Návštěvnost
Smysl lidské svobody
Smysl lidské svobody
Anotace: Věky prokázaly neúprosnou pravdu. "Svoboda je křehkou vločkou lidskosti"
Svoboda u člověka je produkována lidskostí. Rozením, plozením a procesem existence se produkuje lidská svoboda. Není to ale produkt vědomého lidského konání, ale je to mimovolní akt lidskosti existence, je to jako vlna, kterou s sebou existence přináší a s níž naráží na hranice a břehy pevniny lidské jednoty a tím i jednoty druhých. Taková produkovaná lidskost se pak jako taková dá bezmála přikrášlení posuzovat. Můžeme si na ni vzít rozmanité a roztodivné přístroje a nástroje a stále nám unikne bytostná podstata, to o co nám v jevových zkoumáních jde. Totiž pohlédnout na svobodu jako neodstranitelnou a nezničitelnou součást jednoho každého člověka. Všemohoucí a všude existující Bůh vtiskl do tváře lidskosti i vrásku. Jako odkaz toho, že jsme se stali lidmi, že si s sebou v životě neseme kříž utrpení a viny, vykoupili jsme se (prostřednictvím jiného) a byla nám svěřena svoboda.
Takováto, mimovolní a lidská, svoboda je zvlněnou součástkou rodících se a umírajících existencí. Záměrně prosím nechci užívat slova člověk. Svoboda je kategorie lidskosti a tak jak bych si to hodlal vyložit i principem zvířat a všeho ostatního jsoucího. Za svobodou si je však eticky možno představit lecco. Instrumentálním a technickým pohledem setřeme zcela přístupové stanovisko ke svobodě. Svobodě, jež je svěřená, nevybraná a jakoby nastrčená, jsoucí v lidskosti, je možné ji chápat a zkoumat.
Způsobem, kterým přistupujeme ke svobodě je zastavením se, ztišením se a povstanutím z nevědomí lidskosti kategorie, které se utvářely pospolu s naším existujícím způsobem života. Pro ohledání a zjištění přítomnosti používáme v tomto netechnickém přístupu slov a prožitků, které nám existence přihrává a jako svobodu nechává ukázat v nezvolených možnostech nás.
Je tedy svoboda člověk? Není. Člověk podléhá Bohu, andělům, Satanovi, lásce, pravdě, dobru, ctnosti, ale i svobodě. Této kategorii však jinak. Etická kategorie svobody u člověka volícího znamená, že touto kategorií přistupujeme k životu. Ale je i svoboda složkou poznání. Ba, oprávnění by měla. Vždyť poznávat lidi, přírodu, Vesmír, Boha, a jiné věci lze skrze svobodu. Poznání začíná touhou z nedokonalosti a nehotovosti a hybnou silou poznání je i svoboda, ale zde mám namysli svobodu nezvolenou. Přináší škola poznání svobodně? Nenechme se vysmát. O žádné takové nevím. Vždy je institucionální vzdělání, školometské, s učiteli, žáky a dalšími náležitostmi pouhou snůškou "laciných kompromisů", které obě strany této hry na svobodu relativně, vždy nějakým způsobem uznávají a "respoktují".
Proto lze říci, že v poznání se svoboda neukáže. Nelze při čtení encyklopedie být svobodný, odhodlaný ke svobodě a přitom připoutaný ke zdroji poznání, textu a slovům. Svoboda je aktem přestupující daleko hranici poznání, když svobodou míníme akt. Souvislý proces voleb v lidském životě, které jako úlitbu Bohu přinášíme, abychom obstáli a mohli existovat. Vždyť bez svobody bychom nezvolili.
Vzpomeňme na triviální příklady, kdy kůň, či snad osel, osel to byl, se ze dvou kupek potravy nenajedl, neboť se nerozhodl a zhynul na nemožnost učinit volbu. Každé takové volbě, z výše uvedeného příkladu předchází tedy odhodlání a akt svobody k volbě. Svoboda k volbě jako nutná součást mimovolnosti přichází spontánně. Je to nevyžádanost, neohlášenost, nepředvídanost. Snad bych řekl náhlost a nápad. Napadné nás oddat se aktu svobody k volbě a pak jako již "připravení svobodní", učiníme volbu. Takto mechanicky to nechci pitvat, ale bylo nutné objasnit fyziologii procesu "stávání se svobody".
Odtud jsme oprávněni říci, že svoboda je stáváním se, zjevováním Pravdy, Jednoho, Boha v celku harmonie Vesmíru. Musí tedy nutně vycházet z ne-lidského principu, který je vsazený do člověka. Pojem komplikovaný ale nic nepomůže s objasněním toho, jak se v člověku po zrození produkuje svoboda. I v nejabsurdnějších a nejkrajnějších údobích života lze svobodu vykázat. Buď jako jev kladný, "jsme sdílenou částí projevující se svobody" a nebo záporný, "nemáme v kompetenci opratě svobody", či jev bez lidských kontextů.
Bohem zjevený princip života na zemi po Pádu z ráje je, že je třeba svobodu přidržovat vodítkem myšlení.
Komentáře (4)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk"k může si hmota dělat co chce"
Je to těžký. Kvantovku jsem nikdy nepochopil a to co se snažím nasunout do filozofie je uvažování mechaniky plus pocit "v životě toho jde změnit jen málo".
