Analýza textu: Oheň, voda, vítr

Anotace: Píseň Oheň, voda, vítr je hit z dílny Jana Krůty, zhudebněný Ladislavem Štaidlem a zpívaný Daliborem Jandou. Ale co se nám tím textem snaží ta píseň sdělit?

Analýza textu: Oheň, voda, vítr

autor: Jan Krůta (dvorní textař Dalibora Jandy)

Když do života vcházím

hned všechny dveře otvírám

jak jarní příval projdu hrází

všechno začíná, trochu trému mám.

Všimněme si, že se autor stylizuje do ich-formy, kde základním tématem je vstup do života. Zřejmě podpořený dosažením věku, díky kterému je očekávána samostatnost a schopnost rozhodovat si o vlastním životě (např. získáním občanského průkazu, vstupem na vojnu, či započetím sexuálního života – to ale autor neuvádí). Otvírá všechny dveře – to znamená, že autor si je vědom svých potřeb, ale ne natolik, aby si vybral způsob konkrétní realizace. Proto zkoumá a nemá jasný názor, co za těmi dveřmi má hledat, proto otevírá rovnou všechny. Jestli se mu to podaří, není nikde zmínka, může to být obraz rebela, pro kterého není nic svaté. Autor podtrhuje živelnost toho vstupu do života – jako jarní příval projde hrází – což znamená bez okolků a hlavně bez sebekontroly. Jediná stopa uvědomění je v tom, že to začíná teď a že má trochu trému.

Oheň, voda, vítr být

Oheň – voda – vítr je trojice živlů, která bývá ještě doplňována zemí, sloužila ve středověku k popsání základních elementů světa. To, že čtvrtý element: země z nějakého důvodu není uveden, ukazuje na neúplnost vnímání. Zemitost se dá vykládat jako běžný život ve společnosti a tím, že tento aspekt života není uveden, ukazuje na neschopnost tomu čelit. Zemitost je zřejmě aspekt, který autora trápí nejvíc a autor tedy zkoumá, jak se od něj oprostit, aby nakonec našel svoji psychickou rovnováhu. Způsob, jak hodlá zemitosti čelit je popsán už v první sloce: jako rebel, který si nebere servítky, jak se bude chovat a jaké to má následky – což je svým způsobem punkový přístup.

Samolepky lásky po kapsách

Zde není jasné, co tím autor myslí – je to odkaz na nějaké dětské talismany v podobě nálepek tak hojně dostupných ze střelnic na poutích, nebo to může být odkaz na drogovou kulturu. Tomáš Hauser v článku Dvacet schodů do pekla české pop music (lidovky.cz) se domnívá, že jde o poetický výraz pro kondomy. Pak tedy je důležité, že se jedná o symbol vztažený k lásce – tedy symbol, který propojuje alespoň dva lidi. Každopádně těch samolepek má hodně a jsou součástí jeho kapes a tedy i každodenního života.

deset tisíc přátel mít

Zde je otázka, nakolik je tato vazba autora s okolím myšlená vážně. 10 000 lidí je v podstatě město (dokonce ani Facebook tolik přátel neumožňuje evidovat). Navíc empirická hodnota 150 lidí je maximum, co člověk dokáže evidovat a tedy i něco o těch lidech vědět a aktivně se o ně zajímat. Proč ale deset tisíc přátel? A jak to jde do souvislosti s těmi samolepkami lásky? Při takovém množství se nabízí otázka, jestli se jedná o gigola nebo o dealera? Protože kdo by si jinak takové množství přátel dělal, navíc zde autor nerozlišuje, kolik z těch přátel jsou muži a kolik ženy. Z mluvnického hlediska autor mluví o mužích, to ukazuje buď na autorův šovinismus nebo cíleně na autorovy homosexuální sklony – jen nevíme, jestli to jsou sklony latentní (stačí jen mužské společenství a tedy jenom být s nimi) nebo otevřené (tj. sdílení tělesné intimity).

jít v plátěnkách

Plátěnky jsou levnou verzí tenisek – autor též mohl chodit v sabatkách, v mokasínech, kristuskách či kanadách. Autor zřejmě neměl peníze na luxusnější sabatky a nebyl na vojně (kde mohl v té době kanady získat). Autor se snaží splynout s většinou obouvající si plátěnky – z nějakého důvodu neměl potřebu získat prostředky, kterými by získal vyšší společenský statut, jeho samolepky lásky a deset tisíc přátel nepůsobí změny zevnějšku.

Autor v plátěnkách chodí, to znamená, že se hodlá dostat tam, kam potřebuje pěšky a tedy zřejmě nehodlá využívat dopravních prostředků – to může znamenat, že autor chce sám rozhodovat o tom, kam dorazí a nehodlá se jen unášet. To ukazuje na jednak volného a jednak penězi chudého člověka.

