Ještě něco o bin Ládinovi.

Anotace: Ale zdaleka nejen o něm.

Je spousta profesí, které bych nemohl vykonávat. Jednou z nich je novinařina. Vždyť považte: Jeden den vyhlásím, že pár týdnů nebudu na Literu opruzovat a druhý den je ohlášena smrt Usámy bin Ládina. Téma jako hrom! Ale když jsem napsal, že si dám chvíli pauzu, tak je pro mě takové vyhlášení závazné. Holt, stará škola. Novinář se zaměřením na osobu bin Ládina by si to dovolit nemohl. Já, laik, ano. Tři týdny mlčení není nic moc, ale asi to není ani tak málo, abych byl obviněn, že jsem obyčejný kecal.
      K bin Ládinovi asi napíšu něco, co se čtenářům nebude moc líbit. Ale ze všeho nejdříve bych chtěl udělat jasno, co se týče mé osoby. V žádném případě nejsem zastáncem myšlenek bin Ládina a ani bych nikdy nechtěl trvale žít v muslimském světě. To není můj svět. Docela rád bych ho více chápal, ale vzhledem ke vzájemné řevnivosti jednotlivých muslimských států se mně to nedaří. Nakonec, my, Slované, o tom víme svoje.
     Vyznavače islámu respektuju takové, jací jsou. Respektuju, když se nechtějí chovat podle norem, které bych zcela laicky nazval anglo-saská představa demokracie. Byl bych však rád, aby si nikdo nepletl můj respekt k chování muslimů s bezvýhradným souhlasem s jejich chováním. Nicméně, zhruba od roku 1920 do roku 1990 se do celospolečenských změn mimo jejich region nikomu zásadním způsobem nemontovali a byla to správná cesta. Balkán posledních dvaceti let už ze strany muslimů beru spíše jako "oplátku za půjčku". A obecná nesnášenlivost vůči Evropanům není rovněž jejich vynález, jak lze zjistit z historie.
      V jedné knížce jsem vyčetl názor, že muslimové jsou vůči nám tím nepřátelštější, čím více se bojí přijmout náš způsob života. Asi na tom něco bude. Myslím, že nejsou tak hloupí, aby nevěděli, že k hlubokým společenským změnám musí dojít i v jejich zemích. Pokud však vidí, že i my máme své chyby, a ne malé, proč by si je, na základě našeho přání nebo ještě hůře rozkazu, měli nechat implantovat u sebe? V tomto případě nevidím důvod, proč by měli přijmout a do praxe zavádět údajná slova Winstona Churchilla, že "demokracie je také pěkné svinstvo, ale nic lepšího nemáme".
      No a teď konečně něco k bin Ládinovi. Zpráva, že je po smrti, se mnou neudělala vůbec nic. Moje první myšlenka byla: Král je mrtvý, ať žije král. Zadostiučinění pozůstalých po obětech teroristických útoků z 11. září 2001, jakož i dalších útoků, plně chápu. Ti mrtví byli vesměs placeni za něco jiného než za boj se zbraní v ruce. Prostě civilisté. Selhali jiní, placení právě za ochranu těch civilistů. Ono se to asi celé začalo podělávat někdy jindy a někde jinde. Ale za posledních deset let nevidím nějaké zásadní ponaučení z oněch tragických událostí. Proto si myslím, že hlavní otázkou není, jestli nám ještě někdy něco bouchne pod zadkem (myšleno někde v Evropě nebo v USA), ale kdy se to stane, kde se to stane a kolikrát se to ještě stane. Není to zrovna příjemná představa, ale žít se s tím dá. Pokud se s tím má i něco dělat, tak se asi bude muset změnit..., no, použiju zase laický výraz - něco jako anglo-saská zahraniční doktrína.
Na celém tom humbuku kolem smrti Usámy bin Ládina mě dost zaujala ta snůška kravin, které byly předloženy široké veřejnosti. A když už to vypadalo až směšně, tak jedna kravina byla nahrazena ještě větší kravinou. Každý trochu přemýšlející člověk si mohl vybrat dle svého gusta. Já si jako stěžejní vybral například tohle:
     Oficiální představitelé Pákistánu tvrdili, že o celé operaci neměli žádné informace. No to určitě! Stačí se jen mrknout na mapu, kde leží dnes už slavný Abbottábád, mimochodem posádkové město. Kdyby ležel u afghánských hranic, snad, ale opravdu jenom snad bych oficiálním tvrzením uvěřil. Jenže on leží poblíž indických hranic, nota bene poblíž výbušného kašmírského území. Jak známo, Indie je pro Pákistán všechno možné, jenom ne dobrý soused. U obou zemí je předpoklad, že vlastní jaderné zbraně. Já si tedy živě představuju, jak na pákistánském území, poblíž hranic s Indií, létají nějaké neviditelné UFO a Pákistán nemá o ničem páru. Navíc se tak děje ve městě, kde je vojenská posádka a kde je desítky minut slyšet střelbu. To tedy mají ti Pákistánci nervy jako provazy, že si počkali až co z toho všeho bude a že vlastně s úlevou zjistili, že oním UFO byly jen americké neviditelné vrtulníky, které vyrazily na likvidační misi. Nebo mi něco ušlo? Že by měli Američané v Pákistánu vojenské základny při hranici s Indií? Nebo přímo v Indii? Či snad dokonce v Kašmíru? No to by asi byla nadšením bez sebe i Čína. Kdepak, žádné takové vojenské základny tam nejsou. Kdosi musel o těch Američanech setsakra dobře vědět a teď se z toho zkouší vylhat. Aby se pákistánské obyvatelstvo v masovém měřítku moc nenasralo.
