Můj vztah ke světu

Anotace: Zase jeden z domácích úkolů

Asi před dvěma týdny jsme dostali filozofickou úvahu na téma „Můj vztah ke světu.“ Celé ty dva týdny jsem se snažila filozoficky uvažovat a teď, den před odevzdáním, mě konečně napado pár filozofických otázek.
Kolik máme vůbec světů? Kolik člověk vnímá světů? Jak vnímám ten, na kterém žiji? Co pro mě znamená můj vnitřní svět? Pustím své přátele do celého svého vnitřního světa?
Kolik máme vlastně světů? Každý, kdo si tuto otázku položí, může odpovědět jinak. Já osobně věřím, že nekonečně mnoho. Dovolte, abych toto mé tvrzení objasnila. Prvním světem je ten, který se nám jeví reálný. Druhým je svět, který je náš vnitřní. To je ten, do kterého utíkáme, když nám není nejlépe. Pomáhá nám utéct z reality. V našem vnitřním světě je vše možné. Plní se v něm nesplnitelná přání, můžeme být s osobou, která už není mezi živými. A co ty další světy? Asi se to někomu bude zdát šílené, nereálně, naivní. Ale co je skutečně skutečné? Myslím si, že každým rozhodnutím se náš svět rozdělí na více světů a realit. Čím více možností volby, tím více vzniklých světů. Tahle myšlenka mi někdy hodně pomůže. Hlavně tehdy, když si myslím, že mé rozhodnutí nebylo zrovna nejlepší. V takové situaci se uklidňuji tím, že ten můj svět, který vnímám, je ten nejlepší a vše je v něm tak, jak má být. Nereálné? Kdo ví…
Kolik člověk vnímá světů? Tohle je různé. Jeden člověk řekne, že pouze jeden, druhý dva a třetí řekne ještě něco jiného. Já osobně mezi vnímatelné světy řadím dva, a to svět reálný a vnitřní svět každého z nás.
Jak vnímám ten, ve kterém žiji? Pořádně ani nevím. Snad jako místo, kde prostě musím žít. Je to místo, kde jsem se narodila, mám zde rodinu, přátele. V reálném světě jsem si našla také přítele, který se až nebezpečně podobá ideálu z mého snového, vnitřního světa.
Co pro mě znamená můj vnitřní svět? Můj vnitřní svět je mé útočiště, můj zamknutý šuplík. Je v něm možné to, co není možné ve skutečnosti. Můžu se v něm podívat do minulosti a představovat si v něm svou budoucnost. Mám v něm rozvěšené obrazy svých blízkých a přátel. Když jsem sama a není mi nejlépe, podívám se na ty obrazy a hned mi je lépe.
Pustím své přátele do celého svého vnitřního světa? Ne, nepustím. Část určitě znají, ale opravdu jen část. Tu největší zná můj přítel. Ví o mých snech a přáních, ne však o celé mé minulosti. Jsou prostě věci, které mají zůstat ukryté.