Bohatství

Anotace: Pan profesor na občanku nám zadal práci na téma Nabývání bohatství (majetku), péče o něj, nakládání s ním a jeho užití. Pojala jsem to asi trochu jinak, než chtěl on.

1) Co považuji za bohatství, co pro mě znamená

Za bohatství považuji stav, kdy je člověk šťastný, spokojený s tím, co má, když je člověk bohatý jak po stránce duševní, tak hmotné. Někdo ke štěstí potřebuje majetku více, někdo našel smysl života jinde a nepotřebuje nadbytek. Bohatý je každý tak, jak se bohatý cítí.

„To, jsme-li bohatí či chudí,
nespočívá v tom, kolik máme peněz,
ale v tom, umíme-li se těšit.

Dychtit po bohatství
a neumět se radovat ze života
je stejné, jako být plešatý
a přitom usilovně sbírat hřebeny.“

2) Domov - jak střecha nad hlavou, tak rodina.

Nedokážu si představit, že bych dokázala žít bez pohodlí, které mi v dnešní době připadá tak samozřejmé. Ústřední topení, teplá voda, plná lednice, spoustu oblečení, pračka, motory... Tyhle věci nám život usnadňují a zpříjemňují. Už "jen" to, že mohu sedět v suchu u počítače, psát práci na ON, popíjet teplý čaj, který jsem si uvařila za pár minut, a k tomu si svítit je úžasné. Připadám si jako sobec, když pomyslím na to, kolik lidí si tohle pohodlí nemůže dovolit. Nedávné zemětřesení na Haiti je toho důkazem. Kolik lidí ztratilo střechu nad hlavou! Kolik z nich by bylo šťastných, kdyby našli aspoň malé místečko, které by mohli nazývat domovem. Určitě jich hodně ztratilo v troskách své příbuzné a možná už teď nemají nikoho, koho by mohli nazývat rodinou... Tomu, kdo nikdy nežil ve fungující rodině, ať už jako dítě nebo jako rodič, určitě chybí v životě láska - nejdůležitější věc v životě. Předpokládám, pane ...X..., že netoužíte po tom číst mé filozofické úvahy, proto se na domov a rodinu pokusím podívat i z jiného pohledu. Říká se, že rodina je základ státu, to je pravda, kdo by tu zbyl, kdyby se nerodily nové děti? A kdyby nebyly děti, kdo by vydělával na důchody?
A domov - dům - stavba... Je moderní doba a lidé zlenivělí, ale každý se potřebuje něčím živit. A tak se stává, že každým rokem odchází z různých škol spousta lidí zabývajících se něčím kolem stavby (architekti, zedníci, lakýrníci, ale i truhláři a skláři, podlaháři, ... zámečníci˘ aj.). V Evropě už není tradicí stavět si vlastní "střechu nad hlavou", takže vzniká obrovské množství pracovních příležitostí, nehledě na bytové doplňky. Potřeba domova je tedy výhodná i ekonomicky. Nedávno jsem četla knížku Bílá Masajka, ve které němka Corinne Hoffmanová popisuje několik let svého života mezi domorodými kmeny v Keni. Tam je tradicí, že maňatu (příbytek, mimochodem z kravince) stavějí po svatbě ženy. Mířím k tomu, že je tam vidět, jak málo stačí ke spokojenému životu a že slova domov a rodina jsou automaticky spojována k sobě. Když člověk řekne, že jde domů, předpokládá se, že jde tam, kde má rodinu (lidi, kteří ho mají rádi a jsou mu oporou), obvykle "někam pod střechu". Když člověk má takový domov, je bohatý.

Jídlo (a voda) - bez něj bychom nemohli ani přežívat.

Předpokládá se, že za nějaký čas bude o vodu válka. Moderní lidé vodou většinou plýtvají a přitom je v rozvojových zemích ten, kdo má dostatek vody, boháč. Bez vody by neexistoval život a bez jídla také ne. Docela mě děsí závislost České republiky na dovozu ze zahraničí.
Co bychom dělali, kdybychom z nějakých důvodů museli přerušit obchodní styky se zahraničím? Co bychom jedli? Bohaté jsou ty země, které na dovozu závislé nejsou, protože by se v případě nouze dokázaly uživit.

Duševní bohatství- bez něj nemá život smysl.

Snad každý někdy uvažoval o smyslu života a každý má k duchovním věcem jiný přístup. Já považuji za smysl života lásku a hledání pravdy (Boha). Ať už je člověk věřící či ne, nějaké duševní bohatství vlastní, a to jakékoli, které ho naplňuje. Ten, kdo je opravdu duševně bohatý, vlastní největší poklad.


3) Vymezení představy mého přístupu k otázce nabývání určitého majetku (bohatství), péči o něj, k jeho ochraně, k rozhodování co s ním:

Peníze jsou dnes již neodmyslitelnou součástí života v moderní společnosti. Nejpoctivěji je získáme prací. Čím víc máme peněz, tím více věcí nebo zážitků si můžeme dovolit. Měli bychom peníze brát jako prostředek k uskutečnění svých přání, nikoli jako majetek, který je třeba shromažďovat. Určitě je dobré mít nějakou zásobu na horší časy, ale nic se nemá přehánět. K ukládání peněz se mi jeví jako nejvýhodnější spořící účty, kde naskakují úroky. Co se týče rozhodování, co s nimi - dala bych na intuici. ˘


4) Jakou výslednou hodnou by měl mít podle mě majetek, k čemu by mi měl sloužit.

Majetek by měl, dle mého názoru, sloužit k uspokojení potřeb člověka. Mělo by ho být "tak akorát", ne málo a ne zbytečně moc. Jak to ale zařídit, aby měl každý dost? Věřím, že je to možné. Jenže to by se někteří lidé museli spokojit s tím "akorát"...