MY a ČAS

...Čas... Vědomí a tajné pokusy. Co kdyby to nebyla jen fikce? Myšlenka, že čas je něco, co lze překročit, modelovat, zpomalit, ba dokonce obrátit, fascinuje lidstvo od pradávna. Co když nejde o kovové stroje, ale o vědomí, o záznamy, o informace? Co když některé z projektů a příběhů, které obíhají napříč dekádami poukazují na to, že takové alternativní formy cestování časem nebo nahlížení do jiné epochy už někdo zkoušel, byť tajně. Mimo oficiální vědu. Nejde přitom nutně o to, co víme, ale o to, co někdo tvrdí, že ví. Já sám to ovšem netvrdím, kromě pár vizí z jiných životů, kde jsem nebyl schopen určit, zda se jedná z naší perspektivy o budoucnost, minulost nebo jinou realitu. To nás může donutit přehodnotit, co znamená čas. Je to spíše o pocitu. Tato úvaha je věnovaná jedné duši, kterou to zajímá. Pokud jste také fascinováni tímto jevem, pojďme se na to podívat spolu…

Vědomí jako vnitřní stroj času a paradox plynutí času; Fyzika většinou tvrdí, že čas plyne jedním směrem od minulosti k budoucnosti a že jeho směr je určen rostoucí entropií. Jenže existují teorie, které tento směr zpochybňují. Pokud je šíp času jen statistickým jevem, pak může být iluzí, nikoliv pravidlem. Některé hypotézy dokonce připouštějí, že čas nemusí nutně plynout kupředu, ale že může běžet pozpátku nebo že různé části vesmíru, ba dokonce části Země zažívají odlišné směry. Čas, tak jak ho vnímáme, je možná jen lokální perspektiva vědomí, nikoliv objektivní vlastnost světa. A právě zde vstupuje do hry možnost, že cestovat může jen vědomí, protože na fyzické cestování by byla potřeba opravdu spousta energie. Takže je to vzorec elektrických signálů, informace a ta informace se přenášejí mnohem snáz než hmota. Pokud by vědomí dokázalo nějakým způsobem překročit vlastní biologické omezení, mohlo by přeskočit i do jiného časového bodu v prostoru. Ostatně, už dnes ve snech, hypnagogiích nebo zvláštních psychických stavech zažíváme čas jinak… zpomaluje se, zrychluje, ztrácí strukturu, někdy se fragmentuje. Možná už cestujeme časem, jen zatím neumíme své subjektivní zkušenosti převést do objektivní techniky.

Projekty a legendy...

Project Pegasus. Je tajný americký program, který měl být založen v 70. letech 20. století a který se zabýval experimenty s časem a cestováním vědomí. Měl využívat kombinaci technologie a lidského potenciálu. Například psychických schopností k tomu, aby bylo možné nahlížet do minulosti nebo dokonce cestovat do budoucnosti. Hlavním principem nebylo přesouvat fyzické tělo, ale přenášet vědomí do jiného časového bodu, tím se otevřela možnost experimentů s mentální projekcí a časovou manipulací. Projekt měl zahrnovat také studium energetických polí, exotických materiálů a principů podobných těm, které se připisují legendárnímu Chronovisoru nebo starověkým artefaktům. 

The Montauk Project; Možná jedna z nejznámějších moderních legend o tajných experimentech s časem, teleportací, mind control a podobně. Podle autorů, kteří ji popisovali se experimenty odehrávaly na americké vojenské základně a měly zahrnovat jak časovou manipulaci, tak parapsychologii, teleportaci či kontakt s mimozemšťany. Příběhy Montauku často překračují hranici běžné reality, ale zároveň ukazují, jak silná je lidská touha a kolektivní představivost, když jde o překonání limitů, které nám klade čas a prostor. Chronovisor; nejen stroj z archivů Vatikánu. Legenda říká, že v archivech Vatikánu existuje artefakt nazývaný Chronovisor, který údajně umožňuje vidět minulost, zaniklé civilizace. Je to základní stroj času, i když spíše vizuální než transportní. Oficiální cestou není nic z toho prokázáno a většina lidí tyto teorie považuje za hoax. Ale právě myšlenka, že by existovala technologie schopná přečíst zbytky elektromagnetického záření z dávných událostí, je dost provokativní. Nutí nás ptát se... co když čas nezanechává jen v dějinách, ale i v informacích, ve vzpomínkách, ve strukturách, které lze přečíst? Jsou všude kolem nás. Neviděny.

