Analýza patologické sociální struktury společnosti

Analýza patologické sociální struktury společnosti

 

Je to především korupce myšlení a názoru. Neschopnost přiměřeného sebehodnocení. Jedno podmiňuje druhé. Západní feudálně-kapitalistický společenský systém rozděluje společnost na buržoazní třídu vlastníků kapitálu či jeho rentiérů a sloužící chátru. Za nadřazeného se zde pokládá každý, kdo má zajištěný měsíční příjem ve výši alespoň řádového násobku minimální mzdy. Promítneme-li si to do podmínek české kotliny, získává o sobě takto nepřiměřeně vysoké mínění ten, kdo se blíží k příjmové hranici 100 tisíc Kč měsíčně. Dojem o adekvátním finančním ohodnocení jeho schopností v něm vyvolává tak vysoký pocit výjimečnosti, že nepochybuje o spravedlivém poměru, s jakým režim rozděluje vytvořené bohatství. Jeho sebeklam často podporuje okolnost, že patří k minoritní skupině lidí, jimž systém přiřkl vůdčí, politická či manažerská privilegia.

Není ovšem buržoazie jako buržoazie. Celý buržoazní stav se dělí do několika hierarchických úrovní, jež se od sebe liší řádovými rozdíly ve finančních příjmech.

Nižší buržoazie

Kritériem pro zařazení do nižší buržoazie, nebo také do „nové buržoazie“, bohužel nejsou skutečné vůdčí, intelektuální či tvůrčí schopnosti, ale čirý individualistický egoismus trpící nevědomostí o tom, jaké lidské hodnoty jsou přínosem pro společnost jako celek. Dále je samozřejmě nutná stavovská loajalita. Člověk s tak vysokým příjmem nemá nejmenší pochyby o spravedlivosti systému a jeho přiměřeném stupni společenského pokroku. Pevně věří i tomu, že přináší přiměřené příjmy všem podle jejich schopností a zásluh. Věří dokonce i masově šířené ideologii, která vychvaluje liberální trh a západní demokracii odrážející většinovou vůli lidu prostřednictvím parlamentních voleb.

Do téže skupiny patří všichni úspěšní politici, kteří si sami určují platy podle manažerských příjmů v korporátním sektoru. Při svém povýšeném sebevědomí nepochybují o tom, že by k nim měli jejich voliči vzhlížet jako k nedostižným autoritám. Pokud se tak neděje, vynutí si to vhodnými zákony a existenční závislostí statisíců byrokratických úředníků, kteří zajišťují jejich týl. Proto si udržují obrovsky rozbujelou armádu těchto strážců a správců systému. Přitom je zjevné, že na veškerou správní agendu by stačilo pár stovek myslících a pracovitých odborníků, kteří by řešili otázky rozvoje rezortů a regionů bez vymýšlení nejapných zbytečností a buzerací občanů. Podobně malý počet by vystačil i na pořízení dat veškeré operativní a statistické evidence.

Ze stejné logiky, s jakou nadstandardní příjmy korumpují myšlení manažerů, vychází i práce politiků s idejemi vkládanými do politických programů. Jejich hlavní zájem z nich dělá údržbáře systému pečující o to, aby nedošlo k narušení či nedej bože k nevratným změnám systémové funkce. Oni žádné podstatné ideje vymýšlet nemusejí, protože jsou jim předkládány z vyšších míst a odrážejí desetiletími propracovanou ideologii, na níž byl současný systém postaven. Stačí si je osvojit a naučit se o nich plynně žvanit.

Pro novou buržoazii je navíc typický bohémský životní styl a konzumní kultura s prvky New Age, kterou převzala od spodiny vyžívající se v morálním nihilismu a v dekadentních směrech existence po vzoru hnutí hippies. Nová buržoazie představuje ve své třídě nejpočetnější vrstvu a skutečné jezdce globální apokalypsy.

Střední buržoazie

Střední buržoazní vrstva již počítá na svých kontech příjmy ve výši statisíců a miliónů měsíčně. Jde o horních deset tisíc hlavounů usazených ve správních radách obchodních korporací. Dále o podnikatele a lobbisty přisáté na státní penězovody. Tito baroni kapitalismu tvoří již rodové a mafiánské klany schopné terorizovat život lidí všude tam, kde dochází k projevům občanské neposlušnosti, projevuje se svobodný duch nesvázaný pravidly a zákony, nebo se aktivizuje radikální hnutí. Oni přímo intervenují na vládní posty a rozhodující složky silových orgánů státu. Střední buržoazie žije v rezidentních čtvrtích obehnaných zdmi a hlídaných ozbrojenou ostrahou před populací sousední chátry.