Z hlediska svobodné vůle člověka skončíme u mozku- a v něm se taky nikdo nevyzná :-). V naší řeči: chová se jako makroobjekt (mechanika), nebo jako mikroobjekt (atom)?
Z hlediska svobodné vůle hmoty skončíme v té kvantovce a vůbec v náhledu na realitu. Protože kvantovka popisuje stav částice vlnovou funkcí. Jaký je stav světa právě teď? Musíme provést měření, ovlivnit vlnovou funkci a získat informaci. Vlnová funkce se pak dále vyvíjí- ale je to věc bez zásahu tj. bez pozorování.
Problém je asi v názornosti: zatímco poletující kuličky v 3D prostoru si každý nějak představí. (i když neví, jak přesně a kdy se srazí). Těžko si ale jeden elektron, navíc ve speciálních zjednodušených podmínkách, představí jako funkci více proměnných.
Když si začneme říkat výskyt elektronu je pravděpodobnost, kde se vyskytuje, tak jde mechanický názor pryč. Stala se ta a ta událost? stala se s takovou pravděpodobností a s jinou pravděpodobností se to stalo jinak. Do důsledků jsem to s 99,9999..% napsal a s tou zbytkovou pravděpodobností nenapsal. :-)
25.11.2009 19:50:00 | ewon
Nicméně si neodpustím koment. Bůh podle mnou uznávané linie neexistuje. Bůh byl nahrazen plnou lidskou subjektivitou, mravností, která pramení z volby a svobody. Svoboda je něco, co je vlastní každé bytosti již od narození. Tj. první bod. Za druhé, svobodná volba je volbou, která pramení z volby aktivního subjektu (člověka). A týká-li se produkce svobody, znamená to, že produkce svobody souvisí s naším životem vezdejším. Existence, život, bytí produkuje svobodu. Subjektivní lidskost, se domnívám bych mohl označit humanitu člověka, jeho schopnost být člověk, vycházet do světa ke Druhým skrze volbu sebe sama, a především nést odpovědnost za sebe a za druhé. Pavel v dopisech psal o toleranci. Nechci zde uvádět historické analogie a paralelismy, ty by setřely jistou dějinnou jemnost, nicméně nést odpovědnost znamená, slovy Ježíše, nést si svůj, ale i Tvůj kříž odpovědnosti na zádech k poslednímu soudu (či poslední štaci). Čímž nechci celou problematiku zlehčovat.
10.11.2009 22:27:00 | A.N.D.Y.
Já se domnívám, že jestli někomu upřeme svobodu, ty kartouzy, nebo jak tomu říkáte, vězení, to je privace (nedostatek) svobody, z čistě sémanticko-logického hlediska je to negace kladného výroku, tedy není to blbol. Netuším, na co se ještě v komplikované úvaze poukazovalo, nicmméně...nedomnívám se, že by Bůh opanoval kategorii svobody...Bůh je jinak. Bůh je garant svobody, pravdivosti, ale i jednoty světa. Času a prostoru, ale to je až příliš abstraktní a nepochopitelné. Bez Boha by tu nebyl logos, chronos, eidos, nic...A především se srdečnou pokorou k tomu výše uvedenému domnívám že pes, jakkoli je to pozoru -hodné zvíře, do jisté míry domestifikované, není producentem ani "koncovým produktem", chcete-li svobody. Svoboda je plozena z pramene subjektivní lidskosti, humanitas, z existence. Netuším, čeho dalšího se kritické připomínky týkaly, nicméně cítím se být povinen je srozumitelně ineterpretovat.
09.11.2009 22:05:00 | A.N.D.Y.
celý jsem to nějak nepochopil :-). možná si to ještě jednou přečtu, nicméně je to téma, který mě taky bere, i když asi úplně jinak.
Můj postoj vycházející z toho, co jsem napsal dříve, je asi tento: svoboda je značně neurčitý pojem- neexistuje. Myslím, že celkově se tomu říká fatalismus. Když vezmu svůj materiální přístup:hmota se předpověditelně, tzn. nemůže si dělat, co chce, není svobodná. Jelikož celý vesmír považuji za hmotu s pravidly: platí to i na člověka (tady se asi těžko shodnem).
Nicméně je tu problém s tím , že každý pociťuje "svobodnou vůli" podle mě je to iluze- to co máme je moc činit rozhodnutí, ta ale nejsou svobodná, jsou motivována vůlí a tu už si nevybíráme, zkrátka děláme co chceme, ale nemůžem chtít co chceme.
Nicméně i kdybych byl vedle s tím fatalismem, tak druhá verze je jakýsi stupeň náhodnosti (pohybu hmoty), výběru možností- ten ale s jistou dávkou víry :-) je jenom statistika- nepředpokládám vyšší účel.
Toto pojetí je značně bez morálky, lépe řečeno s morálkou naprosto nesouvisí. Jaký vliv má fatalismus nebo náhodnost na život lidí naprosto nevím. Ze zkušenosti bych řekl, že se každý chová podle sebe. Nevím, jestli to je v rozporu s mou teorií- zkrátka každý se chová podle zákonů přírody a nemůže na tom nic změnit.
Problém celé věci je patrně v nevědomosti: nevím přesně jak se chovají částice- řekněme atomy, přenést jejich domělé vlastnosti na lidi- tj počet atomů cca 10 na 25. je trošku problém- potom ale jakýkoli výrok o tak velkém počtu částic je trošku problém.
23.10.2009 03:19:00 | ewon