     Lze namítnout: Ale hlavně, že je Usáma bin Ládin po smrti. Hm, to ano, jenže vadou na kráse celé té operace je to, že smrdí spoustou politických špinavostí, zradou a mučením. To jsou samé pěkné věci, kterými se chce demokracie prezentovat mezi muslimy. Čím to, že nás za to nevítají s otevřenou náručí?
     No, s tím mučením jsem se nechal trochu unést. Američané přece nemučí! To jen jejich nepřátelé. Američané používají pouze "rozšířené metody výslechu". Nic víc. Že při těch rozšířených metodách semtam někdo zkape, no a co? Asi to byl slabý jedinec.
     A tak se nám i díky bin Ládinovi zrodila nová terminologická perla. Ne mučení, ale rozšířené metody výslechu. Stejně jako už známé ne bombardování civilních objektů a civilistů, nýbrž letecká kampaň. Jak vznešené! Já jsem ale asi perverzní a proto bych raději slyšel, že někdo byl kvůli získání důležitých informací podroben mučení, neboť nebylo jiné řešení. Nebo že někde byl letecky napaden civilní objekt, neboť nebylo jiné řešení. S tím bych se srovnal lépe než se vznešenýma slovníma sračkama. Metoda získávání informací za použití bolesti je stará jako lidstvo samo. Dodnes asi není nic účinnějšího. Každý představitel státu, který tvrdí, že v jeho zemi se to už nikdy nepoužívá, je lhář.
     K tomu bombardování jen malý dodatek. Můj otec za 2. světové války žil ve městě, které bylo spojenci bombardováno několikrát. Dvakrát se musel se svými rodiči stěhovat kvůli zničenému domovu. Přišli o pěkné, z dnešního pohledu možná i cenné věci. Minimálně jednou bylo dílo zkázy přičteno výhradně americkému náletu. Otec i jeho rodiče měli však štěstí v neštěstí - přežili. Tyhle nálety jsem Američanům nikdy nevyčítal a vyčítat nebudu. Byla to jiná situace a mám pro ni pochopení. Navíc je známo, že bombardování měst v tehdejším Protektorátu nebylo cíleno na civilní, ale průmyslové objekty. Při tehdejší technice uznávám, že se občas vloudila chybička. Problém vidím v tom, že v průběhu 2. světové války se začalo výrazně měnit myšlení Američanů, jejich spojenců a tudíž i naše. A z mého pohledu jsou mnohé změny krokem k horšímu. Přesto všechno je mně však tento způsob myšlení stále nejbližší, zatím. Hrubě mě však neuspokojuje, že v dohledu není mně přijatelná alternativa, a mám velký problém exportovat to, jak žijeme, do ostatních koutů světa.
     To jsem se zase nějak zakecal. Asi jsem mohl být stručnější. Zkrátka, asi nejen dle mého názoru smrt Usámy bin Ládina neznamená vyřazení mozku teroristické organizace Al-Káida. Neznamená ani smrt hrdiny nebo já nevím, co dalšího ještě. V tuto chvíli smrt bin Ládina znamená již jen smrt stárnoucího a nemocného člověka, jehož nebezpečný potenciál se již dávno vyčerpal. Reálné nebezpečí ve formě nových "bojovníků" už delší dobu představují nové tváře i nová jména.
     Jo, a na závěr mě napadá ještě jedna zajímavá věc. Jak se nám letos štosují události v muslimském světě. V mnoha zemích nepokoje, do toho smrt bin Ládina. Muslimské státy mají starosti samy u sebe, ztěží lze hovořit o nějaké jejich nadnárodní solidaritě. Teda, být válečníkem, tak mě hned napadne, že to je téměř ideální situace na "výlet" do Íránu. Respektive, napadlo by mě to, pokud bych na tom s pomocí všech těch událostí již dlouhodobě nepracoval.
     Již jsem zde uvedl, že v muslimském světě bych žít nechtěl a o Íránu to platí dvojnásob. Přesto, s ohledem na to, že i tam žijí lidé, se kterými se dá na něčem dohodnout, doufám, že ty dva poslední odstavce jsou pouze mojí fantasmagorií.