Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti

Anotace: Úvaha na české přísloví. Práce do školy...

Toto přísloví je v podstatě o tom, že pokud chceme vycházet s lidmi v nějaké společnosti, měli bychom se podřídit jejich zásadám.

Ale je to správné, podřizovat se někomu? Chovat se tak, jak si někteří lidé přejít? A to jen proto, abychom nevybočovali se společenství?

Opravdu je pro člověka nejlepší jít jako ovce bezhlavě se stádem?
Nejjednodušší určitě, ale nejlepší?

Podle mě ne!

Člověk by měl mít svůj názor a měl by jej umět prosadit. Neměli bychom se někomu podrobovat jen proto, abychom měli klid.

Myslím, že i v dnešní, podle některých, benevolentní společnosti, žijeme tímto příslovím. Každý z nás se podřizuje některé určité skupině. Jen málokdo vystoupí z řady, z davu lidí a řekne naplno svůj názor, ukáže svůj postoj, dá jasně najevo své stanovisko.

Jistě, existují různé skupiny lidí, ale i oni se přizpůsobují, sice ne většině, ale své skupině. I oni chtějí žít s vlky a tak se podle toho chovají, i když třeba s něčím nesouhlasí.
Myslím, že je to v lidské přirozenosti, sdružovat se do skupin...
Takže ano. Myslím, že toto přísloví je pravdivé a zcela odpovídá společnosti.

Možná se někdy stane, že máme chuť do světa vykřičet to, jaký svět je. Ale neuděláme to. Ano, možná chodíme na demonstrace, možná se hlásíme k některému humánnímu odvětví. Ale to už je jen další skupina, další organizace, do které se přispůsobujeme.

Nemyslím, že by někdo zvládl celý život žít bez toho, aby se někam řadil, nebo aby zcela postrádal tu touhu někam se řadit, někam patřit. I za cenu vlastní názorové svobody.

Proč je to pro lidi tolik důležité? Netuším, možná je to prostě pro ten pocit sounáležitosti...
Takže třeba není zas tak špatné výt s vlky, abychom s nimi mohli žít. Protože ne vždycky musí být to společenství "vlků" to špatné a ne vždycky musí být ten společný názor, ten který buď zcela sdílíme, nebo se třeba jen povrchně tváříme, že sdílíme, špatný.

Takže "kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti" a dělá to zcela dobrovolně a mnohdy i rád...