Vracím se

 

Vracím se

 

Nejsem znepokojený tím, jak si mě lidé budou pamatovat, protože to není podstatné. Podstatné je, že jsem dělal to, co jsem chtěl. Žil život, který jsem chtěl žít. Tak to jsou slova člověka, který zanechal zde velkou stopu. Stopu nejen v hudbě, ale i v duši. Mluvím za sebe. Tento text je věnován tomuto člověku. Také člověku samému. I nám běžným lidem a těm, kterým to dává smysl.

 

Hudba je to, co dělá život krásným. Je to naše cesta k tomu, abychom se vyjádřili, jak chceme. Každá píseň, kterou jsem napsal, je malý kousek mého srdce. A já s tím souhlasím, třeba v literatuře by to mělo platit také. Každý text, který jsem zde napsal byl vyjádřením toho, kým jsem. Proč se stydět, či se snad bát? Nikdy jsem nepsal písně, abych vyjadřoval nějaké osobní problémy. Píšu o životě, o věcech, které se dějí kolem mě, o emocích, které cítím. Stejně tak je to u mě, ale ostatní zde stále řeší své malichernosti, se kterými se nedokázali vypořádat a nakonec je přenášejí na druhé, ale o tom umění podle mě není. To je spíše pro nějakého odborníka, proč to tahat do umění? Je mi líto, že se dějí lidem a ve světě tragédie, ale o tom život právě je...

 

Nejdůležitější je být sám sebou. Nemůžeš být nikdo jiný! To je pravda. Lidé si ale stále na někoho hrají. Vytvořili si mnoho masek se kterými vystupují za různých situacích. Rodina, práce, přátelé... Ale proč? Je přece krásné a jednoduché být sám sebou, ne? Pravdivé, upřímné. Uvědomme si, že všechno ostatní je lež a přetvářka. A ta ubližuje nejen nám, ale i druhým! Nevadí mi být jiný, zvláštní. To je moje osobnost. Je to skvělé být výjimečný! Přijde mi ale, že lidé se za sebe stydí. Bojí. Je to čím dál tím větší problém, a přitom společnost a systém je postaven na tom být osobnost. Proč ten paradox? Jsem trochu blázen, ale myslím, že to je to, co mě drží naživu. Jsme lidé a každého zde nutí být naživu asi něco jiného. Jednou nás drží jedno, jindy zase něco úplně jiného. Proč se ale nespojíme a neuděláme svět alespoň o trochu lepším místem? Nejdůležitější věc v životě je milovat sám sebe a přijmout to, kým jsi. Pokud to nedokážeš, pro co vůbec žiješ? To je hodně zajímavá otázka do diskuze. Proč lidé vlastně žijí? Nejsou šťastní, nejsou sami sebou, stále jsou v depresi, v nějaké agresi...konfliktu. Tak proč? Nevidím žádný posun vpřed. Jen úpadek společnosti, strmý pád osobnosti.

 

Myslím, že jsem měl velké štěstí, že jsem se narodil v době, kdy jsem se narodil, protože jsem přišel v ten správný okamžik a měl jsem správné okolnosti, abych se mohl vyjádřit. A myslím, že nakonec je to všechno, co si můžeme přát. Hudrovat nad přítomností mohou pouze ti, kteří se bojí žít, kteří nerozumí sobě ani světu. Zkoumejte lidi! To je priorita života. Stále je mnoho volnosti, abychom dělali to, co chceme. Zatím. I když ubývají možnosti, je ještě šance naplnit sebe samu tím, abychom pochopili to, proč tu jsme. Jediná věc, kterou vím, je to, co vidím ve své mysli, a to je můj konečný cíl. Prostě a jednoduše. Začněme v jednoduchosti. Představte si jednu věc, udělejte ji pořádně a svět je zase o něco lehčí, krásnější, ne?

 

Myslím, že se mě lidé trochu bojí, ale já jsem nejmilejší člověk jakého kdy potkáte. 

 

...I’m not afraid of dying, I’m afraid of not trying...

 

 

Žil jsem život, který jsem chtěl žít,

ne pro někoho jiného,

ne pro lži, které se nosí jako masky,

ale pro to, že umění je to,

co dělá život krásným!

 

Každá píseň, každá báseň,

je malý kousek mého srdce

a já nepsal o problémech,

ale o emocích, které se dotýkají světa.

O tom, jak se cítíme,

o tom, co nás spojuje,

i stále rozděluje.

...O tom, proč nás často ničí strach...

 

Největší strach je nebýt sám sebou

a přetvářka je těžký tón,

který si píšeme na kůži,

abychom nebyli jiní.

Ale proč se bát být zvláštní,

proč se bát být výjimečný?

"To je moje osobnost"

říkal Freddie,

a já souhlasím,

nebojme se ukázat,

kdo opravdu jsme.

Pro dobro všeho, všech.

 

A přece vidím kolem sebe stále

lidi, kteří se ztrácejí v mase.

Stále napodobují druhé v šedi,

ale zapomínají,

že každý má svou vlastní cestu.

Nebojím se už smrti,

bojím se toho, co neudělám,

co nechám nevyřčeno,

co nechám neprožito.

 

"Hudba je to, co dělá život krásným"

...ale my jsme hudbou sami.

Každý krok, každé slovo, každé rozhodnutí

je tón, který tvoří melodii našeho bytí.

Nezůstávejme v tichu,

neboť i ticho nás může zabít!

 

Jsem trochu blázen,

ale život je o tom, co cítíme,

co dáváme, co si bereme.

...A když už nemáme nic,

máme ještě jednu věc...

Možnost být pravdiví

sami k sobě

 

Děkuji Farrokovi Bulsarovi