posměšnou poznámku, stížnost, vulgární výraz (prohřešek proti druhé dohodě) na adresu toho či onoho, jež mě nutí tak činit. Zde lze namítnout, že zakazovat to je v podstatě porušení svobody slova a že každý, kdo je subjektem bezpráví má právo počastovat toho kdo mu tak činí výrazem obhroublým, dle svého uvážení, odvahy a pudu sebezáchovy buď pod fousy, v hospodě či v novinovém sloupku.

Třetí dohodu, nebrat si nic osobně považuji za nejtoxičtější a v naprostém rozporu s lidskou přirozeností až za tím vším člověk vidí nějakou konspirační snahu vytvořit neosobní svět, plný individualizovaných jedinců bez přátelství lásky, vyznávající jen strohou hiearchii a s ohledem na 1 dohodu tyto jedince vyždímat a druhou dohodu srovnat do latě, donutit držet hubu a krok. Pravdou je že nebráním si nic o sobě nelze docílit v podstatě ničeho ve výchově , do jisté míry i vzdělávání a už vůbec ne v přátelství a intimním životě.

Když člověk říká druhému neber/te si to osobně znamená to v 90 procentech že mu chce říci něco nepříjemného, krutého o čemž ví, že ho určitým způsobem raní. Proto za třetí dohodou lze vidět jakousi pokoutnou snahu uvolnit stavidla pro vzájemné ubližování,přehlížení

a stahování z kůže.

Například napadlo mě kdyby řekl partner partnerce neber si to osobně, miluji tě je v tom cosi hnusného, prázdného, chladného,zlého,slizkého jako by partnerka byla nafukovací panna, kterou má jen na své potěšení a nezajímá ho opak. Mě to jen napadlo a faktem je, že to může být úplně od věci. S trochou nadsázky lze přesto vznést podezření, že cílem 3 dohody je vykořenit ze světa lásku a vřelé vztahy.

4 dohoda nevytvářet si domněnky je naopak snahou o omezení používání rozumu. Domnívat se znamená domýšlet si něco co, nemám nijak ověřeného alespoň dle mého soudu. A to je něco v čemž lze málokdy vidět cokoliv špatného. Domněnky mohou býti také obranným mechanismem proti zneužívání sebe sama nebo blízkých a rovněž mohou otevírat dveře k pravdě a vědeckému poznání. Za tím, že se země otáčí kolem slunce stála původně domněnka, která se potvrdila až někdo obeplul zemi

či ji obletěl na oběžné dráze. Lékař, který stanovuje předběžnou diagnózu se na základě tělesných příznaků má podezření mohlo to být to či ono se tak v podstatě jen domnívá a jeli tato domněnka potvrzena doplňujícím vyšetření či jinými specialisty tzn shoduje se s pravdou, jedná se o domněnku, která pomůže pacientovi se výlečit, případně mu zachránit život. A mohlo by zde být tisíce příkladů, kdy jsou domněnky prospěšné a žádoucí.

Mluvil jsem o tom, že domněnky mohou být obranným mechanismem proti zneužívání sebe sama. Dovedu si představit, že tomuto výroku mnozí čtenáři nerozumí, proto se ho pokusím upřesnit. Partner či partnerka se vrací nějak pozdě večer, jezdí nějak moc na služební cesty, nějaká cizí vůně na kabátě atd. U jeho protějšku vznikne podezření, že je mu nevěrný. Čtvrtá dohoda nutí člověka toto podezření zavrhnout jakožto nepotvrzenou domněnku a dál si namlouvat, že je vše v pořádku. Lidská přirozenost donutí člověka si tato podezření ověřit zkontrolovat mobil, zavolat do práce, zdali je skutečně na služební cestě či ještě lépe zeptat se natvrdo, donutit ho vyložit karty na stůl a vyvodit důsledky. Dát ultimátum, či rovnou ukončit dysfunkční vztah.

Autor knihy byl chirurg a ano v této profesi se zdá první dohoda dělat vše nejlépe jak umím (ano tuto profesi pravděpodobně nelze flákat) a 3 dohoda nebrat si nic osobně ( ano zamořit svou mysl nešťastnými osudy lidí, které se nepodařilo vyléčit je krajně zhoubné pro psychohygienu)  být vysloveně žádoucí, nicméně není to úplně pravda. Jak už bylo řešeno pokud není splněno kriterium, že dělat svou práci nejlépe jak umím neznamená dostatečně dobře, je tato první dohoda v podstatě o ničem, lékař neléčí, škodí a třetí nebrat si nic osobně nemusí být žádoucí bereme-li v úvahu, že soucit se strádáním nemocných je hnacím motorem pro to aby lékař pracoval co nejlépe neublížil, ale léčil.

Jedná se prý o moudrost Toltéků. Jestliže ano ačkoliv o tom krajně pochybuji není divu, že se jedná o národ který pokud-li vůbec kdy existoval tak zmizel v propadlišti dějin nutil-li svůj lid řídit se takovými hloupostmi. Má smysl učit se o kultuře, jazycích, či božstvech zaniklých národů, aby byla uchována historická pamět o nich.Ano.Odvracet své zraky

od vlastních hodnot, vlastní kultury a filosofie,naši civilizace, která v historii zanechala daleko viditelnější stopu k hodnotám loserů a plnit knihkupectví díly plné v praxi nefungujících blábolů a zahlcovat divadelní podia nudnými představeními o tom jak si zkazit život prázdnýma ezoterickýma žvástama je však krajně nemoudré.