Vlevo a vpravo

Anotace: aneb levice není mor...

V poslední době si lze všimnout nebezpečného nárůstu mladé pravice. Trendem vláčeni ultrakonzervativci bedlivě sledují dění kolem sebe a postupně se přesvědčují, že vykořisťovatelský kapitalismus, podnikání a shromažďování stále narůstajícího majetku je to nejlepší, co mohou udělat, aby byli „in“ a splynuli s většinou. Ke vší smůle je tento trend spojen se stále většími problémy a nebezpečím. Mládeži je stále ve větší míře předkládáno, že levice je zkrátka „zvrácený směr“ a už se nerozlišuje mezi bolševiky, komunisty či socialisty( o anarchistech ani nemluvě). To má za následek nepříjemnou věc – tonoucí sociálně slabší mládež se zoufale chytá stébla KSČM, od níž očekávají nejrychlejší a nejradikálnější změnu k lepšímu. Ovšem reformních komunistů je v KSČM stále nepoměrně méně než těch zfanatizovaných, kteří nejsou schopni ani odsoudit zločiny bolševismu. Jejich strach ze srovnání se sociálními demokraty je žene stále tam, kde jsme už jednou byli a znovu tam být nechceme.
Vraťme se ale k nárůstu pravice. Je zarážející, že společnost nevnímá kontakty vládních špiček s pravicovými extremisty jako dostačující varování před fašismem. Kauza, kdy prezident ČR srdečně poděkoval NSJ za podporu svých názorů alespoň trochu nadzvedla veřejnost. Přispělo k tomu bezesporu i vyjádření prezidentova mluvčího Hájka, že „na slušný dopis by odpověděl dokonce i sociálním demokratům“. Avšak schůzka šéfa ODS s pravicovými extremisty přímo v sídle strany u kafíčka – o tom se zas tolik nemluvilo. Zřejmě je toho propojení ODS s nacionalisty tolik, že celé téma již vyčpělo..?
Co dodat? Snad jen – trend udávaný společností je sice velice špatný fenomén, avšak v módě, pop music či umění se ještě dá tolerovat. V politice však nikoli.