Irácké hliněné tabulky 2.

Je mi 17 let. Žiju v sumerském městě Uruk v soběstačné zemědělské rodině. Přestože mám sedm sourozenců, žiju samotářským životem. Mám pověst pomateného blba, který čas od času řekne neuvěřitelnou hovadinu. Jenže já opravdu vidím do budoucnosti... ale nikdo mi to nevěří.

Měl jsem vidění, že si v daleké budoucnosti svoje znaky z tabulky zveřejňuju sám, protože nikomu jinýmu se do toho nechtělo. Vím totiž, že se narodím ještě dvakrát, a poslední třetí život bude někde v Evropě kolem roku 2000 po narození Ježíše Nazaretského. Zřejmě jsem se ve druhém životě něčím provinil, protože třetí život v tom divném těle se mi zdá hodně prapodivný. Na můj vkus příliš podléhá tělesnému chtíči.

V dnešní úvaze chci porovnat ZEMĚDĚLSTVÍ teď a tady, se zemědělstvím z mého třetího života. Řeknu vám jedno – doufal jsem v pokrok, né že všechno zničíte, vy grázlové! My se sice nadřeme, všechna živočišná i rostlinná výroba nám projde rukama... a výsledek? Vážíme si jídla, vy mezuláni! A vy? Těžké stroje válcují a dusí půdu, chemie zničí vše, nač dosáhne, zvířata chováte šíleně vystresovaná, stres se pak potravou přenáší i na vás, chytrolíni! Nejen, že jste do roku 2050 zničili půdu a vodu, ale dorazili jste i podnebí!!! My taky z lesů děláme vlastní blbostí pouště, ale vy jste překonali všechny meze rozumnýho uvažování. Máte kliku, vy pazdráti, že se toho nedožiju ani ve třetím životě. Potomků je mně ale moc líto. Jestli vám nepomůže Ježíš Nazaretský, tak už se z toho sami nevylížete. Mimozemšťani na vás kašlou, mají svých starostí dost.

Aťan z Uruku