Chci tak moc?

Chci tak moc? Strávit s holkou pár hodin týdně. Smát se u filmu a popkorn po sobě házet. pak by mne za trest pořádně zlechtala. Jít jen tak do lesa a tam se v listí válet, házet ho po sobě a škádlit se až by jsme v obětí skončili a líbáním tu hru ukončili.
Takovou krásnou velkou hromadu naházel jsem ze sněhu. Ve vidině zítřka že má milá dojede a Vrka z toho sněhu pokusíme se vyrobit. Odbyla mne slovy, že do zítřka roztaje a nakonec snad ani nevím nedojela.
Když s nehty nalepovacími duhovými došla, řekl jsem si, jak se teď budeme bít a škádlit? S kým teď budu hrady s písku stavit?.
Marně říkal jsem si, přes zimu ve sněhu ležet budeme. Andělíčky dělat po soumraku hvězdy pozorovat.
Doma vařit, pak ještě u filmu přejíst se a slastně v náručí pak spolu usínat.
Kde je ta holka která za mnou s problémy utíkala. Kde je ta osobnost která všechno hravě zvládla a na mne si vždy čas udělala.
Teď jen čekám dny minou a říkám si. Kde jen je ta tvář se kterou jsem se tak před létem u babičky odpočíval. Hravá milá tak sebejistá vědíc prostě co chce za tím si jít. To jak budeme o krásných fantaziích snít. Nebo mečmi se mlátit. Za lidmi chodit kamarády přátelé si dělat tolik plánů plánovat plnit si sny s listu přání. Jeden pro druhého žít né já ale my být. Upřímní a nesobečtí být. S úsměvem žít!!!