Émile Zola - Zabiják

Překvapilo mě, s jakou intenzitou se kniha, napsaná v roce 1876, dotkla mě, čtenáře roku 2026; mojí postmoderní, postindustriální duše. Nebo - duše je stále stejná, bezčasová, a ráda si nechá vyprávět třeba i příběhy doby bronzové?

Takže - zachytil jsem zmínku o knize a začal po ní "toužit", což je vlastně iracionální. Přemýšlel jsem, kde ji koupím, až jsem ji bezplatně stáhl na stránkách Městské knihovny v Praze. Do češtiny převedl Luděk Kárl, překlad je kvalitní, čtivý, ne kostrbatý, jak někdy bývá.

Děj: Gervaisa odejde z venkova do Paříže s Lantierem, se kterým si upletla dvě děti. Ten jí po čase opustí, odejde za jinou. Pradlena se protlouká, jak jen to jde, a protože je přičinlivá a ne hloupá, otevře vlastní přádelnu a je v podnikání úspěšná. Provdá se za řemeslníka jménem Copeau, který se pak při klempířské práci zřítí ze střechy. Nestane se nic vážného, jen je trochu pochroumaný, ale při domácím ošetřování propadne lenošení a pak také alkoholu, a s celou rodinou to začne jít od 10-i k 5-i.
Ještě se to zahustí tím, že se k pradleně vrátí její bývalý druh, který je tak trochu predátor - parazit, a teprve, když celou domácnost vyjí, jde zas' o dům dál.
Gervaisa se navíc zamiluje do kováře Goujeta, chodí se na něho dívat, jak ková. Ale tuhle platonickou lásku můžeme úplně pominout, protože tento řemeslník žije s maminkou, je nesmělý a na vztahovém trhu se mamlasí velmi neobratně, neodborně.
Pak už přichází pád, ztráta prádelny, z Copeaua je dement z chlastu, pradlena je na úplném spodku sociální dynamiky, nikdo si jí neváží, nikdo se s ní nebaví. Jen když se vrátí z šaškece, tak sousedy na chvíli zaujme vyprávěním o tom, jak vypadá mužovo delirium tremens. Pak už je zase pro každého vzduch.
Její mršinu najdou po čichu, hnilobný rozklad udělá své. Chcípla na hromadě slámy v komůrce pod schody, kde předtím bydlel jiný žebrák.

Jak toto dílo mentálně uchopit?
Šlo by to úplně telegraficky, popisem z netu: ..popisuje zhoubný vliv alkoholu na osudy chudých a duchovně prázdných lidí.

Co mě zajímá je fakt, že na databázeknih.cz je u díla 300 (!!!) komentářů, tolik lidí má, i přes vlny času, potřebu sdílet pocity z knihy.
Radí hlavní hrdince, co by snad měla udělat jinak, jak nespadnout na dno. Nebo naopak píší, že už je nebavily její špatná rozhodnutí a že už jim lezla na nervy.

Co tedy mohla Gervaisa udělat jinak a líp?

1_Líbí se mi prosakující feministický názor, že se jedná o tragický osud ženy v mužském světě. Ona by se zaopatřila, uživila, ale nalepili se na ni vždy nějací mužští příživové, kteří její snahu naleptali a ji vysáli. Trochu poodskočím - jedná se tu možná o onu ústřední Kafkovskou haluz, kdy hrdinka nehraje ve svém snu, nýbrž jen hostuje ve snu někoho jiného, v mužských snech, z čehož plyne její zmatenost, sesláblost a nevliv na okolnosti.

2_Děj se odehrává za druhého císařství, na začátku průmyslové revoluce ve Francii, a život je velmi těžký. Vesničani se stahují do měst, s vidinou, že si zde vydělají peněz jako šlupek, ale dost často je čeká bída, dřina a nezdravé životní podmínky.
I klempíř podle mě spadl ze střechy napůl úmyslně, už se mu asi nechtělo pořád jen dřít, chtěl si trochu poshovět, spočnout.

3_Mistr na nás, čtenáře a čtenářky, spiklenecky pomrkává a naznačuje cosi o Gervaisině budoucím úpadku:

"A dál nahlas počítala. Nijak si to neošklivila, byla na špínu zvyklá; nahými narůžovělými pažemi se hrabala v košilích zažloutlých špínou, v utěrkách ztvrdlých mastnotou od nádobí a v zablácených propocených ponožkách. Přece jen však na ni začala padat jakási malátnost v tom pronikavém zápachu, který jí stoupal přímo do obličeje, skloněného nad hromadou. Posadila se na kraj stoličky, naklonila se kupředu a sahala napravo i nalevo zpomalenými pohyby, jako by ji ten lidský pach omamoval; neurčitě se usmívala a v očích měla nepřítomný výraz. Možná že ty její první záchvaty lenivosti měly svůj původ právě tady, z otravy ze špinavého prádla, zamořujícího okolní vzduch."

4_Kde tedy byly slabiny té dobré ženy, s ideálem "pracovat, mít co jíst a kde bydlet, vychovat děti, nebýt bita a umřít ve vlastní posteli", že padla až na dno?

Sociolog by možná poznamenal, že člověk má 3 kapitály, vedle ekonomického (peníze) i sociální (vazby ve společnosti, záchranné lidské sítě) a kapitál kulturní - vzdělání + jak se orientujete v kultuře a společnosti.

Chuděra byla bez vzdělání, peněz poskrovnu, vazby na původní rodinu odjezdem do Paříže zpřetrhala (vykořeněnost) a v metropoli žila v docela konkurenčním, nepřátelském prostředí.
Podle lidí, které na sebe nabalovala, usuzují i na nízkou emoční inteligenci.


No nic, nebohé už neporadíme, páč je tuhá jak veka.

Co jsem si pro sebe četbou odnesl - pocit, že je dobré být abstinent a držet se stranou od ochlastů, protože alkohol způsobuje hovadizaci lidské duše. A násoska, ani přesně nevím, jak to dělá, táhne všechny ostatní s sebou do tmy a do nicoty.