Přebrání trochu filozofie...

Přebrání trochu filozofie...

Anotace: Někdy nám dá hold život na hubu..

Můj život je teď jeden neustálený tok myšlenek. Musím je vyhodit ze svého srdce a propracovat se ke smysluplnějšímu vyřešení trápení. Život je trápení, jedno velké trápení. Pustila jsem se do Útěchy z filozofie a i když jsem si myslela, že to bude pohé blábolení, které po pěti minutách se slzami v očích vyhodím na stolek a budu se probírat vším co mě v posledním týdnu potkalo sama, změnila jsem názor. Arthur Shopenhauer viděl milióny věcí jako já i když najdou se vyjímky se kterými nesouhlasím.

Své životy, můžeme považovat za epizodu, která naprosto zbytečně ruší slastný klid nicoty. Lidská existence musí být nějaký omyl. Dnes je to špatné a bude se to stále zhoršovat, dokud nenastane to nejhorší. Samozřejmě, v našich životech jsou okamžiky, které nás povznášejí, hřejou srdce, ale které jsou pouze výplodem iluzí, naivnosti a které stejně časem skončí a náš život se prohloubí ještě níž, než kdy předtím.

Je mi teprve 17 let a už teď jsem přesvědčená o tom, že život je svazující boj. Zastávka mezi prostorem, žádné štěstí, ale hromada neštěstí a pláče. Proč se novorozenci hned po narození rozpláčou? Protože vědí, že jejich růžový pobyt v bříšku, v teple, dostatku jídla a pití končí. Tento svět nemůže bát dílem nejmilostivějšího Boha, ale spíše dílem ĎÁBLA, který stvořil všechny tvory jen proto, aby se pak těšil pohledem na jejich utrpení; vše tomu nasvědčuje a nejspíš proto se také dostal do vedení. Co více k tomu říct. Víra je nesmysl, která má utěšovat naše duše, ale všichni víme, že jsou to pohá blábolení, která nevedou k ničemu. Nikdo není méně věřícím než sám papež. Jestli Bůh stvořil tento svět, nechtěla bych být Bohem; ubohost a žal tohoto světa by mi zlomily srdce.


Historie každého života je historie utrpení. Pokud si projdeme kroniky, většinu jejich stránek zabírájí bolesti, které postihli národ, osobnosti, umělce. Život není nic jiného, než proud utrpení. Přijde vždyckym ne jednou a ty hezké chvíle, těch je minimum. Co si budeme povídat, život v uslzeném údolí se nezmění, bude to tak donekonečna. Dokud nepřijde celkový konec, kdy Země všechny ty odporný věci neudrží. Pokud se podíváme do Řecka, lidé se snažili takové věci skrývat, za opijemi neřestí, orgiemi, vínem. Ale na jak dlouho? Pokud člověk začne s něčím takovým, časem to stejně neuhlídá a neskončí to dobře. Omamné látky, cigarety, malý útěky před neštěstím jsou v ten moment sice strašně krásné, ale na jak dlouho? Ublíží tolik, že zničí všechno to krásné co bylo a posunou člověka ještě níže než předtím, než si dovedl představit. Mám odpor k omamným látkám i když byly častokrát jediným mým východiskem, ale na jak dlouho? Zničilo mi to vše, to jediné na čem můj život byl stavěný a ne jen jednou. Stejně se k nim vracíme i přes ta hluboká zklamání, protože hledáme východiska a i přes několikateré přesvědčení, že to bylo špatně děláme to znova a znova. Budou to dělat i Ti lidi, kteří tím ublížili jiným a budou ubližovat dál. Marně jim budeme věřit, stejně skončíme v slzách.

Život nemá pravou vnitřní hodnotu, kupředu ho žene pouhé CHTĚNÍ a iluze.
Všechno je iluze. Chvilkové radosti, i naše trápení. Život nemá hodnotu, hodnotu má to, co zde po nás zůstane. A stejně si lidé budou vážit osobností, činů, skutků, hudby až o mnoho let později - což je nevyhnutelný osud každého dobra v jakékoli formě.

Kdyby život a bytí byl příjemný stav, pak by nikdo nechodil rád spát a rád by se z toho nevědomého stavu zase probouzel, ale opak je pravdou! Každý jde spát rád a velmi nerad se probouzí. Tolik mě trápí, že nejsem schopná usnout, že mě probouzejí rány v srdci, noční můry, má tápající ruka, hledající onu osobu po svém boku, protože kdybych mohla, vybrala bych si spánek na dobro. Měli bychom mít na paměti jak blízko jsme neustálemu dobrovolnému ukončení života, ať už dýkou, či jedem; a ty kteří tomu nevěří, může velmi snadno o opaku přesvědčit nějaká nehoda, nemoc nebo náhlá změna osudu - nebo počasí.

Mohu to vše shrnout tak, že už nebudu jako dřív.
Život se mnou zamával neskutečným způsobem, těžko říct, zda bude den, kdy z mých očí nesteče žádná slza. Východiska jsou iluze, řečičky typu, že vše bude dobré je sice možné, ale opět na jak dlouho? Vše končí. A i láska z těl občas vyprahne a srdce není schopné dávat lásku dál. Mám dojem, že to se stalo právě se mnou a city zůstaly u někoho, kdo si je nejspíš vůbec nezaslouží.
Autor Leonkaaa, 06.03.2011
Přečteno 371x
Tipy 2
Poslední tipující: Findë
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

Schopenhauer měl pravdu, nemyslíte? život bez bolesti nemá smysl. Pánové, chci dát vašemu životu smysl.
:-)

06.03.2011 23:50:00 | ewon

© 2004 - 2021 liter.cz v1.5 | Facebook, Twitter