..nejkrásnější věc, co znám...

Anotace: Tak dneska mě zase chytla taková ta nálada, kdy mám chuť psát ...když se vám bude chtít, tak si to přečtěte.....:-)

Zná to každý. Těchto pět obyčejných písmenek. Dvě slabiky. Jedno jediné slovo. Ale přesto pro nás znamená tolik. Láska hraje velmi podstatnou roli ve všem. Jen kolik bitev a válek se započalo díky ní.. Kde není ona, není nic. Jen šeď a prázdno..To ona dodává životu barvy.. Přichází nečekaně a bez pozvání. Neptá se, jestli jste na ni připraveni, jestli ji chcete..prostě přijde. Dokáže být nádherná, sladká, voňavá. Vyplnit naše dny.. Myšlenky.. Srdce.. Dá nám ten nádherný pocit, bezpečí a jistoty..pocit, kdy nám vše ostatní připadá zbytečné a kdy toužíme být jen s tím člověkem, který pro nás byl do nedávné chvíle cizí..
Ale dokáže být i krutá. Bolí.. Chutná trpce, hořce, slaně.. To nejhorší, co nás může potkat, je zlomené srdce. Rána, která se hojí jen velmi, velmi pomalu, kdy stačí málo a je zase otevřená, krvavá.. jediným lékem je opravdu jen čas...vím, je to stará, otřepaná fráze, ale pravdivá. V den, kdy se pro nás zhroutí svět, si myslíme, že na toho člověka nikdy nezapomeneme, že už nikdy nenastane den, kdy se budete opět umět smát, ale uplynou týdny, měsíce a jednou ten pocit, kdy toho druhého, kterého jste tolik milovali, potkáte, a cítíte jen nepatrné záchvěvy někde uvnitř vás... možná nostalgie, lítost.. ale uvědomíte si, že už je to pryč...ten cit, který byl tak krásný, ale taky tak příšerně bolel.. Jste z toho venku. Zbyly už jen vzpomínky..
I přes tu bolest, která k lásce neodmyslitelně patří, neznám člověka, který by lásku od sebe dobrovolně odháněl..Je zajímavé sledovat, jak se člověk, kterého se láska dotkne, mění..
Sama jsem si přísahala, že už do toho znovu spadnout nechci, že nechci znovu trpět.. Ale po čase jsem tento názor změnila a teď jsem opravdu šťastná... Je to nádherný pocit, když cítíte, že vás někdo má upřímně rád, že na vás někomu záleží.. Sama se toho kolikrát bojím.. Toho, jak je to silné a jak jste na tom druhém závislá.. Bojím se toho, jak moc to bude jednou bolet.. Utěšuji se myšlenkou, že je to daleko a nemyslím na to. Jenže nikdy nevíme, co se může stát. Nemůžeme se spoléhat na to, že když jsme dnes šťastní, bude tomu tak i zítra. Stačí málo a náš vysněný sen se může zhroutit jako domeček z karet.. Proto si važme a užívejme každičký den, každičkou chvilku, kdy můžeme být s milovanou osobou a kdy zažíváme ten nepopsatelný pocit štěstí...