5. přikázání slova Božího – Nezabiješ!

Anotace: Výchova dětí v každém věku je docela složitá "věda", ale vždy je důležité, aby se člověk vcítil do svého dítěte a dumal nad tím, když dítě něco dělá, proč to dělá. Prostě si vzpoměňte na své pocity,když jste byli ve věku Vašeho dítěte. No,nezabili by jste

5. přikázání slova Božího – Nezabiješ!
„Jak nemít z dětí deprese? Ať si je čáp zas odnese!“ Halina Pawlovská – Banánové rybičky
Myslím, že každý z nás, kdo má děti, si to alespoň jednou přál. A procházejí-li děti „pubertou“, tak mi dáte jistě za pravdu o to více. Jistě, jsou děti, nebo vlastně už skoro dospěláci, kteří tímto obdobím proplují, aniž si toho vlastně všimnete. Ale pro většinu rodičů i skoro dospěláků je to jedno z nejtěžších období.
Jak přežít bez větších psychických karambolů? Tady je každá rada drahá. V jedné odborné příručce, už ani nevím, jak se jmenovala a kdo je autorem, bylo doporučení, kterým se snažím řídit i já. „Neberte vážně vše, co vám dítě ve vzteku řekne. Nelžete a myslete na to, že i kluk či holka, byť je mu 13 a více, je samostatně myslící bytostí se svými názory a city.“
Lehce se radí, hůře se koná. I já své předsevzetí prokládám příkazy, zákazy, větami typu: „To za našich mladých let nebývalo! Kdybych si tohle já dovolila ke svým rodičům, už bych to schytala. S námi se nikdo nemazlil.“ A tak podobně. Jasně, že jsme o tom my, rodiče, přesvědčeni. Ale vzpomeňte sai na svá mladá léta. Jak jste na takovéto věty reagovali vy. Jaké jste měli pocity, když vám rodiče nedůvěřovali, jak vám bylo, když jste něco provedli, bylo vám jasné, že jste udělali hloupost a rodiče vám to donekonečna a při každé příležitosti připomínali, probírali to se svými známými, kteří se vám snažili domlouvat…. Hrůza, co? Nechce tím říct, abyste své děti nevychovávali, nechali je růst jako dříví v lese. Naopak. Chvalte je. Pořád. Nenápadně, ale co nejvíce. Všímejte si, když jsou zamračení,, smutní… Nesnažte se z nich vyloudit jejich trápení, to záleží na každém, jak je otevřený. Ale raději zaveďte řeč na něco jiného, snažte se je zapojit do společné činnosti… Uděláte-li chybu, klidně jim to přiznejte, všichni jsme omylní, naše slabosti, které dětem ukážete, jim pomohou pochopit slabosti jich samotných. Chtějí mít zelené vlasy? Pokud to přímo nezakazuje školní řád, zavřete oči, řekněte svůj názor, ale nezakazujte. Je to jedna z věcí, jak si hledají své místo na slunci. Pokud spolu se zelenými vlasy nechodí do podivných part, netoulají se po nocích, či se neopíjejí… Tady už si s nimi sami stejně nejspíš neporadíte. V takovém případě se nestyďte vyhledat pomoc odborníka. Existuje spousta anonymních poraden, jistě je naleznete na internetu. Neberte to jako selhání vaši výchovy, ale signál, že dítě si neví rady samo se sebou a potřebuje vaši pomoc. Nemá cenu čekat, až si o ni řekne. To by se taky nemuselo stát a pak už by mohlo být pozdě.
Zkrátka – hodně sil a pevné nervy. A neberte tu výchovu moc vážně. Humor je nejen nelepší lékař.