... byl to večer ...

Anotace: zamyslela jsem se nad jedním večerem, jedním vztahem,, nad kupou panáků,,

Znám je, cítím je, jsem propletena v jejich vztahu, jsou to dvě ptáčata, co našla k sobě cestu a rozhodla se, že svoji lásku budou hýčkat a hříšně promrskávat ve svém vlastním hnízdě,, jsou mladé, ochmýřené, životem nezklamané ... mají malé šrámy, žádné vrásky,, srdce pukající, tepající divokým tempem,, začala jsem mít po jejich rozhodnutí o společném soužití strach,, přemýšlela jsem, jestli je správné lásku zavřít do klece a tam ji chodit pravidelně česat, koupat a natírat krémem,, řekla jsem jim své pocity,, svá varování a sdělila možné nástrahy,, odpověď byla nepřekvapující,, ony to tak cítí,, chtějí to prožít teď a tady,, společně,, ruky ve společných rukávech,,
,, po slunečných dnech přijde déšť,, když je člověk mladý nevadí mu perná prožhavená rána,, není jich nasycen,, netouží po zchladnutí,, není připraven a nepočítá s chladným ránem s mlhavou dekou,, a tak nečekaně jsou tu,, nečekaně čekaná,, vždyť všichni v podvěmí máme kořeny o tom, že nic netrvá věčně,, jen je snadné si namlouvat,, že zrovna určité věci jsou zvláštní a jiné a jsou silnější než všechny ostatní,, a teď to opravdu bude všechno jinak,, a pak to zabředne, jako dodávka do závějích studu,, nic na světe není blíž jako láska a nenávist,, chodí spolu,, vodí se za ruce,, líbají se v nás,, aniž bychom procitli,, vzali na mysl,,
,, a tak sedím s nimi u orosené sklenice,, a poslouchám,, vidím je,, vidím ty dvě lidské schránky,, které před týdnem byli jak dva holoubci,, jak dvě křídla od mouchy,, cinkali jako náušnice z plíšků,, těla se otírala jedno o druhé,, oči ozařovaly jako pouliční lampy náš stůl,, a teď byla ulice najednou plná,, né jejich světla,, malicherností,, zapomětlivostí na podstatu slova hýčkat, líbat, prožít,, najednou bylo všude okolo nás procitnutí,, trička, co byli na nás naopak,, se najednou roztočila a zůstala s nápisy, které jsme dřív neviděli,, nebo nechtěli vidět,,
spoustu chyb, výkřiků, výčitek,, je nutné dodat zbytečných,, ale to vidí vždy jen ten třetí,, já, která uchopila už pátou suchou skleničku a bála se, že se z této podívané stejně nepoučím,, nepoučila se,, a nikdo nikdy nepoučí,, rozkmitaly se ve mně myšlenky o citové vazbě mezi lidmi, která se nazývá láska,, pro někoho naplnění,, pro někoho sžití,,
,,, našla jsem uzávěr od mých myšlenek, zašpuntovala,, raději omotala šálu,, odměnila barmana za laciné pití a táhla domů,, táhlo se to chvění se mnou pár set metrů dálkou,, setřásla jsem je,, neměly smysl,, laciné coury,, chtěla jsem zažít,, chtěla jsem v tu chvíli nechat se táhnout za ruku,, nebát se,, síla osobnosti,, vážená životem,, životními souboji,, kde vítěz jsi buď ty nebo život,, trpké stránky,, vítězství je vykoupené bolestí,, potlačení sebe sama,, a tak sundám ze stěny svoji dýku,, a jdu se zachránit,, před láskou,, bolestí,, vítězstvím,,