Život jako takový.

V životě nejde o rychlost ani hustou aby to byl dobrý život.

Jde o příjemné dávkování různého smyslu ať už negativního nebo pozitivního, protože bez negativního by člověk nepoznal to pozitivní a pak by si nevážil těch chvil co přináší radost, štěstí , pohodu a klid.

Jde o to ne hned využít vše co svět nabízí ale vzít to co člověk od života doufá a jit tím směrem.

Pouhá myšlenka je někdy víc než zážitek a není nedůležité jak spontánní to je ale jak to člověk uvnitř přijme pro svůj pocit spokojenosti.

Není důležité žít na plno ale mít čas si vše užít svým tempem.

Každý člověk je originál a to je to proč žít pro sebe ne pro druhé.

Žít je dar ale přežívat je utrpení pro člověka samotného ale i tak jsou lidi co žijí s utrpení druhých a jsou schopni se s tím i chlubit a postavit si na tom svůj život co ještě propaguje, že to je nejlépe strávený čas.

Přitom život jako takový není o obklopeni se hmotnými nebo digitálními věcmi ale soužití kdy všichni kolem člověka žijí a ne na úkor ale v souladu a sdílí myšlenky i zážitky jakéhokoliv druhu. Tím si ten člověk muže pak na konci života si dopřát klidného svědomí, že na světě nebyl zbytečně.