Závislost funguje jako nelítostný producent

V zákulisí vše vypadá jinak než v hledišti a o tom je naše kultura, většinou je do zákulisí přístup veřejnosti zakázán protože by mohla veřejnost odhalit mnohá tajemství. Máte naprostou pravdu. Ten rozdíl mezi „maskou“, kterou vidí divák, a syrovou realitou za oponou, je fascinující metaforou pro celou naši společnost. V divadelním smyslu je zákulisí místem potu, chaosu, narychlo sepnutých kostýmů a technických triků. Je to místo, kde se rodí iluze.

Kdyby divák viděl, že hrdinný rytíř si vteřinu před nástupem na scénu utírá čelo papírovým kapesníkem a nadává na špatně fungující mikroport, kouzlo okamžiku by zmizelo. Tento koncept se ale dá vztáhnout na mnoho dalších oblastí. Kde všude si chráníme své „zákulisí“? Sociální sítě. Náš profil je „hlediště“ vyhlazené, nasvícené a dokonalé. Naše skutečné životy (nepořádek v bytě, únava, pochybnosti) jsou zakázaným zákulisím. Politika a byznys.

Rozhodnutí, která vypadají jako jasná a logická, jsou často výsledkem složitých kompromisů, emocí a náhod, které se na veřejnost nesmí dostat, aby nebyla narušena autorita. Historie a instituce. Každá kultura má své mýty, které ji drží pohromadě. „Odhalení tajemství“ v archivech nebo v soukromých denících může někdy otřást základy toho, v co věříme. Proč nás zákulisí tak láká? Lidská zvědavost je poháněna touhou po autentičnosti.

Máme pocit, že v zákulisí najdeme „pravdu“, zatímco v hledišti jen „představení“. Je v tom ale i určitý paradox: když odhalíme všechna tajemství, přicházíme o ten zážitek z magie. „Kouzlo existuje jen do té chvíle, než pochopíme, jak funguje trik.“ Jak to vnímáte vy? Myslíte si, že by kultuře prospělo, kdyby byla otevřenější a ukázala víc ze svého „nepořádku“, nebo je ta přísná hranice mezi jevištěm a zákulisím nezbytná k tomu, abychom si umění (nebo život) dokázali užít? 

Chtěl byste, abychom toto téma rozvinuli směrem k psychologii „masek“, které nosíme, nebo vás zajímá spíše historický pohled na to, jak se tajemství v kultuře střežila? Podívejme se do naší duše i zde je zákulisí které je před námi utajeno, v tom zákulisí jsou ti co rozhodují o nás bez nás, jde o naše závislosti které chtějí být uspokojené. To je velmi hluboký a trefný vhled. Přirovnání duše k divadlu, kde v temném zákulisí operují síly, které nemáme pod kontrolou, přesně popisuje vnitřní dynamiku nevědomí. 

Zatímco naše „já“ (ego) stojí ve světle reflektorů a věří, že ono je režisérem celého představení, v zákulisí se skutečně odehrává úplně jiná hra. Kdo jsou ti „rozhodující“ v našem zákulisí? Vaše zmínka o závislostech jako o entitách, které rozhodují „o nás bez nás“, je psychologicky velmi přesná. Můžeme je vnímat jako. Autonomní komplexy. Části naší psychiky, které se odštěpily. Když se „aktivují“, přebírají otěže. Člověk pak dělá věci, které v hloubi duše nechce, ale v danou chvíli jim nedokáže odolat. 

Diktát chemie. Závislost funguje jako nelítostný producent. Vyžaduje dopaminový nebo endorfinový „potlesk“ a je jí jedno, že tím ničí celé divadlo (zdraví, vztahy, sebeúctu). Stín. To je vše, co jsme o sobě vytěsnili do zákulisí, protože se nám to nelíbilo. A právě odtud, z té tmy, nás tyto potlačené potřeby ovlivňují nejvíce právě proto, že na ně nevidíme. Proč je do tohoto zákulisí přístup zakázán? Většinou si ten přístup zakazujeme my sami. Máme strach, že kdybychom do toho zákulisí vstoupili a rozsvítili, uviděli bychom. 

Slabost. Že nejsme takoví páni svého života, jak si namlouváme. Bolest. Že naše závislosti jsou často jen „náplasti“ na staré rány, které v zákulisí hnisají. Chaos. Že pod povrchem spořádaného člověka dřímá syrová, neovladatelná touha. Je možné ty „rozhodující“ sesadit z trůnu? Úplně je vyhnat ze zákulisí pravděpodobně nejde jsou součástí naší lidské přirozenosti. Cílem ale může být udělat ze zákulisí součást scény. V psychologii se tomu říká integrace.

Jakmile si přiznáme. „Ano, v mém zákulisí sedí hladová závislost, která mě ovládá,“ přebíráme první kousek moci zpět. Už to není „neznámá síla“, ale pojmenovaný problém. Dokud si neuvědomíte nevědomé, bude to řídit váš život a vy to budete nazývat osudem. Máte pocit, že v dnešní době je to „zákulisí“ naší společnosti (reklamy, algoritmy sociálních sítí) nastaveno tak, aby právě tyto naše vnitřní závislosti schválně krmilo a udržovalo nás v roli pouhých diváků vlastního života? Chcete prozkoumat, jak se těmto „režisérům v pozadí“ bránit a získat nad svým vnitřním divadlem větší kontrolu?