Láska

Anotace: a ještě jedna úvaha :-)

Co je to LÁSKA? Otázka, kterou si kladla, klade a bude klást většina lidí na této planetě. Proč si obrovské množství lidí klade stejnou otázku? Proč zrovna Láska? Že by lidé měli jakousi vnitřní touhu definovat to, co je jim tak příjemné, to , co je na světě nejvznešenější, to, co je tak krásné, nádherné, úžasné... Když tak přemýšlím nad touto otázkou, napadá mě jestli lze Lásku vůbec definovat a jestli vůbec má smysl hledat její definici??? :)) Možná...
Láska je největší touha naší duše. Dalo by se namítnout, proč potom existují i lidé, kteří Láskou opovrhují, neváží si jí, žijí ve strachu atd. Že by jim to vyhovovalo? Nebo nenalézají odvahu či vůbec nechtějí svůj život změnit? Záleží na každém, zda si vybere cestu Lásky či strachu... Láska je způsob myšlení a jednání, takový, který vychází jakoby z nitra, jakoby se mysl a duše spojily v celek a jednaly tak, jak jim to nařizuje jejich největší touha, tedy Láska. Ale co jak poznat co je dílem lásky a co dílem strachu? Osobně vždycky když udělám něco, co je výtvorem Lásky, vím to. Je to takový ten vnitřní pocit, že jsem udělal něco dobrého, něco správného, něco láskyplného... A zase naopak, když udělá něco, co je dílem strachu, přijde takový ten „divný“ pocit uvnitř, který jakoby říkal: „Fajn, teďka si to udělal tak, a nešlo by to příště udělat třeba takhle?“ A to už je zase dušička, která se ozývá, že tohle nebylo zrovna podle jejich představ.
Láska je mít rád vše, vše milovat, vše přijímat s vděčností, nic neodsuzovat, nic nenávidět... Ovšem vždy, když toto řeknu, někdo namítne, že potom máme milovat i své nepřátelé, ty co nám ubližují a vůbec všechny, kteří se nám snaží nějak uškodit. Vždy odpovím: „Jo, to jo, mít rád ano, ale nenechat si ubližovat, neboť nechat si ubližovat znamená nemít rád sebe!
Mít rád sám sebe, je daleko daleko těžší než mít rád ostatní. Ale jde jedno bez druhého? Jak bych mohl mít rád někoho, když bych neměl rád sebe?
Můj názor: Můžu si myslet, že mám někoho skutečně rád, ale dokud nemám skutečně rád sebe, nikdy nemůžu poznat, co je to skutečná Láska. Ovšem milovat sám sebe neznamená, že když se mi na sobě samém něco nelíbí, tak si řeknu: „Ale co, vždyť já se mám rád a mi vůbec nevadí, že o to a to dělám tak a tak, já se mám rád i takový jaký jsem.“ To není Sebeláska, to je lenost. Sebeláska znamená, že když se mi něco na sobě samém nelíbím, tak to změním....Ono se to lehce řekne, ale těžko dělá...
Bůh není jenom Láska, Bůh je i štěstí, radost, ale také zloba, strach, nenávist, arogance atd. Bůh je vše... Alespoň já takto chápu Boha.