V převážné míře jde o psychopatické a sebestředné osobnosti, jimž je cizí jakékoliv všeobecné vzdělávání kromě drahých manažerských kurzů typu MBA na Cambridge Business School. Při své agresivitě a gangsterském založení nepotřebují vyšší inteligenci ani kulturu na to, aby si získali potřebný respekt podložený velkými penězi. Střední buržoazii je lhostejný osud většiny lidstva a jedinou ambicí jí je dostat se na úroveň vyšší buržoazie. K tomu jí ale převážně chybí síla ducha a genetické předpoklady.

Vyšší buržoazie

Pro zástupce vyšší buržoazie existuje v českém jazyce výstižný název: Nelida. Jejich příjmy dosahují milióny dolarů za hodinu a sebehodnocení sahá do výšin nadčlověka. Naprostou většinu lidské populace řadí do zástupů otrockých duší. Jde o bezohledné finančníky a sociopaty, jimž není cizí žádný prostředek pro ovládnutí a zotročení lidí, vyjma příslušníků vlastní vrstvy. Oni vyvolávají válečné konflikty všude tam, kde cítí potenciál odporu nebo vliv konkurenčních mocností. Oni financují různé nadace a zmanipulované síly opozice v rámci své diverzní činnosti ve státech a společnostech, které mají tendenci vymanit se ze sféry jejich vlivu a zájmu.

Vyšší buržoazie při své nadutosti a nesmírném bohatství podléhá dojmu, že nad ni již nikdo nesahá a že je vyvolena vládnout světu. Jen tak lze vysvětlit, že vytváří nebezpečná ohniska světové nestability a ohrožuje lidstvo světovými válkami a genocidními agresemi. Naštěstí v okamžiku, kdy ve svých zločinných a kořistnických aktivitách překročí únosné meze, vždy se jí připomene vyšší síla nesoucí ve svém pokolení rodovou tradici staré aristokracie. Jelikož příslušníci vyšší buržoazie jsou převážně Židé, chybí jim dostatek inteligence k tomu, aby této globální elitě dokázali vzdorovat. Nakonec Židé byli již u své kolébky vyvoleni k tomu, aby se stali pouhým nástrojem rozvratu védské organické tradice, jejíž duchovní dědictví a vědění si globální elita přisvojila jen pro sebe jako vnitřní esoterické učení.

Královská šlechta

Pokud někdo nese a udržuje duchovní dědictví tisícileté globální říše, jsou to potomci prastarých aristokratických rodů a jejich duchovních spojenců z řad katolických kněží. Tyto nejvyšší mocenské vrstvy nelze podezřívat z bezduché nekompetence. V moderní době se prozíravě vzdaly zjevné výkonné moci, aby v o to větší míře rozmnožily svoji moc ve stínu. Jejich dětem se stále ještě dostává vybrané výchovy a vedení k ušlechtilým mravům. Proto jsou jejich zástupci na trůnech západních monarchií milováni lidem a dosud uctíváni jako vzor šlechtické vznešenosti. To vše pod falešným dojmem, že jejich skutečné moci odzvonilo. Praví nositelé moudrosti vnitřních esoterických kruhů královské šlechty jsou však očím veřejnosti skryti.

Vysoká šlechta se nezabývá tím, jaké má finanční příjmy. Dosud vlastní rozsáhlé pozemky a nemovitosti a má podíl na finančních zdrojích vyšší buržoazie, která je nucena se jí klanět. Ostatně proti dobám vrcholného feudalismu se v tomto ohledu moc nezměnilo. Bohatství není cílem šlechtice, protože vždy se mu jednoduše dostane toho, co pro sebe uzná za potřebné. Je onou globální elitou, která určuje ideologické i konceptuální řízení světa. Bohužel její současné ambice a motivace se neslučují s vladařskou povinností zajistit všem lidem duchovní oporu, kulturní rozkvět a přiměřený blahobyt, jak by vyplývalo z podstaty védské či indoevropské tradice. Tato globální elita má parazitické založení a více než na lidském štěstí jí záleží na udržitelném stavu svých hostitelů a přírodních zdrojů celé planety Země. Není vyloučeno, že v jejím středu se vyskytují mimozemské bytosti sloužící temné straně vesmíru.