Oheň, voda, vítr být

Opět fascinace živly.

na krku nést známku blíženců

Blíženci je astrologický symbol, pro lidi narozené v měsíci červnu, a který autor nosí na krku. Pokud se autor narodil v červnu, pak k početí muselo dojít o 9 měsíců dřív - v září (babí léto). To může ukazovat na romantické rodiče a tedy i romantikou prostoupenou výchovu (ale to není jasné). Každopádně muž narozený ve znamení blíženců dokáže vnímat, přemýšlet, zkoumat a díky tomu se velmi rychle nudit. V kombinaci s první slokou, kdy je mu v podstatě jedno, jakým způsobem vchází do života - to ukazuje na nějakou formu šílenství, kdy chce mít všechno a ideálně hned nebo je jeho známka blíženců nějaký přejatý talisman, který autor alespoň umí pojmenovat.

sny schovávat pod kabát

Pokud by sen byl čistě hmotný objekt, pak tedy autor chce pěstovat drobnou kriminalitu, to by ale musel mít kapsy pod kabátem plné jak snů, tak i těch samolepek lásky, a ve výsledku by autor s takto napěchovaným kabátem vypadal velice komicky – nebo podezřele. Pak tedy sen je souhrn fantazijních představ, a tedy úschova snů pod kabát je čistě metaforická. Úschova něčeho– tedy výhradní přístup k dané věci pro vybrané lidi - má dvojí smysl: nejprve je to ochrana schovávané věci před veřejností a poté je to tajemství, které může kompromitovat. Úschova snů tedy může ukazovat na tvořivou mysl autora, která mu plní kabát. Nedozvídáme se, jestli si autor nějaké sny splnil (tedy, že je zveřejnil), zatím můžeme usuzovat, že se jedná o nějakou formu tajemství, o které se autor nechce dělit – tedy, že ví něco, co nechce aby ostatní věděli. Zajímavé je, že autor zvolil místo pro uchováváni snů pod kabátem, zřejmě je chce mít stále s sebou a být s nimi.

žít příběh svůj

To už je jen povzdech, proč to všechno autor chce – chce žít vlastní život. Ale pozor, žít příběh svůj se vyjadřuje slovy tehdy, pokud takový život není prožíván. Kdo jej žije většinou o tom nekecá – to je zřejmě i z té fascinace živly, kde právě schází ta zemitost – kontakt se zemským světem.

Po refrénu tedy vidíme, že autor je někde hlavou v oblacích, kde jeho ideály nemají lidské rozměry, a připodobňuje se k rovnou živlům. Nosí plátěnky, známku blíženců, kabát pod kterým ukrývá sny, kapsy má plné samolepek lásky a má hodně velké množství přátel nebo snad kontaktů – a touží žít nezávislý život.

Tak teď do toho šlápnem

už odhazujem závaží

už rozbíháme první závod

3, 2, 1 – start, sraz na nábřeží

Autor se v ději opět vrací a opět popisuje začátek, nicméně paralelu volí čistě sportovní. Další zajímavostí je to, že autor v tomto čtyřverší opustil ich-formu a mluví buď o společném výkonu nebo si z nějakého důvodu začal onikat. Takže pokud se autor z nějakého důvodu nepomátl na rozumu, pak se tu objevuje druhá postava – není jasné, jestli je reálná (např. přítelkyně, milenec, zvíře), nebo personifikací nějakého neživého objektu (motocykl, talisman), či postava čistě snová (např. díky postupující schizofrenií, či zosobněním autorova alter-ega se kterým se snaží pomocí nějaké společné práce navázat vztah). Autor opět nepovažuje za nutné tento detail posluchačovi sdělit.

Pokud by postava byla reálná, pak došlo ke společnému vztahu (díky otevírání dveří a množství přátel získaných z jakéhokoliv důvodu). Nicméně vztah v tomto smyslu je popsán asexuálně, protože účelem je společný zážitek z nějakého silového výkonu – o nějakém souznění není zmínka, navíc není jasné, co je cíl a odměna závodu.

Pokud by postava byla personifikací nelidského objektu, pak si autor chce ověřit, jak moc dokáže pracovat s nástroji, které si vybral k životu a to pomocí nějakého výkonu. Tím si autor dopřeje přímou zkušenost svých schopností a klade si za cíl alespoň dostat se na nábřeží.

Pokud by postava byla čistě snová (tj. postava existuje pouze v mysli autora), což potvrzuje i jeho tendence schovávat sny pod kabát, zřejmě ze strachu odhalení své intimity, pak se autor snaží hledat realitu v tom, že konfrontuje svoje představy pomocí nějakého testu, např. jogínské astrální cestování, konzumace halucinogenů, nebo čistě sportovně – konzumace speedu.