Projekt Stargate; Ten skutečný, odtajněný...se zabýval výzkumem parapsychologických schopností, zejména tzv. remote viewing. Ale existuje jeho temnější verze, tam se tvrdí, že experimenty zašly dál... Nešlo jen o pozorování vzdálených míst, ale i o pozorování vzdálených časů. Někteří účastníci popisovali scény, které nemohli znát, ať už z dávné minulosti nebo z budoucnosti. Šlo o kombinaci sugesce a lidské představivosti? Proč se tyto popisy často shodovaly? Proč se podobné fenomény objevují napříč kulturami, náboženstvími i epochami? Možná celá pointa nebyla v tom, že by existoval nějaký přístroj tajné služby. Ten fyzický. Možná samotná lidská mysl je oním strojem, který nepotřebuje fyzické komponenty. Pokud je vědomí schopné neřídit se běžným šípem času, pak by v jistém smyslu už samo o sobě experimentovalo s mentálním cestováním. Možná právě toto zjištění bylo důvodem, proč se projekt stal legendou. Vědecké laboratoře a kulty chtěly pochopit něco, co běžná společnost považuje za mystiku.

Majestic 12; Je to jedna z nejznámějších moderních legend o utajené americké vládní komisi, která měla vzniknout po incidentu v Roswellu roku 1947. Podle uniklých dokumentů tvořili MJ-12 nejvyšší vědečtí a vojenskí představitelé té doby a jejich úkolem mělo být řízení kontaktů s mimozemskými entitami, analýza havárií neznámých objektů, reverzní inženýrství mimozemských technologií a utajování všeho, co by mohlo otřást veřejností. Skupina měla dohlížet nejen na výzkum artefaktů, biologických vzorků a technologií, ale i na dezinformace a manipulaci narativů o UFO. Část je právě o tom, že by mohlo dojít k získání technologie cestování časem. Skupina měla také dohlížet na experimenty s časoprostorem, teleportací a parapsychologickými schopnostmi. Prostě chtěli ovládnout čas.

Pyramidy; Když se podíváme na pyramidy, jednoduše je můžeme vnímat jako hrobky, hromady kamenů, astronomické observatoře nebo monumentální symboly moci. Ale někteří je vidí jako kamenné mega-stroje. Ne jako stroje v technologickém smyslu, ale jako rezonátory, generátory energií nebo dokonce zařízení, která pracují s časem. Některé výzkumy potvrzují, že pyramidové tvary skutečně ovlivňují nejen elektromagnetická pole. Pokud čas souvisí hlavně s energií, může být konstrukce pyramid jakousi makroskopickou anténou, která vytváří neobvyklé jevy. Jsou pyramidy pozůstatkem dávno zaniklé civilizace, která chápala čas jinak? Jsou vůbec naše? Já mám pro jistotu pár malých pyramid doma.

Další méně známé teorie a spekulace, ale přesto zajímavé věci o nalezených artefaktech třeba mimozemského původu, o experimentálních přístrojích, teleportačních zařízeních či o manipulaci s časoprostorem. Tyto teorie mají jedno společné... odrážejí lidskou potřebu překročit limity a zároveň víru v to, že pravda je utajena. Proč se tyto teorie opakují a co to říká o nás... Je zajímavé, že ať už jde o Montauk, Pegasus, Chronovisor či jiné, všechny mají podobný vzorec. Takové příběhy zrcadlí lidskou potřebu svobody, kontroly, poznání, ale i existenciální úzkost z lineárního plynutí života. Čas nás svazuje. Co kdyby ale čas a vědomí bylo tvárné? Co kdyby byl šíp času jen kulturním konstruktem, metaforou, nikoliv neměnnou realitou?

