Proč jsou všude samí pyšní blbci?

Pojem psychosomatika představuje fascinující disciplínu, která se nachází na rozhraní medicíny a psychologie. Jde o teorie a modely, které vysvětlují, jak naše prožívání ovlivňuje tělesné proces. Biopsychosociální model je dnes považován za zlatý standard. Neřeší nemoc pouze jako biologickou závadu, ale jako výsledek vzájemného působení. Za vším je tak; genetika, viry, bakterie, fungování orgánů, emoce, postoje, osobnostní rysy, traumata, rodinné zázemí, práce, společenské normy, ekonomická situace atd.

Emoční konflikt, který nejsme schopni vyřešit v mysli, se promítne do tělesného symptomu. Neschopnost slovy vyjádřit emoce. Pokud emoce nemohou odejít "skrze ústa", projeví se skrze orgány. Stav beznaděje a bezmoci, který tlumí imunitní a regenerační schopnosti organismu. Corticoviscerální teorie, zkoumá, jak mozková kůra ovlivňuje vnitřní orgány skrze nervové dráhy. Co ovlivňuje naše zdraví? Určité typy osobností jsou k onemocněním náchylnější.

Často jde o perfekcionismus spojený s vysokými nároky na sebe, typický u poruch nadměrného příjmu potravy nebo o nesmyslné hubnutí. jsou to lidé, kteří "dusí" emoce v sobě. Zaměření na negativní scénáře, které udržuje tělo v neustálém stresovém režim. Hranice v psychosomatice, tento filmový dokument je skvělým výchozím bodem pro pochopení toho, proč je psychosomatická péče v moderním zdravotnictví stále spíše doplňkem než standardem, ačkoliv její výsledky jsou prokazatelné. Duše a tělo je jako jedna mince, kdy vidíme jenom tělo a nevidíme naši duši a tak konzumujeme návykové drogy, nebo věříme na zázraky. Moderní medicína rozkouskovala člověka na jednotlivé orgány.

Máme; kardiology, neurology, psychiatry, psychology, kouče, guru, kněze atd. ale málokdy máme specialistu, který by se díval na člověka jako na celek v jeho životním kontextu. Psychosomatická péče je velmi náročná. Vyžaduje, aby lékař s pacientem mluvil o jeho rodině a depresi, což v konzumním systému nastaveném na „5 minut na pacienta“ často není ekonomicky možné. Proto lidé často končí u somatizace raději berou silné léky na hlavu, než aby měnili svůj životní styl, nebo řešili stará traumata.

Pokud léčíme jen tělo, leštíme jen jednu stranu mince a divíme se, že ta druhá zůstává zoxidovaná a černá. Skutečné uzdravení přichází ve chvíli, kdy začneme naslouchat tomu, co se nám tělo snaží skrze signály a problémy sdělit. Chce se ti zvracet, protože je ti z ubohé reality ve které žiješ spatně, všude jsou samí pyšní blbci, co dělají jednu blbost za druhou, jako jsou třeba naše bezcharakterní vlády co si hrají na svaté bohy.