Většinové zombie

Protipól buržoazní a mocenské struktury západního kapitalismu tvoří bezmocná většina lidské populace. Neofeudální ideologové pro ni vymysleli souhrnný název „občanská společnost“. Příslušníci občanské společnosti jsou přesvědčováni o významu občanské nepolitické angažovanosti, s níž má být upevňován liberálně demokratický konsenzus rozvinutého kapitalismu, oni jsou nositeli lidských práv, jež jim byly přisouzeny jako minimální podíl moci na udržení holé existence, oni podléhají veškerým omezením a direktivám právního státu zosnovaného za účelem jejich kontroly, zotročení a podrobení buržoazní třídě.

Život prostých občanů je nepřetržitý řetěz obstarávání, práce, dřiny, starosti o přežití a shánění finančních prostředků, které by jim měly pomoci nasytit chvíle odpočinku dostatkem požitků, slastí, rozkoše a zábavy. Uzavřený kruh otrocké práce a konzumního požitku z nich dělá nemyslící zombie, protože jim nezbývá energie ani prostor pro smysluplné vzdělávání a duchovní růst. Ve velké míře upadají do dluhových pastí a dluhového otroctví. Názorně zde vidíme výsledek mocenské strategie vládnoucích elit a velice promyšleného dávkování cukru a biče za účelem zombifikace a řízené reprodukce lidské populace sloužící své vrchnosti.

Úloha žen

Na závěr nesmíme zapomenout na významný pilíř současné mocenské hierarchie, který ztělesňují naše ženy. Veškeré volební průzkumy se vyhýbají statistickému rozdělení hlasů podle pohlaví. A dobře vědí proč. Se vší pravděpodobností by se totiž ukázalo, že volební preference žen udržují u moci liberální strany, a tak konzervují daný stav věcí. Ženy ve své většině nepřipustí změnu politiky ve prospěch ryzího konzervatismu a organické tradice, protože by tak riskovaly návrat k přirozeným pořádkům, v nichž by měly znovu zaujmout tradiční role v rodině i ve společnosti. Možnost svobodně si užívat nezávislosti, rodit děti bez muže, nebo zůstat bezdětné je přece ohromný výdobytek, jaký zastíní vše ostatní. Dosud nepochopily, nakolik jejich účast ve veřejné správě a v politice škodí jejich poslání i celé společnosti. Ne nadarmo patřila agenda rovných příležitostí a ženské emancipace k prvním liberálním reformám směřujícím k morálnímu i kulturnímu rozkladu celé společnosti.

Rozvrat tradičních a zkušeností prověřených poměrů ve společnosti je dnes veden cílevědomou manipulací vědomí zaměřenou především na ženskou a deviantní část běžné populace. Stačí se podívat na libovolný film ze západní provenience, nejlépe z Hollywoodu. Role vedoucího oddělení silové struktury (policie, speciálních složek, státního zástupce a p.) je obsazena zásadně ženou. Ženy tam postupně přebírají i role supermanů a neohrožených bojovnic za pravdu a spravedlnost. Muži jsou většinou ti méně chytří a ve vleku přímočarých emocí a ješitnosti. Roli ctihodného soudce a představitele zákona plní opět žena – černoška – pokud možno odpudivého vzhledu. Do rolí geniálních fyziků, matematiků a programátorů jsou dosazování černoši nebo mulati, nejlépe opět ženy, v lepším případě bílé. Milostné románky se soustřeďují výhradně na zážitkový aspekt lásky, nejlépe homosexuální či lesbický, bez vazby na odpovědnost za budoucí rodinu a její společenské postavení. A tak bych mohl pokračovat.

Ze všeho vyplývá jednoznačný závěr: Vlivem kulturní manipulace a působením sdělovacích prostředků jsou vyvracena všechna vpravdě funkční schémata rozumného uspořádání společnosti. Za funkční je pak vydáván jejich pravý opak. Jeho postupným zaváděním do praxe dochází k faktické dysfunkčnosti všech řídících i sociálních struktur (včetně rodiny), které ztrácejí schopnost dát lidem to, co jim po právu náleží: vzdělanostní rozhled, duchovní rozvoj, pocit bezpečí, spravedlnost, sociální jistoty, smysl života. Následný morální úpadek z lidí dělá atomizované hříčky systému podrobené vůli mocných.

Autor Zoroaster, 29.09.2023
Přečteno 135x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Zajímavá úvaha. Ne že bych si sám myslel něco, by by bylo od tvého pohledu příliš odlišného. Ale vždy jsou některé věci diskutabilní. Vlastně jsem dnes napsal aforismus, něco podobného vyznění.

29.09.2023 21:22:09 | Lighter

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí