VYZNÁNÍ

Anotace: ...nevyslyšené vyznání, které vždy a každého (obě strany) moc bolí

X: Víš asi jsi to už pochopila, že tě mám moc rád a že bych s tebou chtěl být. Moc bych to chtěl. Už dlouho si to přeji.

Y: Ale to nejde. to prostě nepůjde, protože my dva ačkoliv jsme tak stejní jsme strašně jíní. Jsme každý v úplně jiné životní etapě. Každý žijeme svůj zaběhlý život. A já bych to neuměla. Ty jsi na něco zvyklý a já také. Ano možná, že mě znáš podle té vší astrologie z hlediska mých charakteristických vlastností víc než znám já sama sebe, ale každý jsme si něco prožili a tím se každý mění, některé vlastnosti se změní a některé se nestihnou dostatečně vyvinout. Já bych neuměla být tak dospělá a velká, jak by jsi si to jistě představoval ty a jak jsi ty. Neuměla bych splnit tvá očekávání a věci co by ti asi nepřišli ani neobvyklé, ale pro mě by byly zcela nové. Vždyť já je třeba ani neznám a neumím. Ty mě neznáš, ty neznáš ty moje špatné vlastnosti, protože vidíš jenom to lepší. Ale já jsem také velice rýpavá a sarkastická. Já potřebuji mít svoje pubertální a střeštěné výlevy. Potřebuji být to dítě které ve mě dřímá. Prostě by to nešlo. Je mi to líto, protože vím jak moc hodný jsi, ale prostě.....

X: Neplač a neříkej to, mě to bolí, moc mě to bolí co říkáš, ale moc tě miluju a když vidím, že pláčeš, tak vím, že jsem se v tobě nespletl. Že jsi opravdu tak skvělá milá dívka. Tak neuvěřitelně citlivá. ale musím ti říct i něco co se ti nebude líbit a to je, že ty jsi možná mluvila pravdu, ale to co jsi říkala je tak asi dvacet procent výsledku toho odmítnutí. Protože ten zbytek je něco co jsi mi nechtěla říct, aby jsi nebyla tak krutá a hlavně je ten zbytek strach. Ty máš totiž strach, strach otevřít se tomu, že bych tě hýčkal, že bych se o tebe staral a měl tě rád. Ale to nemusíš mít, protože to co neumíš a neznáš by jsi se brzy naučila a poznala, o to bych se nebál. Všechno by přišlo, ale ty se prostě bojíš se tomu všemu otevřít. Já to vidím, ty mlčíš, ale já vidím, že je to souhlas.

Y: Ale já nevím jestli se to chci takto učit a jestli si chci takto zvykat, protože mám pocit, že bych se cítila falešně a né tak úplně plná hned od začátku. Tak jsem si to možná bláhově vysnila, je mi to líto, asi žiji v iluzi, ale mám pocit, že y to mělo být hned od začátku plné a úplné a hlavně na sto procent vzájemné. A co se týče té úplné pravdy, tak ano je něco co jsem ti neřekla, protože je to povrchní a pro normálního člověka absolutně nemyslitelný důvod. Ale teď vím, že jsem ti to měla asi říct hned na začátku, aby jsi zjistil jaká jsem potvora, aby jsi mě měl pro co nenávidět. Aby jsi si mě nikdy tak nezidealizoval. Vidíš už je mi to zase líto. Všechno je mi líto, protože ty jsi vážně skvělý člověk, to já jsem zde ta rozmazlená a nafoukaná holka.

X: Ne to nejsi, to vážně nejsi. Tak mi pověz co ti na mě tak vadí, já to přežiju a neboj tebe nebudu nenávidět nikdy. Třeba to změním a všechno bude dobré.

Y: To neříkej, protože to nejde, to bych neměla ráda ani sama sebe kdybych to řekla a nemám se kvůli tomu moc ráda už teď. Ale teď jsem se rozhodla. Nemohu ti to říct, protože vím, že bych tě tím ranila víc než tě raním tím, když ti to neřeknu a místo toho řeknu pro teď sbohem. Strašně ráda bych řekla buďme aspoň příteli, ale není to tak lehké, není to tak jednoduché a jednoznačné. Já bych byla ráda, ale asi by to drhlo. Ten divný pocit ve vzduchu. Nejde to, možná později až se to všechno rozleží.

X: Nemluv o přátelství, mluv o nás, mluv o důvodech proč nemůžeme být spolu. Já nechci slyšet přátelství, chci vědět proč to nejde, čeho se tak bojíš? Proč?

Y: Dobře, řeknu ti jen jedno, jenom ten povrch toho důvodu. Víš jaká já jsem hnusná? Ano jsem, protože s tebou nemohu být kvůli jednomu malinkatému detailu na tvém vzhledu. Tak je to, prostě se přes to nedokážu přenést i když jsi úplně normální chlap. Ale tenhle jediný detail, vůbec ne celek, prostě pouze ten detail mi v tom brání. Jediný detail a strach z těch pár let životního rozdílu. Tak a teď to víš. Že jsem hrozná, protože takovou povrchnost nedokážu přejít a přitom vím, jak jsi skvělý člověk, jak jsi na mě hodný a přitom si to ani nezasloužím. Tak snad to malinko zalepí tu ránu, když řeknu, že je mi to líto a že jsem nechtěla a doufala, že to tak nedopadne. Promiň....

X:..........."ticho"............"ticho".........potichu: "neodcházej"...