Slepé uličky

Anotace: Tři panáky s absinthem prosím...

Přemýšlela si někdy nad tím, jak vydefinovat ten nejintenzivnější neopětovaný cit, který se ti usadí na srdeční komoře? Nedávno jsem si uvědomil, že pokud jednoho dne ve stáří zapomenu svoje jméno, stále si budu pamatovat to tvoje. Musel jsem se vzdálit ze společných okamžiků, ne proto, že bych s tebou nechtěl trávit veškerý svůj čas, ale protože bylo zřejmé, že nejsem tím po kom toužíš. Byl jsem pro tebe krátkou epizodou, která neměla dlouhou stopáž, navzdory tomu jsem za ni neskutečně vděčný. Po dlouhé době jsem se zase choval jako dospívající kluk, psal ti nesmyslné zprávy a ne všechny z nich stíhal mazat před odesláním. 

Pokud jsem se takto mohl cítit s někým, kdo nemohl opětovat stejnou měrou, jak nádherné to bude, až narazím na někoho, s kým budeme sdílet stejné infarktové stavy?

Nechci cítit zahořklost, byť se mi v některých okamžicích dere do úst a její pachuť chvílemi vítězí.

Není to zklamáním z nenaplněných scénářů, které se mi začaly spřádat v myšlenkách, nýbrž tou neskutečně vysokou laťkou, kterou jsi nastavila komukoliv, koho můžu v budoucnu potkat. Ať chceme nebo ne, přirozeně srovnáváme i na té emoční rovině.

Proč jsem se do tebe tak rychle zamiloval? Nevím jistě, jen tuším, že v tobě vidím něco naprosto speciálního, je to zvrácené a imponující zároveň. Něcím mi připomínáš Marilyn Monroe a zároveň Marilyn Mansona.

Možná jsi mou femme fatale nebo jsi jen fatale...