Teslova elektřina a patenty; Existují legendy, že Nikola Tesla vyvíjel zařízení na zachycení času nebo manipulaci elektromagnetických polí tak, že způsobí časové sklouznutí(Filadelfský experiment). Ví se o tom, že po jeho smrti americké úřady zabavily dokumenty, které nikdy nebyly zveřejněny. A bylo jich fakt mnoho. To by patřilo k nepochopeným technologiím, k jeho genialitě. Akášické záznamy; staroindická varianta chronovizoru. Indické učení mluví o jakémsi univerzálním energeticko-informačním poli, kde je zapsaná minulost, přítomnost i budoucnost všech bytostí. V teoriích se tvrdí, že některé tajné skupiny se snažily tyto záznamy dekódovat. To by krásně podporovalo tezi o vědomí jako stroji času. Teorie simulace a resetů reality; Myšlenka, že realita může být simulace, otevírá možnost, že čas není fyzikální prvek, ale softwarová funkce. V rámci resetových hypotéz se tvrdí, že ke globálním restartům civilizace docházelo opakovaně (Atlantida, Tartarie…). To by mohlo elegantně propojit čas jako algoritmus se starověkými stavbami, třeba pyramidami. Knihovna v Alexandrii jako časový nexus; Spekuluje se, že jedním z důvodů zničení knihovny nebyl požár, ale snaha zničit vědomosti příliš pokročilé pro danou dobu. V některých verzích šlo o starověké texty o cyklickém čase, hvězdné architektuře, ztracených epochách a civilizacích. O znalosti neuveřitelných dávných technologiích. To by podporovalo téma, že čas se nemusí nutně pohybovat z budoucnosti do minulosti. Vědecká teorie časové emergentnosti; Moderní fyzika zvažuje, zda čas není základní veličina, ale sekundární, odvozený jev, který vzniká až při pohledu pozorovatele. To by perfektně pasovalo k úvaze o vědomí jako centru, které čas vytváří, namísto toho, aby v něm pasivně bylo. Podivné jevy v CERNu; Uvádí se, že experimenty s vysokými energiemi způsobily anomální signály, které byly interpretovány jako časové interference. Reálně možná šlo o datový šum. Mytologicky je to temná hmota, která dokáže zničit celý vesmír. Prostě věda sama poškrábala povrch času. Mandela efekt jako důkaz větvení časových linií; Fenomén, kdy si masy lidí pamatují jinou verzi minulosti, než jaká je oficiální, bývá často interpretován jako mezera v šípu času nebo přeskočení mezi paralelními realitami. To by se v úvaze objevilo jako důkaz, že paměť není lineární a možná neprožíváme jen jeden čas. Čas jako iluze mozku; Mozek nepřehrává realitu, ale pouze vytváří model toho, co se domnívá, že se děje. Existují experimenty, kde lidé v extrémních situacích vnímají čas jako zpomalený, zrychlený nebo rozpadlý. To by posílilo linku o subjektivním cestování časem. Mysteriózní OOPArty (objekty mimo čas); Například starověké baterie z Bagdádu, mapy zobrazující Antarktidu bez ledu, jiné staré mapy světa, či jiných světů, mechanismy typu Antikythéry. V některých teoriích jde o časové úlomky, věci, které se dostaly mimo svůj správný čas. Ale je to skutečně tak?

Čas, vědomí a šíp času, naše perspektiva; V diskusích o čase a cestování často zapomínáme, že čas nemusí být univerzální, jak jsme zvyklí. V některých fyzikálních modelech, třeba tam, kde se uvažuje o tzv. uzavřených časových křivkách nebo o kvantových jevech, hypotéza cestování do minulosti teoreticky existuje. Ale možná největší klíč nespočívá v černých dírách, ve strojích nebo exotické energii, ale v informaci a v paměti. Pokud by bylo možné zaznamenat stav vesmíru (nebo alespoň vědomí) v určitém čase a pak v hypotetickém budoucnu jej znovu spustit (replikovat), co by to udělalo s naším vnímáním minulosti, přítomnosti a budoucnosti? Co kdyby cestování časem znamenalo především přenést informaci a s ní i vědomí, do jiného bodu reality? Do jiné mysli, těla? V jiném čase? V tom smyslu by i legendy jako Chronovisor, Montauk nebo Pegasus mohly být méně o tom, co skutečně existuje a více o tom, co si lidská mysl přeje nebo čeho se bojí. Jsou to mýty, které odrážejí naši nejstarší touhu zmocnit se času, přežít nebo alespoň nahlédnout tam...za oponu.

Nevím, jestli existuje skutečný stroj času. Sám tomu doposud moc nevěřím. Pokládám to za extrémně nepravděpodobné. Nevím, jestli někdo opravdu v tajných chodbách Vatikánu má zařízení, které dokáže promítnout scénu z minulosti, či z budoucnosti. Nevím, jestli příběhy Montauku jsou pravda, fikce či kolektivní halucinace. Ale myslím, že to ani není to hlavní a že není důležité, co je pravda, ale co takové příběhy znamenají. Známá pravda je, že čas plynul, plyne a bude plynout pro nás dál, po nás, individuálně, biologicky, společensky. Ale možná, jen možná, existují i jiné způsoby, jak ho vnímat. Možná naše vědomí, naše paměť, naše dějiny... to všechno jsou vrstvy, které lze reinterpretovat. Možná právě v tom je to kouzlo. V nejistotě, v možnosti jiného pohledu, mezi tím, co víme, a tím, co si představujeme. V konečné smrti. Cestování časem fyzické, mentální či informační může zůstat jen snem. Ale i ten sen je důležitý. Pomáhá nám ptát se. Pomáhá nám chápat, že čas není jen nepřerušený tikot hodin. Je to zkušenost, konstrukce, cit. Tam, kde je čas, tam může existovat naděje...