Nejprve chtějí do něčeho šlápnout – což je první předpoklad nějaké činnosti a informace o odhodlání. Odhazují závaží, což není úplně jasné, kterým směrem se chce autor s tou postavou vydat, protože tam, kde se používá závaží se buď cválá, potápí nebo vznáší (autor opět nemá potřebu blíže specifikovat), zatímco jedni třeba přidávají plyn, autor odhazuje závaží – zřejmě aby jej nebrzdilo. Rozbíhají první závod - to je další zajímavá věc, protože závod začíná až v dalším verši – to vypadá, že dochází k zahřívání před samotným závodem. Startovní místo není uvedeno – zřejmě to bude tady a teď. Pokud by tedy bylo nábřeží cílem, pak by mělo být nábřeží uvedeno jako cíl – to ale není, můžeme si tedy domyslet, že nábřeží je jen místem, kde dojde k vyhlášení výsledků a tedy zhodnocení onoho měření sil.

2x ref:

Oheň, voda, vítr být...

Když do života vcházím.

Jedná se o první verš první sloky.

Diskuze

Nejprve je třeba rozhodnout, jestli postava autora je muž nebo žena. Vzhledem k použité ich-formě první sloky, neutrálních infinitivů v refrénu a množného čísla v druhé sloce to nejde přímo poznat. Nicméně onen průzkumnický přístup první sloky a měření sil v druhé sloce ukazuje na převládající mužské smýšlení - autor je tedy muž.

Píseň začíná v první sloce výpovědí rebelujícího muže, který se snaží být dospělým (nebo získat zkušenost, díky které by se dospělým stal). A jelikož to nikdy před tím nedělal, pak je právem zmaten a to se projevuje divokostí a tedy kontrastním chováním. To znamená, že stále probíhá vývoj, kdy se dětská naivita postupně transformuje do zodpovědnosti – a tomu období, které autor popisuje se říká puberta (adolescence). Není jasné, jestli autor se nachází ve vývojovém období adolescenta, nebo je tělesně mnohem starší a tedy se snaží „něco“ dohnat.

Následuje refrén, který je svou formou volným pásmem představ o způsobu autorova budoucího života – tedy popisem atributů – být emocionální (oheň), živelný (voda) a nespoutaný (vítr), mít velmi hodně přátel, velké množství samolepek nebo snad poukázek lásky, laciné boty, tajnůstkářství a příslušnost ke komunitě lidí narozených v červnu. To je v podstatě bohém, který nepotřebuje moc peněz, ale naopak potřebuje hodně sexu a hodně zřejmě mužských přátel. Všimněme si, že autor ve výčtu vůbec neuvádí drogy (např. alkohol) ani muziku – to zřejmě nehraje pro něj důležitou roli, autor se tedy necítí jako rocker, ale jako extravagantní romantik (dico, tramp). Proti tomuto výčtu není co dodat, jen to, že poslední verš refrénu to vše shodí na úroveň pouhých představ – tedy, že si autor není úplně jistý, jestli to tak má být, nic z toho není ověřeno zkušeností a výčet je pouze fantazírování – vztažené k aktuálním schopnostem mysli autora.

V další sloce se dozvídáme o další postavě, se kterou autor rozvíjí asexuální vztah pomocí společného silového zážitku, jehož výsledkem je setkání na nábřeží. Což ukazuje na hravost a svým způsobem přetrvávající období adolescence a experimentování.

Poté autor znovu posluchače ujišťuje o své fantazijní vizi svého života a to dvakrát po sobě (tak moc je pro něj důležitá). Nakonec zazní poslední verš, který je zároveň prvním veršem písně, zřejmě kvůli tomu, že se z toho ještě nic nestalo. Autor tedy zůstává paralyzován ve svých představách, jak by chtěl žít – tak sugestivně popisuje svůj pohled na svět, aby si nárokoval posluchačovu pozornost, kterou ve finále ukončí tím, že to nakonec může být všechno jinak. To je náznak, že autor přece jen nějaké uvědomění má, nicméně nepotřebuje jej z nějakého důvodu v této písni dále rozebírat.

Další variantou výkladu je popis hromadného cvičení civilní obrany (povinně cvičené před rokem 1989), na němž člověk musel mít oblečeno co nejvíce oblečení a nějaké závaží v batohu, plátěnky byly obzvláště vhodné, protože v případě cvičení chemického útoku se na boty přidělávaly igelitové pytlíky připevněné zavařovací gumičkou a samozřejmě v bezpečné zóně se po směru větru (!) svršky odhazovaly. Je jasné, že takové hromadné cvičení je pro adolescenta zážitek, který jej konfrontuje se světem dospělých a samozřejmě je taková akce pro dítě dobrodružstvím (kde je přítomná i tréma, zřejmě z toho, že by takto oblečen vypadal komicky). Cvičení začíná zřejmě někde v místnosti, odkud autor musí urychleně odejít s tím, že to nejcennější si schová pod kabát. Pak tedy i oheň, voda, vítr – mají význam nezbytných atributů chemického útoku, a krom samolepek lásky (možná jmenovek, které sbírá jako trofeje od ostatních účastníků cvičení) již popisuje hromadný exodus cvičenců kamsi na nábřeží.