Mechanicko-biologický počítač

Anotace: podle evangelického /osobního/ pochopení

Že ten, kdo teď začíná číst tento text, nepochybuje o jeho danosti, je více než obvyklé. Nepochybujeme, že to co je před námi má nádech lidského činu, a spolučinu a součinu a souhry více a více okolností. Vždyť číst tyto stránky není ničím náhodným, nejde o nějakou nahodilost. Všichni jsme se museli přes osobně oblíbený internetový prohlížeč dostat na tuto zakódovanou stránku. Tento text, který se nám dává, není ten originální text, jako například v knížce, nebo jiný. Je ale složen z nesrozumitelného jazyka, jazyka "brblala". Je to více než to.

Jedná se o kód, složený z číslic. Záhadné, ale v nějakém důsledku tomu tak je. Že i to se stává, by nemělo smysl komentovat. Přesto pozoruhodnější otázka, ne to jaký má kdo internetový prohlížeč, se mi ukazuje v tomto smyslu. Jednak, jaký kdo používá operační systém. To je základ pro každý biologicko-organiský počítač. Snad Linux, či třeba Windows? Přesto i toto rozlišení se setkává s úskalním problémem. Není potřeba řešit ten či onen. Pouze konstatování, že jest nám postačí. Přesto s čím se nespokojíme je s fyziologií běhu počítače.

Komplikovaně, snad pro někoho, jsem se snažil čtenáře úvahy, kteří sečkali, uvést před átrium do hlavního sálu. V hlavním sálu je ale ještě větší konglomerát a arzenál otázek. Další, i přesto že existují ponechávám stranou hlubšího rozboru a zaměřuji se na zásadnější. Totiž objasnit fyziologii běhu počítače.

Někdo, někdy, když hodlal prohlížet stránky sítě, interaktivně, nebo pasivní recepcí, přijímal obsahovou náplň. Spustil prohlížeč, byť v nedaleké minulosti, či třeba i delší a zadal požadované příkazy. Počítač vstupupní požadavky vyhodnotil a nám zjevil to, či ono. Počítač, jakkoli se to v mé interpretaci ukazuje jako mechanismus, je organický celek. Je jím, mimo jiné i člověk sám a přesto i pro něj může být některá kategorie užitelná.

Že se prohlížení stránek událo, je souborem jevů, které se dají nějak odůvodnit. Jak, není v tomto případě až toliko důležité. Koho prozatím nenapadla poenta úvahy, sečká ještě malý okamžik a dozví se jí v zastřené, či dále v čirejší podobě.

Nenapadlo Vás ale, stejně jako mě, někdy si položit otázku daleko daleko původnější? Co leží však za rovinou našich přání, zaměřenosti, či našeho souvztahu k organizmu mechanického počítače? Je tam proměnná rovina našich přístupů. Proč ale toto všechno uvádím a kam se dále ubírám? Že nevíte?

Jakkoli se z jednoduchého problému, snažím udělat zásadnější problém, je problém doopravdy zásadnější, než jej tu zpovrchňuji aby byl srozumitelnější, Problém je ve fyziologii, která, jakkoli je to účelné, se dá racionálně, přírodně a přírodně-vědecky, na podkladě zákonitostí objasnit. Co ale objasnit v tomto smyslu nelze je, že i za rovinou fyziologie se skrývá aktivní přístup člověka.

Aktivním přístupem rozumím, že někdo musel podat provotní pochopení, a někdo, systematický činitel, musel zakročit. Provotně, někdo musel ale spustit celý mechanizmus, ne jako nehybný hybatel, mě to jako anti-katolického křesťana přímo znechucuje, interpretace jako zakročení nehybného hybatele. Prvotně.

Hybatel není pasivní energie, která je antropomornfně určená jako nějaká osoba sedící u piva a přijímající signály z vnějšku. Hybatel je aktivní princip, interesovanost, zaměřenost a zájem, systematická činnost kreativního původu, povstalá z duchu intelektu a dosahující do oblasti materiální přirozenosti fýsis, přírody. Není to nicméně něco. Je to spíše blíže neurčené nic. Domnívá se /nejen já, ale i širší skupina lidí, orientovaných na vztah vědy a víry/, že hybatel, jakožto aktivní systematizátor mechanicko-biologických principů musí být něco zvláštního.

Zdá se, že jakožto princip, něco jako náš intencionální přístup, zaměřenost na to, stisknout tlačítko, které vyvolalo proces mechanicko-biologických procesů, muselo provést nějaké kreativní stvoření, spíše ale nic. Nic, jakožto princip, neboť idea, je duchovní a ne-materiální povahy. Že denně tiskáme tlačítka, a především to nejzákladnější, které systematizovalo náš život v kosmu, galaxii atd. je až rutinní a do té míry však záhadné. Neuvědomujeme si, že tam kde se samo do sebe řítí nepředstavitelné množství energie se hroutí čas i prostor. V maximálním zakřivení nekonečna se dějí záhadné a nepopsatelné procesy. Systematizují se tam veškeré procesy. Čistí se tam "vzduch", který je nasáknutý vědou. Tam se, v ryzí čistotě onoho nepředstavitelného nic, ukazuje pravá podstata všeho co jest. Rozum, aktivní princip, se tu rozkladně dává ve skrytě-odhalené podobě jakožto sám o sobě. Je to něco, co potřebuje hmotu, aby se jako kreativita ukázalo ve fascinující souhře, neboť i Bůh /princip i-materiálna, duchvna, intelektu/ tvořil vše co jest, i člověka i všeliké hovada z prachu /což poukazuje na matérii/. Pulvis et umbra sumus. Jsme prach a stín. Některé mechanicko-biologické názory tyto Řecká písma /St. Zák./ dovádějí ještě dál, podle mě do extrému. V interpretaci se pokoušejí říct, že i prach je souhrou inteligentních biologických atomů, které o sobě mají nějakou inteligenci. Ale to by byl kruh.

Když se přidržím skromné a osobní teorie o prstu, tisknoucím spouštějící tlačítko, ženoucí nekonečnou energii přes vodiče, do inteligentních částí, mající nějaké vyvození, třeba i v přírodě, připadá mi tato teorie nejvhodnější. V nekonečně krátkém okamžiku, za velkého třesku se ze tmy, zrodil inteligencí obdařený a na předměty pestrý svět. Tato teorie nemá mít nějaké úzkostné dopady, kdy nevyřešíme prvotního hybatele. Spíše být podněcující k otázkou, vzatou z každodenního světa, že i my lidé, stejně jako princip Boha, máme dílčí část rozumu. Je-li Bůh, a jakožto principielní systematizátor reality (reality intelektu a hmoty), pak jeho impuls ke spuštění biologicko-mechanického počítače byl fascinujícím a tak neuvěřitelně úžasným podnikem, který se uděje jedou za věčnost.

Mám-li z toho vyvodit nějaký závěr, snad ten, že tam kam sahá rovina neprůzračné temnoty, provází nás cesta víry a světla osvěty na každém kroku. A máme-li si tohoto úžasného podniku považovat, buďme spolucestujícími na cestě do věčnosti, skládejme, tvořme, buďme aktivními systematizátory reality a v citlivém přístupu rozumu, vášní a afekcí se nám ukáže celý svět i s jeho skrytou a neviditelnou inteligencí, inteligencí Boha.