Možná jste si všimli, že je dnes Mezinárodní den žen. Pokud ne a máte komu popřát, tak na máte ideální šanci to napravit a vyžehlit třeba nějaký svůj dřívější prohřešek (a to se koneckonců nemusí týkat jenom partnerky).
Často se setkávám s postojem, že "já dávám dárky kdy chci, nebudu se zařiovat podle nějakého uměle vytvořeného svátku." Jenže když se pak dotyčného doptám, kdy tedy dal naposledy dárek "jen tak", většinou je mi odpovědí jen neurčité pokrčení ramen. Nikdo nemá rád, když je do něčeho tlačen, ale přijde mi škoda, když se pak případná očekávání nenaplňují.
Přitom MDŽ nemusí být jenom křečovitá povinnost. Když máte někoho, koho si vážíte a chcete mu udělat radost, stačí se jenom trochu zamyslet nad tím, JAK tu radost udělat. Nemusí to být nutně zprofanovaný karafiát - může to být převzetí nějaké starosti a její vyřízení, byť se vám do toho FAKT nechce.
Důležité je, aby v tom gestu byla tolik důležitá opravdovost a upřímnost. Málokdy se poštěstí toto dávat najevo opravdu pravidelně, tak proč nevyužít příležitost aspoň jednou za rok?