Proč píšeš?

Mladá nadějná a talentovaná si četla v knize citátů:

Chce-li být člověk spisovatelem, musí nejdříve žít a pak teprve psát.

"Je tak těžký o něčem psát," vzdychla "vždyť já nežiju, nic nezažívám, jen tak proplouvám denní rutinou."

Otočila stránku:

Spisovatelova fantazie spočívá v tom, že se dokáže dívat kolem.

"Mám inspirační deficit. Kolem mě je jistě tolik krásnejch věcí a já je nevidím. Jsem slepá."

Přeskočila pár stran:

Jediným hybatelem všech uměleckých činností - a především těch literárních - je láska, ať je jakákoli.

"A proč já píšu o lásce, když jsem ji ještě nezažila?

Najednou se jakoby shůry ozvalo:

"Holka, řekni mi, proč ty ksakru vůbec píšeš?"

Odpověděla (trochu zděšeně):

"Protože takhle žiju já, protože se ráda ve všem kolem nimrám a hlavně protože to miluju.

Čímž potvrdila všechny přečtené citáty.