Vědění

Anotace: E.M. Remarque: "Nikdy toho nechtěj moc vědět. Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným - ale nešťastným."

Pokusím se zamyslet nad celým tímto citátem a né jen nad tím, co se může zdát, že v podstatě říká - "je dobré vědět méně, než více". Možná to není úplně dobře, ale tento citát se naopak pokusím pochopit tak, jak je, tak jak možná neměl být čten a chápán.
1. Nikdy toho nechtěj moc vědět. První část varuje před touhou vědět "hodně" věcí. Té by se člověk měl vyhnout, bránit se jí a to prý vždy.
2. Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Život je tedy snadnější, když toho víte méně.
3. Vědění činí člověka svobodným - ale nešťastným. Vědomosti, znalosti a informovanost přináší "svobodu" ale i "neštěstí".
Tedy, první část nám radí co udělat, abychom podle druhé části měli snadnější život. Třetí část pak připouští výhodu i nevýhodu vědění. Autor zde jasně dává přednost vyhnutí se neštěstí před svobodou.
Svoboda je extrémně relativní pojem. Autor touto svobodou očividně myslí svobodu takovou, kterou přináší vědění. Vědomosti a znalosti ale přece umožňují člověku rozhodovat se, poznat, co je pro něj dobré, využít možnosti, pohybovat se ve společnosti a dosahovat svých cílů. S tím ale podle něj přichází i neštěstí. O jakém neštěstí mluví? Je jasné, že mluví z vlastní zkušenosti. Je snadné představit si určité vědomosti, které člověka velice jednoduše učiní nešťastným. V té situaci si třeba i přeje, aby to či ono raději nevěděl. Má ale smysl vyhýbat se takovým znalostem? Vyhýbat se pravdě? Jestliže přináší neštěstí a smutek, pak ano. I autor zvolil tuto možnost.
Je ale důležité brát v potaz více, než krátkodobé neštěstí. Například znalost určitého problému je předpokladem k jeho efektivnímu vyřešení. V takovém případě je obvyklé se v té "nemilé skutečnosti" rýpat a babrat, zatímco se snažíme jí nějak vyřešit. Vidíme totiž nějaký cíl, něco, co nám tato "nemilá skutečnost" odepírá. Vidíme něco, co nemáme, co nám bylo vzato, něco, co z nějakého důvodu chceme (mír, majetek, láska...) a čehož absence přináší ono neštěstí. Neštěstí pramenící z vědomosti bych tedy popsal jako poznání, že něco, co chceme, nemáme, nebo že je něco jinak, než chceme aby to bylo.
Co se vědomostí jako vzdělanosti a obecné informovanosti týče, potom pochopení tohoto citátu nejsnáze nalezneme v jeho druhé části, která nám vysvětluje jeho část třetí. Můžeme jednoduchý život označit za život šťastný? Možná, dovedu si takový představit. A je naopak složitý život - který údajně pramení z vědění, život méně šťastný? Dokážou znalosti zkomplikovat lidský život, tak zasáhnout do člověka, že mu přivodí komplikované neštěstí? Remarque určitě není jediným, kdo by řekl, že ano.
Neštěstí jako nespokojenost s něčím (vědomá, podvědomá...) je součástí života. Nejsem si sice jist zda je opakem štěstí, či zda musí existovat, aby mohlo existovat štěstí, je ale jasné, že člověk bez něj žít nemůže. V podstatě lze dojít až k tvrzení, že poznání že mám hlad, mě činí nešťastným až do chvíle, než se ho zbavím. Bylo by lepší o hladu nevědět?
Velké vědomosti, znalosti, bohaté vzdělání a maximální informovanost považuji za něco... né přímo nepřirozeného, ale ten výraz se dá použít. Jestliže nadměrné množství informací zaplavuje lidskou mysl, je jen otázkou času, kdy to začne mít zcela jasně negativní následky. Stejně tak pouhé "nevinné" znalosti mají velký vliv na člověka. Učiní z "člověka" "člověka civilizovaného". Tedy alespoň ten druh vědomostí, který my uznáváme a který Remarque s největší pravděpodobností měl na mysli. A "clověk civilizovaný" žije složitěji než "clověk původní", prvotní homo sapiens sapiens. I když je to stále ten samý druh, jeho ontogenezi bych označil za přímo extrémní. Je takový vzdělaný člověk svobodný? Operovat s výrazem "svoboda" si troufám, jen když si ho nějak definuju. Takže řekněme, že tou svobodou budeme nyní myslet svobodu vědomou, vědomí, že nejsme silně omezováni a že máme ty možnosti, které chceme mít. V tom případě je svobodnější ten, který má ty znalosti, které chce a potřebuje pro uskutečnění svých cílů. Nesvobodným je naopak ten, kterému jeho znalosti neumožňují dosáhnout toho, po čem tak nebo onak touží. Člověku mohou vědomosti svobodu dát i vzít. Dají mu ji, když se mu hodí v tom, co chce dělat a vezmou mu ji, když silně mění jeho cíle a touhy. I Remarque by získáním určitých vědomostí mohl být zároveň svobodný i šťastný.
Realita je ale taková, že my obvykle hromadíme jen více a více vědomostí, které jsou všechny velmi podobné a jsou jen vědomé a "povrchní". Znalosti, které nemají žádný vliv na naši momentální svobodu či nesvobodu, ale stále mají vliv na naši osobnost. Příjem množství vědomých znalostí, které podvědomí přijímá jen minimálně, a v námi upravené podobě, pouze komplikuje náš život. Takové vědomosti nás civilizují a odvádí od jednoduchosti, jednoduché svobody a jendoduchého štěstí.